Č. 5469.

Známky. — Řízení před nss-em: I. K otázce stížnostní legitimace ve věcech známkových. — II. čsl. úřad známkový — posuzuje účinnost přihlášky známky pro zdejší území, opírající se o zápis u některé obch. a živn. komory býv. říše rak.-uh. — jest obsahem cizího zápisu vázán, leda že je existence náležitého zápisu u cizí komory sama pochybná.
(Nález ze dne 9. března 1926 č. 4998).
Věc: Firma Diana Franzbranntwein Produktion Gesellschaft m. b. H. ve Vídni (adv. Dr. Otto Gellner z Prahy) proti ministerstvu obchodu (odb. r. Karel Weber, za spolužalovanou firmu ... adv. Dr. Gustav Kuhn z Prahy) stran ochranné známky.
Důvody: Nař. rozhodnutím zamítlo min. obch. žalobu podanou stěžující si firmou proti firmě »Diana« v Budapešti, o výmaz známky dne 21. ledna 1907 u obch. a živn. komory v Budapešti pro žalovanou firmu pro francovku k zápisu přihlášené a tamtéž pod č. 15.431 zapsané, dne 18. ledna 1917, pod č. 32302 obnovené a dne 30. září 1919 u obch. a živn. komory v Praze pro oblast republiky čsl. ohlášené. Zároveň uznalo min. žalobkyni povinnou nahraditi žalované náklady sporu.
Žaloba tímto rozhodnutím zamítnutá měla tento podklad: Béla E., lékárník v Budapešti dal si pro svoji lékárnu v Budapešti dne 21. ledna 1907 u obch. a živn. komory v Budapešti zapsati ochranné známky (č. 15431, 15432, 15433) pro francovku, jež v r. 1917 byly obnoveny pod č. 32302, 32303 a 32304. V roce 1910 převedl na firmu Budapester Bank A. G. kosmetický podnik š veškerým zbožím a zařízením a prodal jí také známky. Poněvadž známky byly v rejstříku sepsány pro lékárnu, tato na Budapester Bank převedena nebyla a přepis známek narazil na obtíže, žádal Béla E., uváděje, že známky jen omylem dal zapsati pro lékárnu místo pro svůj kosmetický podnik, za opravu původního zápisu v tom smyslu, aby u oněch známek byl na místo »lékárny« uveden »kosmetický podnik«. Změna tato byla provedena a po té k žádosti obou firem známky převedeny. Firma Budapester Bank A. G. změněna později na firmu »Diana Handels-A. G.« Žaloba potvrdila, že změna v označení podniku z lékárny na kosmetický podnik stala se neprávem a jest právně neúčinná, ježto známka zapsaná pro jiný podnik, jest známkou novou a nemůže býti vsunuta na místo značky staré. Údaj majitele známek byl mimo to i nesprávný, poněvadž v době zápisu kosmetický podnik neměl. Svoji legitimaci k žalobě odůvodňovala st-lova firma tím, že k podání žaloby z důvodů vadnosti zápisu známky jest kdokoliv oprávněn. Žalobkyně má však zvláštní zájem na výmazu známek č. 32302-32304/ Budapešť, poněvadž na základě smlouvy s Bélou E. uzavřené dala si dne 17. července 1920 u obch. a živn. komory ve Vídni zapsati slovní známku »Diana« a dne 19. července 1910 pod č. 43561 u téže obch. komory kombinovanou známku »Diana« a to také pro francovku. Žalobkyně obmezila podáním ze dne 30. května 1923 žalobu na známku č. 32302/Budapešť, ježto zjistila, že pouze tato známka byla pro oblast státu čsl. ohlášena.
Žal. úřad odůvodnil nař. rozhodnutí v podstatě takto:
»V případě, o nějž ve sporu jde, byla, jak zjištěno předloženým archem známkovým, a jak také mezi stranami jest nesporno, obnova známky pod č. 15431/Budapešť zapsané, včas i formálně bezvadně provedena a to pro kosmetický podnik, pro nějž ať již hned od počátku při prvním zápisu samém, nebo i během prvého desítiletí své ochrany byla zapsána. Tento zápis nebyl během prvého desítiletí zrušen, konstituovala tudíž obnova známky právní ochranu známkovou s prioritou původního zápisu a to ochranu pro žalovanou firmu pro kosmetický podnik na dobu do 18. ledna 1927. V tomto stavu byla známka č. 32302/Budapešť přihlášena k ochraně pro oblast státu čsl., a byla jí také dle čl. I. zákona ze 27. července 1919, č. 471 Sb. tato ochrana přiznána. I tomuto právnímu úkonu nutno přiznati moc konstitutivní a to v tom směru, že právo známkové ochrany založené na území tvořícím nyní součást republiky Čsl. vztahuje se nyní na celou oblast Čsl. státu. Min. zkoumá ovšem při tom známky pro oblast republiky čsl. ohlášené co do jejich registrační způsobilosti — právo to, jež musí mu býti přiznáno důsledkem suverenity nového státu a jež také vyplývá ze stylisace čl. I. cit. zákona — avšak přezkum ten