Č. 5403.Církevní věci: K výkladu předpisů kongruových zákonů o doplňování kongruy duchovním na místech inkorporovaných duchovnímu řádu.(Nález ze dne 20. února 1926 č. 3253).Věc: Dr. Gilbert H., opat kláštera v T., a Albert St. v N. (adv. Dr. Jos. Sklenář z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty (min. taj. Dr. Zd. Materka) o doplněk kongruy pro exponovaného kněze v N.Výrok: Stížnost se dílem odmítá jako nepřípustná, dílem se zamítá jako bezdůvodná.Důvody: V Uh. je fara, inkorporovaná t-skému klášteru; k faře té jsou přifařeny N.; vzhledem ke značnému vzrůstu populace této obce bylo po obšírných jednáních mezi státní správou, konsistoří, obcí N. a klášterem t-ským výnosem min. kultu a vyuč. ze 4. února 1893 schváleno aby při faře v U. systemisováno bylo místo třetího pomocného kněze, kterého jest exponovati do N. a který tam bude vykonávati duchovní správu za dozoru a odpovědnosti faráře u-ckého; schválení to stalo se však s podmínkou, že z toho nevznikne nižádný výdaj pro náboženskou matici ani pro jiný veř. fond, a že naopak náklady tohoto opatření budou hrazeny společně obcí N. a klášterem t-ským.Po delším jednání — — — vyslovilo min. kultu a vyuč. výnosem z 20. října 1893, že již výnosem ze 4. února 1893 za podmínek tam uvedených bylo schváleno systemisování třetího pomocného kněze při faře v Ú., který má býti exponován do N. a že nyní, kdy podmínky tohoto výnosu jsou splněny, se ponechává místodržitelství, aby další opatření učinilo, což se pak stalo.Žádostí ze 14. listopadu 1894 zažádal exposita v N. František O. za doplněk kongruy dle zákona ze 7. ledna 1894 na částku 510 zl.j k tomu podotkla konsistoř 21. listopadu 1894, že jmenovaný požívá od kláštera t-ského ročního platu 350 zl. a od obce N. ročně 100 zl., takže se na kongruu nedostává 60 zl., a navrhla, aby mu tato částka byla poukázána z náboženské matice.Přípisem ze 4. března 1895 prohlásilo místodržitelství, že žádosti té vyhověti nelze, poněvadž zřízení expositury v N. bylo schváleno jen s tou podmínkou, že z toho nevzejde žádné zatížení matice nábož. ani nějakého veř. fondu. Místodržitelství ponechalo tudíž konsistoři, aby působila na klášter t-ský, aby tento roční příspěvek 350 zl., povolený podle vyjádření opata z 30. dubna 1893, zvýšil o ročních 60 zl. Když však opat t-ský 21. dubna 1895 toto zvýšení odmítl, přiznalo místodržitelství po delším jednání rozhodnutím z 19. června 1896 po úpravě fasse exposity Františka O. dle zákona z 19. dubna 1885 č. 47 ř. z. jmenovanému od 1. ledna 1894, t. j. od účinnosti zák. ze 7. ledna 1894 č. 16 ř. z., z nábož. matice doplněk kongruy ročních 30 zl. Podobně stalo se i v pozdějších letech a byla kongrua exposity v N. doplňována z nábož. matice.Výnosem z 31. října 1914 upravilo býv. místodržitelství podle zák. z 19. září 1898 č. 176 ř. z. fassi Josefa Z. jako exponovaného kaplana fary U-cké v N., při čemž mimo jiné vyloučilo položku za správu matrik.Proti tomu podal jmenovaný exposita rekurs, jemuž min. kultu a vyuč. rozhodnutím z 23. května 1918 z důvodů rozhodnutí místodržitelského a z té úvahy nevyhovělo, že samostatná správa matrik expositou v N. správou státní schválena nebyla. Zároveň vybídlo min. místodržitelství, aby vzhledem k tomu, že fara v U. jest inkorporována klášteru t-skému a