Č. 5475.

Živnostenské právo. — Zdravotnictví: I. * Vydávajíce tržní řády pro dobytčí trhy na základě § 9 zák. o dobytčích morech ze 6. srpna 1909 čís. 177 ř. z. jsou úřady tam uváděné také oprávněny stanoviti tarif pro tržní poplatky; usnesením obce o výši poplatků nejsou při tom vázány. — II. * Vydává-li úřad tržní řád pro dobytčí trhy na základě § 9 cit. zák., stačí, vyslechl-li obecní radu; slyšení obecního zastupitelstva není třeba (§ 7 obecní novely ze 7. února 1919 č. 76 Sb.). — III. Pro výši poplatků tržních není rozhodným ani stav obecních financí ani cena tržního předmětu.
(Nález ze dne 11. března 1926 č. 4999.)
Věc: Městská rada v H. proti ministerstvu obchodu o tržní poplatky.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Zsp v Brně snížila vynesením z 24. listopadu 1923 sazbu tržních poplatků z dobytčat přiváděných na trhy konané v obci H., která byla vynesením téhož úřadu z 18. prosince 1920 podle §u 70 ž. ř. schválena. Stanovíc snížení sazby, odvolala se zsp na ustanovení §u 70 ž. ř. a §u 9 zákona ze 6. srpna 1909 č. 177 ř. z. Dříve než snížení sazby bylo vysloveno, byla vyzvána ob. rada města H., aby tržní poplatky přiměřeně upravila a za schválení jich žádala, kteréžto vyzvání zodpověděla ob. rada zprávou ze 13. února 1923 v ten smysl, že dle svého jednomyslného náhledu nepokládá zatím za potřebné navrhnouti ob. zastupitelstvu změnu platné sazby.
V opravném prostředku proti řečenému vynesení zsp-é podaném namítala ob. rada v H., že stanovení poplatků tržních přísluší ob. zastupitelstvu, kdežto zsp-é přísluší toliko poplatky ob. zastupitelstvem stanovené schvalovati. Ani podle §u 9 zák. o dobytčích morech z r. 1909 není zsp oprávněna bez předchozího slyšení obce, čímž sluší rozuměti ob. zastupitelstvo, samostatně sazbu poplatků tržních měniti. Dále bylo namítáno, že snížení sazby není ani věcně odůvodněno, poněvadž ani ceny dobytka nesnížily se tou měrou, aby snížení poplatků tržních odůvodnily, ani fin. stav obce H. snížení poplatků nedopouští. Nař. rozhodnutím nevyhovělo min. obch. shodnuvši se s min. zeměd. stížnosti města H., a to z toho důvodu, že poplatky tržní stanovené zsp-ou jsou dostatečně vysoké.
Ve stížnosti k nss-u podané vznášejí se v podstatě tytéž námitky,
které byly uplatněny v opravném prostředku instančním.
O námitce, ve které se vytýká, že stanovení snížené sazby tržních poplatků příčí se jak ustanovení §u 70 ž. ř., tak i §u 9 zák. o dobytčích morech, poněvadž o tom dříve ob. zastupitelstvo ani se neusneslo ani slyšeno nebylo, uvažoval nss takto:
St-lka nepopírá, že jde o tržní poplatky pro dobytčí trh a nenamítá nic proti tomu, že v nař. rozhodnutí použito bylo též ustanovení §u 9 zák. o dobytčích morech z r. 1909. Dle tohoto ustanovení vydává tržní řád pro dobytčí trhy pol. úřad zem. vyslechnuv příslušnou obec. Že sazba tržních polatků tvoří součástku řádu tržního, jímž se podle účelu jeho upravují poměry určitého trhu, nemůže býti pochybnosti, a to tím méně, ježto dle výslovného ustanovení §u 70 ž. ř. tržní řád má obsahovati též sazbu poplatků tržních. Stačí-li tedy dle ustanovení §u 9 cit. zák. z r. 1909, aby obec dříve byla slyšena, má-li býti tržní řád vydán, jest zákonu vyhověno, jestliže zsp vydávajíc novou sazbu poplatků tržních dříve o tom obec vyslechla.
