Č. 5361.

Obecní úředníci (Slovensko): * V § 7, odst. 1 zákona č. 233/1920 jsou uherskými zákony, nařízeními a městskými statuty míněny jen ty zákony, nařízení a městské statuty, které platily dne 28. října 1918.
(Nález ze dne 8. února 1926 č. 1895.)
Věc: Město Rožnava (adv. Dr. Frant. Barnet z Prahy) proti župnímu úřadu v Lipt. Sv. Mikuláši (za zúč. Kolomana H. a Juraje B. adv. Dr. Lad. Kathona z Rožnavy) o pensijní požitky městských úředníků.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud vyslovilo, že úředníci města R., kteří zaujímali místa v § 1 zákona č. 233/1920 zmíněná, do státní služby nebyli převzati, a byli pensionováni, mají nárok na pensi podle pensijního statutu č. 4/1920, se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Usnesením měst. zastupitelstva v Rožnavě ze 30. srpna 1923 byl zrušen měst. organisační statut a všechna usnesení, jež město učinilo po 28. říjnu 1918 stran přijímání, platu a pensionováni měst. zaměstnanců, zejména usnesení č. 4/1920 (Pensijní statut měst. zaměstnanců), č. 6/1920 (Úprava platu měst. zaměstnanců od 1. dubna 1920 podle norem pro státní zaměstnance), č. 56/1922 (Zařazení měst. zaměstnanců do plat. tříd). Toto usnesení jest odůvodněno tím, že město s reg. magistrátem Rožnava bylo přeměněno na velkou obec, obecní veř. správa byla postátněna a tím se změnila i celá organisace města. Zároveň bylo usneseno, že všem měst. zaměstnancům, kteří byli nebo budou pensionováni následkem této změny, se mají vypláceti pensijní požitky ode dne jich pensionováni ve smyslu § 7 zák. č. 233/1920 Sb. podle uh. zákonů a předpisů platných dne 28. října 1918 a že měst. zastupitelstvo může k této pensi povoliti v rámci rozpočtu v odůvodněném případě 50% drah. přídavku.
Z tohoto usnesení, jemuž nebyl přiznán odkládací účinek, se odvolali Dr. Jan M. a spolčeníci a Dr. Josef P. a společníci.
Okr. úřad v R. výměrem z 29. prosince 1923 vyhověl zmíněným odvoláním a zrušil usnesení měst. zastupitelstva z 30. srpna 1923, a expositura župního úřadu župy XIX. v Rožnavě rozhodnutím z 20. února 1924 výměr ten potvrdila.
Ministr pro Slov. výnosem z 5. dubna 1924 zrušil z moci dozorčí uvedený výměr okr. úřadu i rozhodnutí expositury župního úřadu župy XIX. v Rožnavě pro nekompetenci a rekurs Dra Josefa P. a spol. přikázal k řešení okr. výboru okresu rožňavského.
Výměrem okr. výboru v R. ze 14. července 1924 bylo zrušeno usnesení měst. zastupitelstva v Rožnavě ze 30. srpna 1923 v celém rozsahu pro nezákonnost z těchto důvodů: »1. Město Rožnava v r. 1920 pod č. 6/1920 přijalo statut, kterým byl dosud platný měst. org. statut v tom smyslu změněn, že se požitky měst. zaměstnanců od 1. dubna 1920 upravují podle norem platných pro čsl. státní zaměstnance, t. j. dle zák. ze 7. října 1919 č. 541 Sb. Správní výbor župy gemermalohontské rozhodnutím ze 16. června 1920 schválil tuto změnu a potvrdil nový shora zmíněný statut. Poněvadž novější statut, který by změnil statut městem Rožnavou pod č. 6/1920 přijatý a župním správním výborem schválený, nebyl ani vydán ani schválen, je důsledkem toho platné také rozhodnutí města Rožnavy č. 56/1922, poněvadž je jen provedením statutu č. 6/1920. 2. Z týchž důvodů, jako jsou uvedeny sub 1., platí dosud městem Rožnavou pod č. 4/1920 přijatý statut stran pensionováni měst. zaměstnanců, který byl schválen rozhodnutím správního výboru župy gemermalohontské ze 16. června 1920. Tento statut nebyl novějším modifikován a platí tudíž dodnes. 3. Napadnuté rozhodnutí města Rožnavy z 30. VIII. 1923 se v odůvodnění odvolává na § 7 zákona č. 233/1920 a dovozuje, že pens. požitky měst. zaměstnanců se mají vypláceti podle uh. zákonů. Oproti tomu se výslovně konstatuje, že cit. zákonným ustanovením jest pojištěný pens. nárok též podle měst. statutů a tedy v důsledku toho, co bylo uvedeno sub 1. a 2., obdobně jako u státních čsl. zaměstnanců. 4. Úředníci býv. města Rožnavy, kteří zaujímali místa, o nichž je řeč v § 1 zák. č. 233/1920, jestliže jich čsl. stát nepřevzal, mají nárok na pensionováni podle 18 měst. stát. o výslužném. 5. Podle druhého odst. § 65 zák. čl. XXII : 1886 mají se všeob. právní ustanovení, vztahující se na platy a výslužné úředníků, začleniti do statutu. Z toho vysvítá, že rozhodnutí města vztahující se na platy a výslužné úředníků podléhají schválení vyšší vrchnosti. Dle § 27 zák. čl. XXII : 1886 bez schválení vyšší vrchnosti nejsou takováto rozhodnutí ani vykonatelná. Zastupitelstvo města Rožnavy bez schválení vyšší vrchnosti nemělo tedy práva naříditi vykonatelnost svého rozhodnutí z 30. srpna 1923. 6. Rozhodnutí toto jest mimo to formálně vadné. Bezodkladná vykonatelnost rozhodnutí není odůvodněna a nebylo hlasováno podle jmen, což je nezbytné, připustí-li se možnost apelovati jen extra dominium. Okolnosti tyto zakládají vadu řízení podle §§ 25 a 59 zák. čl. XXII : 1886. Poněvadž v důsledku důvodů sub 1—5 uvedených rozhodnutí měst. zastupitelstva v Rožnavě z 30. VIII. 1923 se jeví jako porušení zákona a mimo to práva přiznaná měst. úředníkům měst. statuty mají účinek dvojstranné smlouvy, nemohou býti jednoduše ignorována.«