že duchovenstvo fary v U. nepožívá doplňku kongruy z nábož. matice, uvážilo, zda adjustování fase exposity n-ského, jak bylo provedeno výnosem místodržitelským z 19. června 1896, souhlasí s ustanoveními min. výnosu ze 4. února 1893 a s předpisy § 15 kongruového zák. z 19. září 1898 č. 176 ř. z.Na to vyslovila zsp v Praze rozhodnutím ze 13. ledna 1921, že — — — — uváživši znovu stav věci dospěla k názoru, že již podle cit. vynesení býv. min. kultu a vyuč. z roku 1893 bylo použito nábož. fondu k doplnění kongruy exponovaného kaplana v N. v odporu s podmínkami, za kterých toto místo exponovaného kněze státního schválení došlo a že místodrž. nález z 19. června 1896 nejenom, že dosti neocenil platnost těchto, pro zřízení místa exp. kaplana v N. státními úřady stanovených podmínek, nýbrž neměl zejména zření k tomu, že již podle tehdy platných zákonů kongruových nemohlo býti ustanovení o podpůrné zavázanosti nábož. fondu k doplnění kongruy použito na beneficia duchovní, jež jsou přivtělena (inkorporována) některé regulární společnosti (§ 8 odst. 1 zák. z 19. dubna 1885 č. 45 ř. z.). Dále nemůže býti o tom pochybnosti, že exponovaný kaplan v N. ve smyslu ustanovení, učiněných při zřizování tohoto úřadu, musí býti pokládán za pomocného kněze fary v U. a tato sama za duchovní správu inkorpovanou klášteru v T., což jest zřejmo z výnosu min. kultu a vyuč. z 20. října 1893. Že zákon o kongrue má na zřeteli jen světský klérus, zaměstnaný duchovní správou, není v tomto zákoně výslovně ustanoveno, leč jest to patrno ze smyslu zákona obzvláště z § 8 odst. 1, dle něhož ustanovení zákona nevztahují se na duchovní správu, jež jest inkorporována některé řádové komunitě (rozhodnutí ss-u Budw. XI. 3341 a XII 3875). Výslovně jest však vyloučena platnost kongr. zákona na inkorporované duch. správy v § 15 zák. z 19. září 1898 č. 176 ř. z., pokud není prokázána trvalá nemožnost dotyčného obročí k zapravování stavu přiměřeného minimálního příjmu duchovní správou pověřeného duchovního.Ze shora uvedeného vyplývá, že ani pro přítomnost ani pro budoucnost není nábož. fond povinen doplňovati exponovanému knězi v N. kongruu, takže dlužno pokládati platy poskytnuté expositovi v N. nábož. fondem z důvodů doplnění kongruy jako platy konané indebite. Vzdor tomu že však dužno uznati, že pravoplatné přiznání doplňků kongruy se strany nábož. fondu, po případě adjustování příjmových fassí jest závazné i pro nábož. fond a že tudíž nelze žádati náhrady za uplynulou dobu, oč neprávem byla kongrua doplňována. Teprve od podání příjmových fasí expositem P. Josefem Z. dlužno platy konané z nábož. fondu k doplnění kongruy pokládati za plnění konané indebite i domáhati se náhrady téhož od řádu v T., jemuž fara v U. jest inkorporována, poněvadž tento klášter jest dle zákona povinen doplňovati kongruu kněze každé jemu inkorporované duchovní správy.V důsledcích toho uznala zsp cit. rozhodnutím klášter t-ský povinným nahraditi české matici náboženské částky, které z titulu služného exposity n-ského byly ode dne ustanovení exposity Josefa Z., t. j. od 1. října 1913 počínaje, indebite vypláceny a to — — — —. Zároveň zastavila zsp další výplatu požitků exposity n-ského Rudolfa W. z matice nábož. koncem ledna 1921 a uznala klášter povinným, aby nynějšímu a každému