Č. 5529.

Samospráva obecní. — Policie. — Administrativní řízení: I. * Nárok na náhradu škody podle § 37 česk. obecního zřízení jest veřejnoprávní. — II. * Rozhoduje podle cit. § 37 česk. ob. zříz. nemůže politický úřad zkoumati, zda a pokud byla škoda spoluzaviněna poškozeným neb osobou třetí. — III. * Povinnost obce k náhradě škody dle cit. §u 37 a tudíž i kompetence politických úřadů není omezena na případ, když obecní zastupitelstvo nepovolilo potřebné prostředky na ústavy a zařízení, jichž jest k vykonávání místní policie potřebí (§ 36 cit. zák.).
(Nález ze dne 27. března 1926 č. 5039.)
Věc: Městská obec Ch. (adv. Dr. Vilém Schobert z Chomutova) proti ministerstvu vnitra (za zúč. Julii F. adv. Dr. H. Hirsch z Chomutova) o náhradu škody podle § 37 ob. zř.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Julie F. v Ch. žádala dne 10. května 1918 okr. hejtmanství v Ch. vydání výroku, že jest měst. obec Ch. povinna nahraditi jí škodu vzešlou úrazem, který utrpěla dne 15. března 1917 vyklouznutím na náledí ve V-ské ulici, ježto obec opomenula učiniti opatření nutné z důvodu bezpečnostní policie místní. Osp vyslovila na základě §u 37 ob. zříz. pro Čechy nálezem z 29. ledna 1919, že obec Ch. jest povinna Julii F. nahraditi škodu vzniklou uvedenou nehodou. Nález tento byl v cestě instanční po slyšení osk v Ch. rozhodnutím zsp-é v Praze a posléz nař. rozhodnutím potvrzen. Rozhodnutí toto spočívá na úvaze, že obec své povinnosti, udržovati silnice a cesty, ležící v jejím obvodu a sloužící veř. dopravě, ve stavu zaručujícím jistotu chůze a dopravy, nevyhověla, když náledím pokrytou cestu, na které se stal úraz, nedala včas posypati pískem nebo popelem, že tudíž zanedbala svou povinnost v oboru místní policie, pročež jest práva ze škody, která vzešla jejím opomenutím.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí obcí Ch. nss uvážil:
Paragraf 37 česk. ob. zříz. stanoví, že obec, vykonává-li místní policii, má nahraditi škodu, která by komu vzešla z opomenutí povinností jí přináležejících (§ 36). Podle odstavce 2. téhož §u rozhodne o povinnosti k náhradě úřad politický po slyšení zastupitelstva okresního. Nestane-li se sjednocení o tom, mnoho-li náhrady se má dáti, budiž jí průchod zjednán pořadem práva.
První otázkou, kterou nss, rozhoduje o této věci, musel zodpověděti, jest, zdali nárok na náhradu škody, vznesený na základě tohoto zákonného ustanovení, jest povahy veřejnoprávní nebo soukromoprávní. To proto, že v případě, kdyby správní úřad tu rozhodoval o nároku soukromoprávním, nápravy jeho rozhodnutí ve smyslu § 105 ústav. listiny a § 1 zák. z 15. října 1925, č. 217 Sb. bylo by lze dovolávati se jen pořadem práva, takže by příslušnost nss-u k rozhodování o této věci podle § 3 lit. a) zák. o ss, byla vyloučena. Leč nss shledal, že jde o veřejnoprávní nárok. Nárok zakládá se totiž na tom, že obec zanedbala svoji povinnost, týkající se vykonávání místní policie jí svěřené. Vykonávání místní policie jest záležitostí práva veřejného, a nárok odvozovaný ze zanedbání místně policejních, tedy úředních povinností obce, a z ručení obce stanoveného obecním zřízením, jest sám založen na veřejném právu.
Další otázkou jest, jaké jsou meze komepetence polit, úřadu, dané mu pro jeho rozhodování podle §u 37 ob. zříz. Stížnost má za to, že polit, úřad smí rozhodovati pouze tenkráte, když škoda vzešla zanedbáním povinnosti, uložené ob. zastupitelstvu v §u 36, totiž tím, že toto nepovolilo náležitých peněz pro ústavy a zařízení, jichž jest zapotřebí k vykonávání místní policie, kdežto rozhodování o nárocích na náhrady škody, vzniklé z jiných zanedbání při výkonu místní policie, nespadajících pod § 36, do kompetence polit, úřadů nespadá, vyhrazeno jsouc podle §u 1338 o. z. o. řádným soudům. Stížnost odůvodňuje tento svůj názor tím, že § 37 výslovně poukazuje jen na § 35 a vyžaduje slyšení okr. výboru, který podle jejího mínění se může vysloviti právě jen o tom, zda byly v obci skutečně povoleny potřebné peněžní prostředky na policejní zařízení a ústavy.