Dle mínění st-lkou zastávaného sluší ovšem vyslechnutí obce rozuměti v ten smysl, že má býti vyslechnuto ob. zastupitelstvo, což se v daném případě nestalo. Stížnost však přehlíží, že dle ustanovení §u 7 nov. k ob. zříz. ze 7. února 1919 č. 76 Sb. usnáší se ob. rada o všech věcech, které podle zákona nejsou výslovně vyhrazeny ob. zastupitelstvu anebo podle nařízení zákonných po případě usnesení ob. zastup, nejsou vzneseny na starostu. Hledíc k tomuto ustanovení bylo by tedy možno stížnosti jen tehdy dáti za pravdu, kdyby vyslechnutí obce podle §u 9 zák. o dobytčích morech bylo zákonem výslovně vyhrazeno ob. zastupitelstvu. Takového ustanovení nelze však nalézti a neni zejména možno hledati je v §u 40 ob. nov. fin. z 12. srpna 1921, dle něhož o poplatcích usnáší se ob. zastupitelstvo. Neboť ustanovení toto má na zřeteli toliko poplatky upravené ob. fin. novelou, na jejichž zavedení ob. zastupitelstvo se usnáší a jichž vybírání vyšší úřad dohlédací povoluje podle ustanovení ob. novely fin. K těmto poplatkům nelze však čítati poplatky tržní, jejichž sazba tvoří součást řádu tržního, o jehož stanovení dány jsou předpisy zvláštní ob. fin. novelou nedotčené. Nelze tedy nalézti ani nezákonnosti ani vady řízení v tom, jestliže změna sazby poplatků tržních pro dobytčí trh města H. byla stanovena po slyšení ob. rady, aniž bylo vyžádáno usnesení ob. zastupitelstva.
Jestliže pak zákon o dobytčích morech ze 6. srpna 1909 č. 177 ř. z. vyhradil v § 9 právo vydati tržní řády pro dobytčí trhy zsp-ým a min. zeměd. (v dohodě s min. obch. a vnitra), přenesl tím na tyto úřady také právo stanoviti sazbu tržních poplatků, která, jak bylo právě vytčeno, jest součástí tržního řádu. A poněvadž v uvedeném předpisu státním úřadům tržní řády vydávajícím jest jen uloženo, aby obce slyšely, nelze z předpisu toho ani vyvozovati, že by tyto úřady byly stanoviskem obce vůbec, zejména pak pokud jde o stanovení sazby tržních poplatků, vázány. Jest tedy stížnost také, pokud lze v ní nalézti námitku, že úřady nebyly oprávněny stanoviti pro poplatky sazbu, na níž se ob. zastupitelstvo neusneslo, neodůvodněna.
Vývody stížnosti, v nichž se vytýká, že snížená sazba není vzhledem ke skutečným poměrům přiměřena, poněvadž poplatky tržní jsou jen nepatrným zlomkem cen dobytka, jež nesnížily se tou měrou, aby odůvodňovaly snížení sazby, a poněvadž dále snížení poplatků znamená citelnou újmu pro fin. hospodářství obecní, nerelevují žádnou otázku právní, nýbrž toliko otázku přiměřenosti, kterou soudu zkoumati nepřísluší. Pokud by však mohlo se stížnosti rozuměti tak, že žal. úřad rozhoduje o výši poplatků tržních, byl povinen ke skutečným poměrům právě dotčeným přihlížeti, slušelo by odkázati na ustanovení §u 69 ž. ř., kde povaha poplatků tržních jest všeobecně kvalifikována v ten smysl, že jsou to dávky, které představují náhradu za přenechání prostor, za užívání stánků a nářadí a za jiné výhody s konáním trhu spojené. Dle tohoto ustanovení není tedy pro výši poplatků tržních ani cena předmětu tržního ani stav financí obecních veličinou rozhodnou.

Citace:

č. 5475. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 561-563.