Č. 5665.Stavební právo (Praha): * Zákaz užívati určitých místností za skladiště zboží, v požárním ohledu závadného, neleží zásadně mimo obor kompetence úřadu stavebního.(Nález ze dne 12. května 1926 č. 6275.Věc: Bohumil H. v Praze proti zemské správě politické v Praze (vrch. okr. kom. Dr. Mil. Preininger) stran trestního nálezu pro přestupek stavebního řádu.Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.Důvody: Na žádost st-le a firmy T. a spol. v Praze o povolení k zřízení skladiště celuloidového zboží v domě čp. ..., patřícím st-li, bylo jmenované firmě výměrem magistrátu hl. m. Prahy z 25. října 1923 uděleno živn.-právní povolení ke zřízení tohoto skladiště v podkroví zmíněného domu mezi jiným pod podmínkou, že dosavadní skladiště v mezzaninu bez povolení zřízené a používané bude bezpodmínečně úplně vyklizeno, neboť jeho zřízení odporuje všem zákonným ustanovením. Zároveň bylo pro případ, že předchozí živn.-právní povolení nabude právní moci, udělena oběma žadatelům stav. povolení ke zřízení tohoto skladiště, a to dle plánů a podmínek v předchozím živn. povolení uvedených. Dne 4. dubna 1924 učinil stav. úřad magistrátu oznámení, že u příležitosti revise firmy T. a spol. bylo zjištěno, že skladiště v mezzaninu úředně neschválené nebylo vyklizeno, nad to pak nešetří se náležitě opatrnosti, neboť v době prohlídky postavena byla v blízkosti kamen velká krabice s celuloidovými chrastítky pro děti a jedno z nich leželo těsně na plechové zástěně u kamen, takže mohlo se vznítiti a tím přivoditi i požár ostatního zboží, které ve výpravně je chováno. K dalšímu udání z 11. června 1924, že majitel domu nevyhověl dosud podmínce mu uložené a že staré skladiště dosud není vyklizeno, bylo proti st-li zavedeno trestní řízení a byl st-l — — — odsouzen pro přestupek § 119 stav. řádu pro Prahu z důvodu, že nevyhověl výměru z 25. října 1923 a skladiště celulosy ani chodbu nevyklidil, k pokutě 200 K. Tento trestní nález byl nař. rozhodnutím potvrzen s odůvodněním, že skutková podstata přestupku byla úředním šetřením zjištěna.O stížnosti proti tomuto rozhodnutí podané uvážil nss toto:St-li byl uložen trest za to, že nevyhověl policejnímu zákazu užívati místností v mezzaninu nadále jako skladiště celuloidového zboží, kterýžto zákaz byl jemu dán výměrem stav. úřadu z 25. října 1923. Že v cit. výměru zákaz tohoto smyslu jest obsažen a že zákaz ten je namířen i proti st-li, stížnost nepopírá a důvodně ani popírati nemůže, neboť výměrem tímto bylo uděleno i st-li stav. povolení ke zřízení skladiště celuloidového zboží v podkroví domu čp. ... a to za určitých »podmínek«, z nichž prvá výslovně stanoví, že »dosavadní skladiště zřízené a používané v mezzaninu má býti bezpodmínečně úplně vyklizeno, ježto jeho zřízení odporuje všem zákonným ustanovením.« Výměr tento nebyl st-lem vzat v odpor, a nabyl tudíž i proti němu formálně právní moci, což ostatně stížnost rovněž nepopírá. Že policejní zákaz v cit. výměru obsažený byl vydán úřadem kompetentním, je rovněž mimo spor. Nemůže o tom ostatně býti důvodných pochybností, neboť úřad stavební jest dle §§ 118 a 124 praž. stav. řádu povolán bdíti nad tím, aby místností (bytů, místností obchodních atd.) nebylo užíváno, dokud užívání toto nebylo v řízení kolaudačním povoleno. Povolení toto jest však dle §u 118 stav. řádu podmíněno zjištěním, že stavba byla řádně, tedy zejména v souhlasu s uděleným povolením stav. provedena. Z ustanovení §u 25 odst. 3 pak vyplývá, že ke všelikým změnám v účelovém určení místností, mají-li změny tyto vliv na bezpečnost stavení před ohněm atd., jest zapotřebí povolení stav. (srovnej nálezy ss-u Budw. 10711, 7538 A a jiné). Stav. úřad byl tedy příslušný zakázati užívání místností k účelu, pro který místnosti tyto stavebně-policejně povoleny a schváleny nebyly.Bylo tedy vycházeti od toho, že řečený policejní zákaz byl stav. úřadem vydán, že na st-le jakožto majitele domu byl řízen a nabyl právní moci. Tím však pozbývá půdy výtka stížnosti, kterou st-l popírá svoji pasivní legitimaci v řízení trestním. — — —Skutečnost, že se místností v mezzaninu st-lova domu přes zákaz policejní užívá k ukládání zboží celuloidového, st-l sám doznává, namítaje pouze, že zboží tohoto druhu bylo tam uloženo jen v množství nepatrném a jenom pokud ho bylo zapotřebí jako vzorků. Avšak st-l přehlíží, že zákaz ukládati celuloidové zboží v místnostech mezzaninu dán byl zcela kategoricky, neboť ukládá se v něm, aby dotčená místnost byla bezpodmínečně a úplně vyklizena, takže je lhostejno, v jakém množství celuloidové zboží bylo v ní přes zákaz ukládáno.St-l brání se ovšem také námitkou, že místnosti, o které jde, nepodléhají jeho právní disposici, nýbrž že disponuje jimi firma T. a spol. na základě svého práva nájemního, a že proto st-l vzhledem k zákonu o ochraně nájemníků nemohl jmenovanou firmu k zachovávání daného zákazu donutiti. Leč ani v této námitce nemohl soud shledati způsobilou obranu proti trestnímu odsouzení, ježto, jak již bylo poznamenáno, zákaz svědčil i st-li samému, a on ani netvrdí, že proti jmenované firmě bezvýsledně použil prostředků právních, které jemu i zákony o ochraně nájemníků (srovnej § 1 bod 6 zákona č. 85 z r. 1923 a č. 85 z r. 1924) poskytují. Nebylo tedy třeba zabývati se otázkou, zdali v tomto případě byl by snad trestní zodpovědnosti zproštěn. — — —