Výkladu tomu nelze přisvědčiti. Ze znění §u 37 jest zřejmo, že zákon připíná povinnost obce k náhradě škody k tomu, že obci jest svěřena místní policie, že tedy obec má právo a povinnost ji vykonávati, a dále k tomu, že obec své povinnosti v té příčině zanedbala. Vykonáváním místní policie rozuměti jest především plnění oněch funkcí, ke kterým jest povolán jako orgán obce starosta (§ 59 ob. zříz.), t. j. péči o to, aby učiněna byla fakticky různá opatření z ohledu policejního nutná. Ježto výkon takovýchto opatření není možný bez potřebných k tomu prostředků, kteréž zase leckdy vyžadují zvláštního nákladu, o jehož povolení starosta sám nemůže disponovati, ukládá obč. zřízení v §u 59 starostovi povinnost, aby na ob. zastupitelstvu žádal těchto potřebných peněz, a dává v §u 36 navzájem ob. zastupitelstvu za povinnost, aby je povolilo. Tímto způsobem náleží ob. zastupitelstvu spolupůsobiti při výkonu místní policie, jenž co do konkrétních opatření jest svěřen starostovi. Z toho jest usuzovati, že citace § 36 v §u 37, jenž mluví o zanedbání povinností, jež z důvodu vykonávání místní policie obcí jsou této jako takové uloženy, má za účel, zvláště vytknouti, že i opomenutí povinností ob. zastupitelstva, tedy orgánu obecního při vykonávání ob. policie jen prostředně (povolením potřebného nákladu pro účely policejní) spolupůsobícího, odůvodňuje nárok na náhradu škody, a že nedostatek policejních opatření nesprošťuje obec ručení proto, že starosta opatření ta nemohl učiniti, ježto nedisponoval peněžními prostředky, jež opatření ta by vyžadovala.
Názor stížnosti by vedl k absurdní přímo konsekvenci, že obec by byla sproštěna ručení za škodu, vzniklou zanedbáním svého orgánu t. j. starosty, když by jen ob. zastupitelstvo povolením potřebných peněžních prostředků bylo mu poskytlo možnost, potřebná opatření učiniti. Vždyť zákon ukládá v § 37 ručení — jak již bylo řečeno — obci, a tato nemůže se svého závazku vůči třetí, z tohoto ustanovení k nároku proti ní oprávněné osobě, vyzouti odvoláním na to, že ob. zast. své povinnosti dostálo, a že obec neodpovídá za nedbalost, které se v úřadě dopustil starosta, který je přece jí za své úřední jednání odpověden, a jí ručí za škodu, jež by obci vznikla neplněním povinností mu náležejících (§ 66 obč. zříz.).
Ani z předpisu, že politický úřad má před vydáním svého nálezu podle §u 37 ob. zříz. slyšeti okr. výbor, nelze ničeho dovozovati pro názor stížnosti. Nestanovíť se tu, že by okr. výbor měl býti dotázán o tom, povolilo-li ob. zast. potřebné prostředky k polic. ústavům a zařízením, nýbrž nařizuje se slyšení jeho zcela všeobecně. Jde při tom zřejmě jen o to, aby okr. výboru, jako obci nadřízené autonomní instanci, byla poskytnuta příležitost, seznati věc a projeviti o ní svůj názor. — — —
Z těchto důvodů jest námitka stížnosti, že politické úřady nebyly kompetentní rozhodovati o nároku Julie F. proto, že nárok ten byl vyvozován jen ze zanedbání péče o bezpečný stav obecní cesty za náledí, bezdůvodná.
V této souvislosti přikročiti jest ještě ke zkoumání další námitky stížnosti, jíž se vytýká jako vada řízení, že nebyla řešena otázka spoluviny poškozené strany na úrazu.
