Č. 5684.

Dávka z přírůstku hodnoty: I. * Zcizí-li se soubor ndemovitostí v celku nabytý několika smlouvami, jest dávku vyměřiti z každého tohoto převodu samostatně (dávk. řád z r. 1920). — II. O snížení dávkového procenta podle § 12 téhož dávk. řádu. — III. O náhradních úrocích.
(Nález ze dne 20. května 1926 č. 10.578).
Věc: Dr. Edmund P. v M. proti zemskému moravskému výboru (zem. sekr. Dr. Frt. Hihl) stran dávky z přírůstku hodnoty.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: 17ti smlouvami z 18. listopadu, 31. října, 12. prosince a 21. prosince 1920 zcizil st-l nemovitosti nalézající se v kat. obci Z. různým nabyvatelům. Mor. zem. výběrčí úřad v Brně předepsal st-li z těchto převodů dne 3. června 1922 17 plat. rozkazy dávku z přír. hodn. nemovitostí celkem částkou 11734 K 84 h. Rozkladům podaným st-lem bylo ohledně 11 plat. rozkazů, jimiž předepsané dávky již byly zaplaceny, výběrčím úřadem dne 7. září 1923 částečně vyhověno a dávky již zaplacené sníženy celkem o 587 K 99 h. Při tom bylo st-li sděleno, že 5% úroky náhradní z přeplatků 587 K 99 h budou odpočteny z 5% úroků z prodlení, které mu po zaplacení nedoplatku budou oznámeny. St-l podal odvolání a vytýkal mimo jiné, že dávka měla býti vyměřena ze všech 17 převodů společně a předepsána jedním plat. rozkazem, že nebylo šetřeno ustanovení odstavce 3 § 12 vl. nař. č. 545 z roku 1920 a že náleží st-li úroky z celé zaplacené částky, nikoliv pouze z přeplatku. Odvolání to bylo, pokud jde o uvedené námitky, nař. rozhodnutím zamítnuto.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto:
Stížnost vytýká, že úřad měl dávku ze všech 17 převodů vyměřiti společně, t. j. vyšetřiti přírůstek porovnáním úhrnu nabývacích a zcizovacích hodnot ve všech 17 případech, poněvadž nemovitosti jednotlivými smlouvami zcizené tvořily jednotný celek. Soud neshledal tuto námitku důvodnou.
Podle § 1 cit. vl. nař. vybírá se dávka z přír. hodn. nemovitostí při převodu nemovitosti neb podílu na nemovitosti a převod ve smyslu dávk. řádu nastává dnem, kdy právní jednání, byť jen ústní, převod uskutečňující bylo pravoplatně ukončeno. Dále stanoví § 11 dávk. řádu, že pro vyšeteřní přírůstku hodnoty a doby držby jest rozhodným obsah a doba zcizovacího jednání, na jehož základě se převod děje. Z těchto ustanovení jest patrno, že předmětem dávky jest převod nemovitostí tak, jak dotyčným jednotlivým právním jednáním byl uskutečněn. Předpisy řádu neobsahují žádného ustanovení, z kterého by bylo možno vyvozovati, že by při rozdělení souvisejícího souboru nemovitostí a zcizení jednotlivých částí tohoto souboru — týmž neb různým osobám měly býti při vyměření dávky tyto jednotlivé převody spojeny, přírůstek vypočten společně a dávka v celku předepsána. Takového ustanovení neobsahuje ani § 10 dávk. řádu, ke kterému stížnost poukazuje, neboť zde jde buď o případ, že se zcizuje pouze část souboru nemovitosti nabyté v celku (odstavec 1), neb že se zcizuje v celku nemovitost, jejíž skutečných neb ideálních podílů bylo nabyto v různých dobách (odstavec 2). Jde tedy v obou případech § 10 o jediný zcizovací akt. Názor stížnosti nelze opříti ani o to, že při prodeji části jednotlivého souboru nemovitosti má eventuelní ztráta při jednom prodeji býti vyrovnána ziskem při druhém, neboť dávk. řád z roku 1920 neobsahuje již obdobného ustanovení, jaké bylo pojato do dřívějších řádů (§ 7 čes. řádu z roku 1915 a mor. řádu z roku 1914).
Stížnost vytýká dále, že si žal. úřad nesprávně vyložil ustanovení odst. 3 § 12 dávk. řádu. Stížnost zastává totiž stejně jak instanční rekurs názor, že v případě odst. 3 § 12 má býti vždy použito procenta nižšího, než původně bylo vypočteno. V tom nemohl nss stížnosti dáti za pravdu.
Zmíněné ustanovení řádu nařizuje, že po srážce dávky podle vyššího stupně nesmí dávkou povinnému zůstati z přírůstku hodnoty méně, než by mu zbylo, kdyby přírůstek hodnoty nepřekročil nejvyšší částky pro nejblíže nižší stupeň ještě přípustný. Tím ustanovením mělo býti zamezeno, by v oněch případech, kdy přírůstek hodnoty překročil jen menší částkou hranici stupně v odstavci 1 § 12 stanovenou a následkem toho podléhá již většímu dávkovému procentu, nebyl poplatník poškozen tím, že by mu při použití vyššího dávk. procenta zbylo z přírůstku méně, než kdyby přírůstek byl nižší a následkem toho bylo použito dávk. procenta nižšího. V takovémto případě zjišťuje se pak dávka tím způsobem, že se vyšetří, co by poplatníku z přírůstku zbylo, když by přírůstek činil nejvyšší částku stupně nejblíže nižšího a takto vyšetřený obnos srazí se ze skutečného přírůstku hodnoty, neboť při tomto postupu zbude poplatníku právě z přírůstku ona částka, která by mu zbyla, kdyby přírůstek nepřekročil hranici stupně nejblíže nižšího. Že by v případě odstavce 3 § 12 měla býti dávka vypočtena ze skutečného přírůstku a to vždy procentem nejblíže nižším, jak stížnost míní, dávk. řád neustanovuje.
Nař. rozhodnutí, které uvedené ustanovení zákona stejně vyložilo, jak bylo právě vylíčeno, jest tedy ve shodě se zákonem. — — —
Stížnost namítá konečně, že st-li měly býti přiznány náhradní úroky nejen z obnosu přeplaceného, nýbrž z celkového obnosu zaplaceného, poněvadž dotyčné platební rozkazy byly zrušeny. I tato námitka jest bezdůvodná.
Podle § 23 dávk. řádu vrátí se, bylo-li stížnosti podané proti plat. rozkazu vyhověno, částka neprávem zaplacená s připočtením 5% ročních náhr. úroků ode dne zaplacení do dne, kterého byla strana o vyřízení zpravena. V daném případě nebyly plat. rozkazy zrušeny, nýbrž byly výběrčím úřadem toliko změněny a zůstaly z části v platnosti. Bylo proto jako částku neprávem zaplacenou považovati pouze onu částku, o niž dávka se následkem pozdější změny platebního rozkazu snížila. Právem proto přiznal žal. úřad st-li náhradní úroky pouze z přeplacené částky, nikoliv však z celé dávkové náležitosti.

Citace:

č. 5684. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 938-940.