Č. 5258.

Státní zaměstnanci (Slovensko): Na bývalé župní zaměstnance, kteří se až po 26. únoru 1919 stali kancelářskými oficianty v čsl. službě státní, se zákon č. 89/1919 o jmenování oficiantů úředníky nevztahuje.
(Nález ze dne 2. ledna 1926 č. 25244/25.)
Věc: Julius J. v P. proti ministerstvu vnitra stran jmenování úředníkem.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l — bývalý župní kancelářský úředník — žádal podáním ze 4. června 1920, řízeným na min. pro Slov., aby byl do státní služby jako správce k služnovskému úřadu ve St. definitivně vyjmenován. Když došlo k def. jmenování kancelářských úředníků při politické správě na Slovensku, st-l do systemisovaného stavu kancelářských úředníků převzat nebyl, ale byl zaznamenán ku přeložení na trvalý odpočinek. Na základě zmocnění min. vnitra z 30. prosince 1920 byl dekretem min. pro Slov. z 22. dubna 1921 jmenován s platností od 1. srpna 1920 oficiantem 12. platového stupně v systemisovaném stavu kancelářských oficiantů politické správy na Slovensku s podotknutím, že na jeho služ. poměr platí nařízení z 25. ledna 1914 č. 21 ř. z. a příslušná k tomu nařízení. Dne 31. května 1921 složil st-l slib oficiantský.
Žádostí z 27. prosince 1923 domáhal se st-l. aby vzhledem k jeho předcházející služ. době byl na základě zákona č. 89/1919 jmenován kancelářským úředníkem. Žádost ta byla nař. rozhodnutím zamítnuta, poněvadž žadatel byl dne 26. února 1919, to jest v den, kdy zákon č. 89/1919 nabyl účinnosti, zaměstnancem župním a nikoli zaměstnancem státním, takže nejsou dány u něho předpoklady § 1. případně 4. tohoto zákona.
Nss neshledal stížnost odůvodněnou.
Předpis §§ 1 resp. 4 st-lem dovolávaného zákona č. 89/1919 vztahuje se jen na ony vrchní oficianty, oficianty a kancelář, pomocníky státních úřadů a ústavů, pokud se na ně vztahuje nař. min. z 25. ledna 1914 č. 21 ř. z., kteří v tomto služ. poměru byli v den vyhlášení zákona č. 89/1919, t. j. v den 2 6. února 1919 a vyhovovali ostatním podmínkám tam stanoveným. Platnost předpisů tohoto zákona rozšířena byla nařízením ze 17. prosince 1920 č. 650 a z 11. srpna 1921 č. 275 Sb. jen na převzaté diurnisty a manipulanty býv. státu uherského. St-l nebyl v den 26. února 1919 ve služ. poměru vrchního oficianta, oficianta nebo kancelářského pomocníka ve smyslu zákona č. 89/1919, nenáležel ani do kategorie oněch smluvních zaměstnanců býv. státu uherského, na něž shora zmíněnými nařízeními vlády platnost cit. zákona č. 89/1919 byla rozšířena, ježto až do 31. července 1920, jak sám ve stížnosti uvádí, byl kancelářským úředníkem župním. Nemůže tedy ze zákona č. 89/ 1919 odvozovati nárok na jmenování kancelářským úředníkem a bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou. — —

Citace:

č. 5258. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 159-160.