může se týkati jen takových závad, jež nebyly odstraněny v době předcházející ochrany. Poněvadž obnova známky žalované v řádné formě provedená v řízení před uherskými úřady konstituovala pro známku č. 32302/Budapešť novou ochranu známkovou s prioritou původního zápisu jejího, totiž ode dne 21. ledna 1907, pro kosmetický podnik žalované firmy, byly tím vady zápisu prvotního i kdyby, jak tvrdí žalobkyně, byly při původním zápisu stávaly, odstraněny, recte shlazeny. Názor žalobkyně, že by taková konvalidace mohla nastati s účinkem teprve od data obnovy, min. nesdílí, poněvadž, jak výše dovoděno, jest právě esentielem obnovy, že propůjčuje ochraně nově založené prioritu původního zápisu. Zápis známky č. 32302/ Budapešť jevil se tedy v době převzetí známky pro oblast republiky Čsl. formálně i materielně bezvadným a min. tudíž právem propůjčilo ochranu známkovou uvedené známce republiky Čsl. V důsledku toho nelze tuto právem založenou ochranu známce č. 32302/Budapešť pro republiku Čsl. odepříti. Výrok o nákladech sporu opírá se o ustanovení § 6. známk. novely z 30. července 1895, č. 108 ř. zák.«
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvažoval nss takto:
Nejprve musil se z moci úřední zabývati otázkou, je-li firma »Diana«, výroba francovky, spol. s r. o. ve Vídni legitimována k stížnosti před tímto soudem. Uvážil v tom směru, že v podstatě jde o otázku, od které doby přísluší známce firmy budapešťské priorita; ježto pak žalobkyně má zapsány známky, jejichž podobnost se známkou v Budapešti zapsanou by eventuelně mohla býti příčinou sporu podle § 3 známk. nov. z 30. července 1895 č. 108 ř. z., dotýká se ona otázka zřejmě právní sféry firmy »Diana« ve Vídni jako majetnice známek pro ni zapsaných; neshledal proto soud závady, aby žalobkyni legitimaci přiznal.
Ve věci samé bylo soudu zabývati se otázkou, zdali a v kterých směrech byl žal. úřad povolán a oprávněn, rozhoduje o účinnosti přihlášky známky firmy žalované pro území republiky, podané na základě článku I. zák. z 24. července 1919 č. 471 Sb., zkoumati správnost zápisu známky té u obch. a živn. komory budapešťské. V té příčině dlužno jest míti na paměti, že úřad posuzuje známku podle uvedeného zákonného předpisu přihlášenou s dvojího hlediska: především byla-li u obch. a živn. komory mimo území republiky čsl. zapsána platně, t. j. s právním účinkem, a mimo to, zdali známka se zřetelem k svému obsahu není podle norem v státě čsl. platných nepřípustná.
Pokud se týče otázky prvé — a jen o tu jde v daném případě — jest jasno, že úkolem úřadu republiky čsl. nemůže býti, aby zápis, jenž se stal v státě cizím, přezkoumával věcně, t. j. aby zkoumal, zdali při zápisu byly zachovány veškeré příslušné formální i materielní předpisy, jež platí (nebo platily v době zápisu) v onom státě, kde zápis se stal. Jeho věcí jest jen, aby zjistil jako předpoklad pro své rozhodnutí o přihlášce, zdali v onom státě cizím zápis formálně platný existuje (srov. unijní smlouvu čl. 6 : toute marque de fabrique ou de comerce réguliérement déposée dans le pays ď origine). Formální vady a nezákonnosti, jež se snad sběhly při provádění zápisu, mohly by jen u úřadu toho kterého státu býti proti zápisu eventuelně uplatňovány. Posuzuje-li tedy žal. úřad republiky Čsl. účinnost přihlášky známky pro zdejší území, opírající se o zápis u některé obch. a živn. komory býv. říše rak.-uh., jest — není- li existence náležitého zápisu u cizí komory sama pochybná — obsahem tohoto cizího zápisu vázán.
Že známka žalované firmy pod č. 32302 v rejstříku obch. a živn. komory v Budapešti jest formálně náležitě zapsána pro kosmetický podnik této firmy a to s prioritou od 21. ledna 1907, není na sporu. V důsledku toho nebyl žal. úřad povinen ani oprávněn se zřetelem k ohlášce této známky pro zdejší území státní zkoumati, zdali zápis ten stal se ve shodě s právními předpisy platnými v době a místě jeho provedení. Nemohl tedy nss shledati nezákonnost v tom, jestliže žal. úřad odepřel výmaz známky oné, jehož st-lka se domáhala jedině z důvodu, že, jak tvrdí, zápis její nebyl ve shodě s právem známkovým, za jehož platnosti se stal.

Citace:

č. 5469. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 548-550.