Č. 5355.

Vojenské věci: Může mno býv. rak. voj. gážistu, převzatého do čsl. armády jako akt. gážista z povolání, který nevyhoví vyzváni, aby činnou službu nastoupil, přeložiti z moci úřední do zálohy?
(Nález ze dne 6. února 1926 č. 25388/25.)
Věc: Otto B. v Opavě (adv. Dr. Vil. Magerstein z Prahy) proti ministerstvu národní obrany (min. místotaj. Dr. J. Pešout) stran přeložení do zálohy.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: St-l, gážista býv. armády rak.-uh., byl ku své přihlášce převzat do čsl. armády koncem roku 1920 ve své hodnosti jako nadporučík z povolání. Byv v r. 1921 povolán k činné službě, oznámil v červenci 1921, že službu nenastoupí a žádal o propuštění z branné moci. Žádosti této nebylo výnosem mno z 29. ledna 1924 vyhověno a byl st-l třikráte vyzván, aby činnou službu do určitého dne — naposledy do dne 31. března 1924 — nastoupil. Rozkazy ty byly st-li, jenž se tehdy zdržoval v Rumunsku, doručeny dle jeho tvrzení opožděně. K rozkazu poslednímu, doručenému mu 5. dubna 1924, přihlásil se st-l k nastoupení služby u pěšího pluku č. 11 v Písku dne 7. června 1924, omlouvaje opožděné nastoupení mimo to i nemocí své manželky.
Výnosem ze 17. června 1924 nařídilo mno velitelství jmenovaného pluku k jeho dotazu, aby st-le vzhledem k tomu, že službu včas dle rozkazu nenastoupil, v činné službě neponechalo a jej v důsledku ustanovení bodu 573 věstníku mno č. 55 z r. 1920 vyzvalo, aby předložil neodkladně žádost o svoje přeložení do zálohy a neučiní-li tak do 14 dnů, že bude přeložen do zálohy z moci úřední. Když st-l prohlášení podobného neučinil, nařídilo žal. min. nař. výnosem, aby bylo uveřejněno ve věstníku mno, že st-l jest přeložen dnem 1. dubna 1924 do zálohy.
O stížnosti, která napadá st-lovo přeložení do zálohy jako nezákonné s hlediska §§ 25 a 33 branného zákona z 19. března 1920 č. 193 Sb. i s hlediska výnosu mno z 2. října 1920, č. 139700/8, uveřejněného ve věstníku z 9. října 1920, č. 55 bod 573, uvážil nss toto:
St-l byl do čsl. armády převzat v hodnosti gážisty z povolání, stal se tedy čsl. důstojníkem z povolání. Podle § 25 bran. zák. z 19. března 1920 č. 193 Sb. a § 95 branných předpisů z 28. července 1921 č. 269 Sb. lze přeložiti důstojníky z povolání do zálohy, jestliže prohlásí, že nehodlají nadále býti důstojníky z povolání. Jak bylo shora uvedeno, hlásil st-l v červenci 1921, že činnou službu nenastoupí a žádal o propuštění z branné moci. Projev tento, třeba že jej možno pokládati za prohlášení ve smyslu § 25 bran. zák., pozbyl veškerého právního významu tím, že žal. úřad žádost v něm obsaženou zamítl a st-le znovu vyzval, aby činnou službu do 15. února 1924 nastoupil. Druhé vyzvání k nastoupení služby stalo se sice s doložkou, že nenastoupí-li st-l do 1. března 1924, bude se míti za to, že činnou službu nehodlá vůbec nastoupiti a že bude v důsledku toho přeložen ihned do zálohy, čímž dal. žal. úřad na jevo, že nenastoupení služby bude pokládati za prohlášení ve smyslu §u 25 bran. zák., — ale když st-l přes to službu nenastoupil, ohlásiv, že tento rozkaz obdržel do Rumunska teprve 10. března 1924, nepoužil žal. úřad sankce, kterou vyslovil, nýbrž dal st-li novou lhůtu k nastoupení služby a sice opět s podobným dodatkem, že nenastoupí-li do konce března 1924, bude přeložen do zálohy z moci úřední. Tento rozkaz byl však dle správních spisů zaslán st-li poštou teprve dne 31. března 1924 i nebylo možno, aby st-1 službu u svého pluku v Písku téhož dne nastoupil, i kdyby se byl toho dne ve svém řádném bydlišti v Opavě zdržoval nebo v něm prostředníka měl. Proto nelze právem ani v tomto nenastoupení služby shledávati konkludentní čin, který by ve smyslu § 863 o. z. o. nahrazoval prohlášení dle § 25 bran. zákona.
Z toho se podává, že nař. rozhodnutím byl st-l z důvodu, že službu včas nenastoupil, přeložen do zálohy z moci úřední a nikoliv ve smyslu § 25 bran. zákona.
Přeložení do zálohy z moci úřední z důvodu podobného nemá však opory v platných předpisech. Neuposlechnutí rozkazu k nastoupení činné služby nebo k podání žádosti o přeložení do zálohy může snad býti dle platných předpisů o právu kárném nebo trestním považováno za důvod k potrestání, nemůže však býti důvodem pro přeložení do zálohy z moci úřední aktem administrativním. Proto také shora cit. výnos mno z 2. října 1920, jehož se dovolává shora uvedený výnos žal. úřadu ze 17. června 1924, nařizuje pouze, že voj. gážistovi, který činnou službu ani do dalších 14 dnů bez dostatečné omluvy skutečně nenastoupí, mají býti voj. požitky zastaveny s vyzváním, aby podal žádost o přeložení do zálohy, — nenařizuje však, že přeložení to má se provésti z moci úřední, nebude-li žádost taková podána.
Z těchto důvodů bylo nař. rozhodnutí zrušiti dle §u 7 zák.o ss.

Citace:

č. 5355. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 338-339.