budoucímu expositovi n-skému doplňoval jeho místní důchod na kongruu, toho kterého času zákonem stanovenou a vyplácel mu zákonité přídavky služební, jakož i drahotní, nákupní a jiné mimořádné přídavky. — — — —Proti tomuto rozhodnutí podal klášter t-ský rekurs, jemuž však nař. rozhodnutím nebylo vyhověno z důvodů nálezu v odpor vzatého, při čemž žal. úřad k vývodům stížnosti pouze podotkl, že podmínka státní správy kultové pro systemisování místa třetího pomocného kněze při faře v U., který měl býti exponován do N., obsažena jest ve výnosu býv. min. kultu a vyuč. ze 4. února 1893 a z 20. října 1893. Pokud zúčastněné strany nechtěly nebo nemohly splniti tuto podmínku, nemělo býti přikročeno k realisaci podmíněného státního svolení.O stížnosti uvážil nss takto: — — — I. Pokud stížnost jest podána též P. Albertem St. jako dočasným držitelem úřadu exposity v N., shledal ji nss nepřípustnou ve smyslu § 5. zák. o ss. II. Pokud pak stížnost — jsouc podána opatem kláštera — hodí se k projednávání, jest uvésti toto: — — —Stížnost spatřuje nezákonnost v tom, že místo exposity v N. je prohlašováno za místo inkorporované klášteru t-skému. Touto námitkou nemohl se však nss s hlediska předpisů § 5, jakož i § 6 svého zákona meritorně zabývati, poněvadž st-l v tomto směru zmeškal instanční postup. — — — Musí-li však tudíž nss vycházeti z toho, že tu jde o místo t-skému klášteru inkorporované, pak již pouhá tato okolnost stačí k tomu, aby jakékoliv nároky kláštera t-ského resp. exposity n-skéhb na kongruové platby z nábož. matice byly ze zákona vyloučeny.Stížnost snaží se ovšem také dovoditi nezákonnost nař. rozhodnutí z toho, že prý závazek kláštera vůči expositovi n-skému je na základě zvláštní úmluvy učiněné při systemisaci tohoto místa omezeno na placení roční částky 700 K, takže přes tuto částku nemá klášter žádných povinností, kdežto naopak povinost příslušných plateb spadá podle § 1. kongr. zákona z roku 1898 na nábož. fond. V tomto směru neshledal nss stížnost důvodnou:Musí-li nss — jak již opětně uvedeno — vycházeti z toho, že tu jde o místo podle § 15 kongr. zák., pak ovšem závazek nábož. matice podle § 1 téhož zákona nastati nemůže ani na základě ujednání učiněného svého času při zřízení onoho místa, kde naopak ve výnosu min. kultu a vyuč. ze 4. února 1893 bylo výslovně stipulováno, že ze systemisace onoho místa nevznikne nižádný výdaj pro nábož. matici. Neboť nehledě ani k otázce, zda by stav ze zákona plynoucí (§ 8 kongr. zák. z r. 1885 resp. § 15 zák. z r. 1898) mohl vůbec býti úmluvou změněn v neprospěch nábož. matice, je tolik jisto, že by změna taková jako výjimka ze zákonného pravidla musila býti v úmluvě takové výslovně uvedena. Že by pak klášter t-ský neměl závazku, postarati se o vydržování kněží, ustanovených na místech duchovní správy, klášteru inkorporovaných, stížnost netvrdí, stejně jako netvrdí, že by tohoto svého povšechného závazku byla stran exposity v N. — předpokládaje, že i tu jde o místo inkorporované — zbavena výsledkem jednání z let 1890, konaných u příležitosti zřízení onoho místa. Naopak staví stížnost i zde svoje dedukce jen na tvrzení, že o místo inkorporované nejde. Poněvadž však po té stránce je stížnost podle § 5 zák. o ss prekludována, nelze ani tu vývody stížnosti shledati důvodnými. — — —