Župní úřad v Lipt. Sv. Mikuláši rozhodnutím z 26. března 1925 potvrdil výměr okr. výboru v Rožnavě ze 14. července 1924 z jeho důvodů a zamítl odvolání měst. zastupitelstva pro nedostatek právní podstaty. O stížnosti uvážil nss takto: — — — —
Usnesení měst. zastupitelstva v Rožnavě, jež bylo nař. rozhodnutím zrušeno, se stalo dne 30. srpna 1923. V této době byla již Rožnava se zřetelem na ustanovení §§ 4 a 10 vl. nař. z 21. září 1922 č. 275 Sb. přeměněna z města s reg. magistrátem na velkou obec a podle § 24 zák. ze 13. července 1922 č. 243 Sb. se vztahovala na její úředníky také ustanovení § 7 zák. ze 31. března 1920 č. 233 Sb. Podle těchto zákonných ustanovení měst. úředníci, jmenovaní v § 1 zák. č. 233/1920, »kteří byli ustanoveni podle uh. zákonů, nařízení a měst. statutů před 28. říjnem 1918 a podali sice včas žádost za přijetí (§ 5), avšak nebyli přijati, budou dáni na odpočinek a budou jim poskytnuty zaopatř. požitky, pokud by na ně měli nárok podle platných uh. zákonů, nařízení a měst. statutů.« V tomto ustanovení zákonném je vysloveno jednak, že úředníci tu zmínění budou dáni na odpočinek, jednak, že jim přísluší nárok na zaopatř. požitky, pokud by na ně měli nárok podle platných uh. zák., nař. a měst. statutů, t. j. podle právních norem, jež zákon z 28. října 1918 č. 11. Sb. uznal za součást právního řádu Čsl. republiky. Tím také stran nároku na výměru pense je vyloučena působnost zákonů, nařízení a měst. statutů, jež byly vydány po převratu povolanými normotvornými činiteli státu čsl. Již z tohoto slovného výkladu § 7 zák. č. 233/1920 plyne, že také otázka, v jaké míře úředníci tu označení mají nárok na zaopatř. požitky, se musí posuzovati výhradně podle právních norem, jež dne 28. října 1918 upravovaly výši zaopatř. požitků těchto úředníků. Tento slovný výklad má oporu také v motivech k vl. návrhu zákona č. 233/1920 o prozatímní úpravě správy měst s reg. magistrátem (tisk č. 2642/1920), z nichž jde na jevo, že ustanovení §§ 5 a 7 zák. č. 233/1920 jsou obdobná předpisům §§ 6 až 8 zák. č. 210/1920. Bylo tedy úmyslem zákonodárcovým upraviti také výměru pensijních požitků měst. úředníků, o nichž je řeč, jedině podle platných právních norem uherských, t. j. podle právních norem, jež upravovaly výši zaopatř. požitků zmíněných úředníků do 28. října 1918. Tato jednotná tendence zákonodárství došla přímého výrazu v § 6 zák. č. 269/1920, kde se výslovně ustanovuje, že úředníkům a zřízencům státních úřadů a ústavů býv. státu uherského, kteří nebyli ustanoveni podle tohoto zákona, budou poskytnuty zaopatř. požitky v té míře a potud, pokud by měli na ně nárok podle zákonů uherských platných dne 28. října 1918.
Dlužno tedy také konretní případ řešiti výhradně podle právních norem dne 28. října 1918 platných.
Stížnost se obrací proti nař. rozhodnutí v tom směru, pokud jím bylo vysloveno, že úředníci města R., kteří zaujímali místa, o nichž je řeč v § 1 zák. č. 233/1920, a nebyli převzati do státních služby, mají nárok na pensionováni podle § 18 pens. statutu, který město přijalo pod č. 6/1920 a který také správní výbor župy gemermalohontské schválil rozhodnutím ze 16. června 1920. Se zřetelem na právní názor shora vyslovený bylo dáti stížnosti za pravdu, neboť — jak shora bylo dovoděno — nelze pens. nároky zmíněných úředníků posuzovati podle pens. statutu, na kterém se usneslo město R. po státním převratu, nýbrž jedině podle statutu, který upravoval tyto nároky dne 28. října 1918. Namítá-li odv. spis, že se město podle zásadního schváleného usnesení měst. zastupitelstva zavázalo i v budoucnosti poskytnouti měst. zaměstnancům služ. požitky podle zák. a nař. povždycky platných pro stát. zaměstnance, přehlíží, že tento závazek města je v rozporu s ustanovením § 7 zák. č. 233/1920 a nelze tudíž k němu přihlížeti.

Citace:

č. 5361. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 351-354.