Nález polit. úřadu o povinnosti k náhradě škody může se pohybovati jen v mezích, daných tomuto úřadu v § 37 obec. zříz., t. j. polit. úřad může pouze o tom rozhodovati, zda zde jest takováto povinnost obce. Avšak příčina vzniku škody nemusí vždy spočívati pouze v zanedbání povinností obce v oboru místní policie, nýbrž paraleně s ním může spolupůsobiti také vlastní spoluzavinění poškozeného, resp. zavinění osoby třetí. O tom, zdali v konkrétním případě jest dáno takovéto vlastní spoluzavinění, pokud se týče zavinění osoby třetí, nemůže podle toho, co bylo řečeno, rozhodovati polit. úřad. Tyto otázky náleží řešiti jen řádnému soudu podle ustanovení práva občanského. Z toho plyne, že nález politického úřadu, vydaný podle § 37 obec. zříz., má pouze význam zjištění, že obec jest podle práva veřejného povinna k náhradě, aniž by tím bylo prejudikováno otázce, zda k téže náhradě nejsou snad podle práva soukromého ještě povinny osoby jiné, a že tedy tímto nálezem nikterak není rozhodnuto, že výhradně a jedině obec stihá povinnost k náhradě škody. To závisí teprv na soudním zjištění, není-li příčinou vzniku škody také vlastní spoluzavinění poškozeného nebo zavinění osoby třetí. Ustanovení § 37 obec. zříz., podle něhož má o tom, mnoho-li náhrady se má dáti, rozhodovati řádný soud, má ten význam, že soudu náleží rozhodovati i o všech těch otázkách, které jsou směrodatny pro stanovení výše náhrady, která má býti obcí dána. Právě při stanovení částky, kterou obec je povinna poskytnouti jako náhradu škody, bude záležeti na tom, zda a v jaké míře spolupůsobily ještě jiné okolnosti, než zanedbání obce, jako spolupůvodci škody; neboť podle toho bude náhradu rozvrhovati na všechny ony subjekty, které svým zaviněným spolupůsobením škodu vyvolaly, podle míry spoluviny, za kterou každý z nich odpovídá (§§ 1301, 1302 a 1304 o. z. o.). Proto mohou teprve u soudu býti uplatňovány námitky, které mají význam pro stanovení míry odškodnění a které sledují účel, aby se zjistila existence vlastního spoluzavinění, resp. zavinění třetí osoby, jež jest posuzovati podle práva soukromého, a aby byl přidržen dotyčný subjekt jako spolupůvodce škody vedle obce k náhradě škody. Z toho vyplývá bezdůvodnost námitky stížnosti, která spatřuje vadu řízení v tom, že žal. úřad nerozhodl o tom, zda a v jaké míře jest poškozené samé přičísti spoluvinu na její nehodě.
Pokud jde o meritum věci, vyslovil žal. úřad ve svém rozhodnutí, »že jest povinností obce jakožto úřadu bezpečnostního, aby veškeré silnice a cesty, jež leží v jejím obvodu a slouží veř. dopravě, udržovala ve stavu, zaručujícím jistotu chůze a dopravy, ať přísluší jejich udržování komukoliv, a za tím účelem, aby k nim dohledala a aby, jakmile shledá stav, ohrožující bezpečnost chůze a dopravy, jej odstranila, po případě žádala nápravu od činitelů, kteří k jejich udržování jsou povinni. Obec ručí důsledkem toho za veškerou škodu, jež vzešla někomu tím, že orgány, povolané k výkonu policie silniční, pokud se týče bezpečnostní, neučinily náležitého opatření, aby byl odstraněn závadný stav silnice neb cesty, jenž jim měl a musel býti znám.« St-lka tuto všeobecnou povinnost obce nepopírá, vytýká však, že obec byla sproštěna své povinnosti starati se o bezpečnostní stav obecních cest tím, že vydala v roce 1880 místní policejní řád, v jehož § 27 stanovila pod trestní sankcí § 2 povinnost majitelů městských realit, udržovati v čistotě sousední chodníky, neb, nejsou-li zřízeny chodníky, stezky na jich místě zřízené, v šířce sousedních chodníků, neb nejméně v šířce 1 1/2 m, jakož i odklízeti s nich sníh a led a při náledí je posypávati. Žal. úřad se touto otázkou, která byla st-lkou již v odvolání vznesena, zabýval a vyslovil, že »o zanedbání místně policejních povinností mluviti by nebylo lze jen tehdy, jestliže obec nedopustila se liknavosti v provádění tohoto předpisu