Č. 5627.

Dávka z přepychových bytů: Okolnost, že je součástka bytu trvale i obývání vyloučena sama o sobě nemá za následek, že se k místnosti té při stanovení dávky nehledí.
(Nález ze dne 3. května 1926 č. 18.978/25).
Věc: Bedřich O. v O. proti okresní správní komisi v Úpici o obecní dávku z přepychových bytů.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-li byla městským úřadem v Ú. za dobu od 1. prosince 1923 do 30. listopadu 1924 z 8 přebytečných pokojů v Ú. předepsána dávka z přepychových bytů 5200 K. Odvolání st-lovo bylo ob. zastupitelstvem v Ú. zamítnuto. V dalším odvolání vytýkal st-l pouze, že 1 pokoj od přestavby domu není vůbec obýván a není ani opatřen nábytkem, takže nemůže býti započten do bytu st-lova a podroben dávce z přepych, bytů, nýbrž že jen 7 místností lze počítati za přebytečné. Odvolání bylo nař. rozhodnutím zamítnuto.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto:
Stížnost netvrdí, že by místnost, o kterou jde, nepatřila k bytu st-lovu, nýbrž jen vytýká, že místnost ta byla st-lem trvale vyloučena z obývání, takže ji nelze považovati za místnost obytnou, a počítati do počtu místností podléhajících obecní dávce z přep. bytů.
Nss shledal stížnost bezdůvodnou.
Podle § 1 pravidel o vybírání ob. dávky z přep. bytů v Ú., schválených zsv-em v Praze výnosem z 21. listopadu 1923, vybírá se dávka z přepych, bytů ze všech obytných místností, které jsou při kterémkoliv bytě v obci nad nejvyšší v § 2 stanovenou míru. Pravidla pokládají tedy za součást bytu veškeré obytné místnosti nalézající se při bytě, totiž místnosti tvořící součástku bytu, které mají vlastnost naznačenou v odst. 2. § 1 pravidel, t. j. které jsou souvislými stěnami, stropem a podlahou pro sebe uzavřeny a mají aspoň 1 okno a dvéře a které nepatří do kategorie místností uvedených v odst. 3. § 1 d. pravidel. Nerozhoduje tedy. jsou-li takovéto místnosti, patřící k bytu, které mají uvedené vlastnosti, skutečně obývány, nebo jsou-li k obývání určeny či z obývání vyloučeny, pokud by nešlo o případy, o kterých se zmiňuje odst. 3. § 1. Podléhají tudíž dávce veškeré takové místnosti v odst. 2. § 1 uvedené vyjma právě naznačené, pokud patří k bytu dotyčné osoby.
V daném případě není sporno, že místnost, o kterou jde, jest místností obytnou ve smyslu odst. 2. § 1 a že nepatří k místnostem uvedeným v odst. 3. § 1. St-l také netvrdí, jak uvedeno, že tato místnost není při jeho bytě, zejména že byla určena za byt osoby třetí. Okolnost, že místnost není st-lem určena k obývání, nemůže sama o sobě, nepřistoupí-li k tomu positivní disposice držitele bytu ve směru odst. 3. § 1 dáv. pravidel, vyloučiti použití pravidel, takže žal. úřad právem zamítl odvolání st-lovo.

Citace:

č. 5627. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 847-847.