Č. 5389.

Státní úředníci: Jak jest provésti propočítání služební doby u celního správce, který dříve byl členem fin. stráže?
(Nález ze dne 16. února 1926 č. 3102.)
Věc: Jindřich B.v H. (adv. Dr. Em. Lingg z Prahy) proti ministerstvu financí o propočítání služební doby.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l byl, jak nesporno, v době od 4. března 1891 do 1. května 1912 členem fin. stráže, od 2. května 1912 do 31. prosince 1920 celním výběrčím a celním správcem. Na základě přihlášky nároku ze zákona č. 222/1920, ve které žádal za uznání čisté započítatelné doby 31 roků 16 měsíců a zařazení do 1. stupně plat. VII. hodn. třídy, přiznalo mu zfř v Praze usnesením z 28. února 1921 plat 1. stupně VIII. hodn. třídy. Podáním z 18. června 1924 žádal st-l o opětné propočítání služ. doby ve smyslu zák. č. 222/20 vzhledem k tomu, že dle zák. 541 a 457 z r. 1919 postupní lhůty pro skupinu E činí 8 a 9 roků, dovolávaje se při tom zákona z 30. ledna 1920 č. 77 a prov. nařízení z 18. května 1920 č. 360 Sb.
Zfř přezkoumalo propočtení služ. doby a shledalo je správným. Služ. doba v poměru zřízeneckém byla propočtena jen dle zřízeneckého schématu ve smyslu § 3 nař. 666/20. Odvolání na § 3 zákona č. 77/20 jest neodůvodněným, ježto tento obsahuje, jak ze záhlaví již vidno, jen přechodná ustanovení ohledně zařazení celních výběrčích, sloužících v době účinosti zákona, a není v rozporu s cit. vládním nařízením, neboť služební dobou zřízeneckou, kterou se získává teprve po 8 letech možnost přestupu do úřednické skupiny (§ 1 vlád. nař. č. 360/20), nelze jinak propočítati než jak se stalo. Min. fin. odvolání st-lovu nevyhovělo.
Stížnost naříká toto rozhodnutí pro nezákonnost, dovozujíc, že zákon č. 77/1920 dle svého znění není ustanovením přechodným. St-l nestal se celním výběrčím podle tohoto zákona, nýbrž byl jím již od r. 1912. §§ 1—3 zákona se na něho vůbec nehodí, § 4 určuje však pouze platové stupně v jednotlivých hodnostních třídách. § 1 nař. č. 360/20, jehož se nař. rozhodnutí dovolalo, vztahuje se prý jen na příslušníky fin. stráže, kteří podle zák. 77/20 byli jmenováni úředníky do hodn. třídy zařazenými. Na st-le lze upotřebiti prý pouze § 1 zákona č. 222/20, nikoliv § 2, neboť týž byl již při vydání zákona úředníkem ve skupině E, na kterého platil zákon 451/19 a má prý podle jasného znění zákona a čl. I vl. nař. č. 666/20 u něho nastati propočítání tak, že za 6 roků dosáhne X., za 12 roků IX. a za 20 roků VIII. hodn. třídy, tudíž za 32 služ. let v přihlášce uvedených 4. stupně VIII. třídy. Ke službě 29 roků od 4. března 1891 do 31. prosince 1920 sluší připočítati 5 válečných pololetí a 21 let služby u fin. stráže jest čítati každý rok za 16 měsíců.
Nss řídil se těmito úvahami:
Dle přihlášky st-le a dle obsahu stížnosti jde pouze o to, která služba jest dle zák. č. 222/20 a prov. nař. č. 666/20 započítatelnou. Otázkou, je-li po právu nárok, aby každý rok služby u fin. stráže byl čítán za 16 měsíců, nemůže se soud zabývati, poněvadž nárok ten v řízení správním nebyl uplatněn a nař. rozhodnutí o něm nerozhodlo. Pro otázku, která doba má býti započítána, rozhodným jest ustanovení zák. 222/20. Tento zákon upravuje v § 1 propočítání služ. doby stát. úředníků do hodn. tříd zařazených, v § 2 propočítání služ. doby ostatních stát. zaměstnanců vždy jen v dosavadním služ. poměru, neupravuje však započítání služ. dob při přestupu z druhé skupiny do prvé, ponechávaje v § 4 tuto úpravu nařízení. Nelze proto ze samého zákona dovoditi nárok úředníka pragmatikálního, který jmenován byl z kategorie podúřednické, na započítání celé služ. doby, ztrávené v poměru podúřednickém pro zařazení a postup v úřednickém poměru státním (pragmatikálním). Nárok ten založen jest teprve nařízením č. 666/1920, kterýmž vydána byla podrobná ustanovení o započtení služeb dosud nezapočtených pro postup do vyšších požitků a propočítání celkové služ. doby, a jen v mezích tohoto nař. V § 3 tohoto nařízení je stanoveno, jak se započítává úředníku v hodn. třídě zařaděnému předchozí služba v poměru def. zřízence >(podúředníka). Dle tohoto ustanovení také nař. rozhodnutí a již rozhodnutí předchozí vypočetlo započítatelnou službu st-lovu a stížnost ani netvrdí, že se tak stalo nesprávně. Pokud tedy stížnost tvrdí, že na st-le platí jen § 1, nikoliv i § 2 vl. nař. č. 666/20, nemá opory ani v zákoně, ani v dosavadních služ. poměrech st-le, zejm. ne v okolnosti, že st-l byl již při vydání zák. č. 222/20 úředníkem skupiny E, na kterého platil zákon č. 541/19, neboť tato skutečnost jest právě nutným předpokladem, aby st-l mohl býti vůbec podle zák. č. 222/20 a nař. č. 666/20 posouzen.
Nelze seznati, co stížnost vytýká tvrzením, že dle čl. I. nař. č. 666/20 má u st-le nastati propočítání tak, že za 6 roků dosáhne X., za 12 roků IX. a za 20 roků VIII. hodn. třídy, tudíž za 32 služ. let v přihlášce uvedených 4. stupně VIII. hodn. třídy, neboť nař. č. 666/20 ustanovení takového nemá a podobné ustanovení § 4 zák. z 30. ledna 1920 č. 77 Sb. o úpravě služ. požitků celních výběrčích není pak v žádné relaci k započítání a propočítání služ. doby, jak je upravil zákon č. 222/20 a vlád. nař. 666/20.

Citace:

č. 5389. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 397-398.