polic. řádu, tedy tenkráte, jestliže obec dohlížela na majitele domů a realit, aby své povinnosti polic, řádem jim uložené plnili. V té příčině bylo provedeným šetřením a výslechem řady svědků zjištěno, že posypávání chodníků a cest mimo průčelí domovní, bylo obstaráváno obcí a že povinnost ta nebyla od majitelů domů ani žádána, ani proti nim nebylo trestně zakročováno, přes to, že obec vyhláškami majitele domů na jejich povinnosti upozornila. Jestliže tedy obec čištění chodníků a pěších cest mimo průčelí domovní sama obstarávala a na majitele realit prostředky, jež jí polic. řád poskytuje, nenaléhala, aby chodníky a cesty mimo průčelí domů čistili a posypávali, bylo její věcí, aby po rozumu § 28 bod 3 ob. zříz. postarala se sama včas o to, aby cesta, na níž úraz Julii F. se stal, byla ve stavu, jenž zaručuje bezpečnost chůze.«
Jest nesporno, že cesta na místě, kde úraz Julie F. se přihodil, nevede podél průčelí budovy, nýbrž podél nezastavené části reality Marie Sch. a že nebyla v den, kdy se nehoda stala, posypána. Stížnost vytýká však, že obec na vykonávání místní policie i pokud jde o cesty, které nevedou podél průčelí domů, přesně dohlížela, že proti liknavým majitelům realit zakročovala důtkou neb trestem, že v zimních měsících upozorňovala zvláště majitele domů na jich povinnost k posypávání cest a odstraňování náledí. Chodníky v obci byly vždy čištěny sousedními majiteli domů, a stala-li se zanedbáním polic, řádu chodci nehoda, bylo učiněno proti majiteli domu trestní oznámení a byla mu uložena pokuta. Také Marii Sch. byla v r. 1916 pro neposypání chodníku udělena výstraha a podobně bylo i proti jiným osobám zakročováno.
Stížnost popírá tedy správnost skutkového zjištění, které úřad položil svému rozhodnutí za základ, totiž že obec nedohlížela řádně na dodržování polic, řádu, pokud šlo o povinnost držitelů nemovitostí, udržovati v čistotě chodníky a cesty mimo průčelí domů a posypávati je při náledí, a že tuto povinnost obec zanedbala i pokud jde o cestu, kde se nehoda stala.
Tento úsudek žal. úřadu, který tvoří část skutkové podstaty, z které žal. úřad vycházel, nemůže nss přezkoumati ve smyslu § 6 zák. o ss po stránce věcné, nýbrž pouze po stránce formální, zdali totiž není založen na skutkové podstatě neúplné, nebo získané řízením vadným. Dne 13. října 1922 byla osp-ou slyšena celá řada osob a to jak majitelů domů a jich zástupců, tak nájemníků, kteří souhlasně udali, že majitelé domů byli častěji vyzváni, aby čistili a posypávali při náledí chodníky podél budov, že však nikdy nebyli na to upozorněni, aby se tak činilo př cestách vedoucích podél nezastavěné části pozemků, neboť o čištění, pokud se týče posypávání těchto cest, starala se obec sama. Rovněž udala při místním šetření, konaném dne 25. října 1922, Marie Sch., že nikdy nebyla obcí vyzvána, aby sypala cestu vedoucí kolem nezastavěné části svého pozemku, kde se právě nehoda Julie F. stala, nýbrž že obec dohlížela jen k tomu, aby chodník před domem byl řádně čištěn a při náledí posypáván. Tato udání byla obci sdělena k vyjádření, obec prohlásila, že neměla žádných důvodů zakročiti, když nedošlo žádných udání. Obec poukazuje sama ve stížnosti k tomu, že zakročila proti osobám, které se provinily proti místnímu polic. řádu, jen když se nehoda stala, a netvrdí ani, že by Marie Sch. byla vyzvána k čištění a posypávání oné cesty vedoucí kolem nezastavěné části pozemku, nýbrž pouze, že jí byla dána výstraha, poněvadž neposypávala chodník.
Za tohoto stavu věci nemohl nss shledati, že by svrchu uvedený skutkový závěr žal. úřadu, jehož správnost stížnost popírá, stižen byl vadami v § 6 zák. o ss uvedenými, pro které by v odpor brané rozhodnutí musilo býti zrušeno.
Ježto tedy veškeré námitky stížnosti shledány byly bezdůvodnými, bylo stížnost zamítnouti.

Citace:

č. 5529. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 661-666.