Č. 5274.

Státní zaměstnanci (Slovensko): O předpokladech nároku na mimořádný přídavek podle bodu VI. »Zásad pro úpravu osobních poměrů státních zaměstnanců na Slovensku« z 27. července 1920.
(Nález ze dne 8. ledna 1926 č. 25485/25.)
Prejudikatura: Boh. 4118 adm.
Věc: Čeněk Sch. v Košicích ,(adv. Dr. Jos. Choc z Prahy) proti ministerstvu pošt a telegrafů (min. m. taj. L. Mach) stran mimořádného přídavku.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Poštovní vrchní oficiál Čeněk Sch. (od pošt. úřadu Plzeň 3) byl vymrštěn na Slovensku od ledna 1919 do prosince 1919 a potom opět od 10. prosince 1921. Dne 27. prosince 1921 podal přihlášku ke stabilisaci, jež byla přijata výnosem min. pošt z 21. března 1922. St-l byl výnosem tím vyřazen ze stavu mateřského ředitelství pošt, ustanoven trvale ke službě na Slov. v okrese ředitelství pošt a telegrafů v Košicích a přiznána mu s účinností od 1. října 1921 slovenská výhoda ve výměře 14 roků, jejíž provedení se mělo státi podle ustanovení výnosu z 21. listopadu 1921. O tom byl st-l zpraven dekretem řed. pošt v Košicích z 10. května 1922 s doložením, že st-l postoupil dnem 1. října 1921 do požitků 3. stupně VII. hodn. tř.
Ježto se nemohl pro nedostatek bytů na Slov. přestěhovati, byl mu přiznán nárok na diety z titulu vedení dvojí domácnosti až do 4. října 1923, kdy svoji domácnost na Slov. přestěhoval.
Když mu byly přiznané vyšší požitky vypláceny teprve od 1. ledna 1922, vznesl dne 15. srpna 1923 žádost za doplacení jich za dobu od 1. října do 31. prosince 1921, avšak řed. pošt v Košicích výnosem z 29. listopadu 1923 žádosti té nevyhovělo z toho důvodu, že st-l nastoupil službu na Slov. teprve dne 10. prosince 1921, takže mu nemohou býti vyplaceny zvýšené požitky za dobu, kdy na Slov. službu vůbec nekonal. Stabilisační dekret byl prý nedopatřením chybně vyhotoven. Dnem stabilisace st-lovy na Slov. stanoven byl 1. leden 1922. Z téhož důvodu zamítlo řed. žádost st-lovu o poukázání mimořádného přídavku podle oddílu V. »Zásad pro úpravu osobních poměrů státních zaměstnanců na Slov.« s doložením že mu přídavek ten podle výnosu min. pošt z 18. listopadu 1921 č. 53332 — I — 21 nepřísluší. Zároveň byl st-li vydán opravený dekret o stabilisaci jeho s datem stabilisace 1. ledna 1922 o požitcích dle toho upravených.
St-l oznámil na to řed. pošt v Košicích, že nesdílí náhled jeho stran pozdějšího stanovení data dne stabilisačního a žádal o předložení své žádosti z 15. listopadu 1923 na min. pošt, uváděje, že výnos č. 53332 — 1 — 21 nebyl před jeho přihláškou k stabilisaci publikován a nemůže se tedy na ni vztahovati. V žádosti z 15. listopadu 1923 domáhal se st-l proti výroku řed. pošt v Košicích rozhodnutí min., jednak že mu přísluší zvýšené služné za dobu od 1. října do 31. prosince 1921, jednak přiznání mimořádného přídavku od 5. října 1923 z důvodu přestěhování rodiny do Košic tímto dnem.
Ze spisů správních je patrno, že st-l přestěhoval svou rodinu z Plzně do Košic skutečně dne 4. října 1923 a že mu byly tímto dnem zastaveny diety per 43 Kč a poukázán slovenský drahotní přídavek od 1. listopadu 1923.
Žal. úřad vydal pak nař. rozhodnutí, kterým žádosti st-lově o přiznání zpětné účinnosti jeho trvalého ustanovení na Slov. k 1. říjnu 1921, pokud se týče o přiznání nároku na mimořádný přídavek ve smyslu oddílu V. »Zásad« po zániku jeho nároku na diety z titulu vedení dvojí domácnosti, nevyhověl s tímto odůvodněním:
»Stabilisačním termínem pro řed. pošt v Košicích byl 1. říjen 1921. Zaměstnanci však, kteří se k výkonu služby, pokud se týče k stabilisaci na Slov. přihlásili po 1. říjnu 1921, byli stabilisováni termínem pozdějším, buď od prvního dne měsíce následujícího po nástupu služby na Slov. nebo po podání přihlášky. St-l se přihlásil k trvalému pobytu na Slov. 27. prosince 1921, byl stabilisován k 1. lednu 1922, tedy v době, kdy již platila ustanovení výnosu z 18. listopadu 1921 č. 53332/1, dle nichž mezi jiným (pod č. 2 b), c) k odd. II B »Zásad«) zaměstnanci po 1. říjnu 1921, pokud se týče po vydání tohoto výnosu stabilisováni mohou sice nabýti nároku na diety z titulu vedení dvojí domácnosti, nelze jim však, jakmile nárok ten zanikne, přiznati mimořádný přídavek dle oddílu V. »Zásad«.
O stížnosti uvážil nss toto: — — —
Podle oddílu VI. »Zásad« mají zaměstnanci po 31. červenci 1920 na Slov. trvale ustanovení nárok na normální požitky s drah. přídavkem o 100% vyšším. Zaměstnancům z území mimoslovenského však, kteří byli před svým trvalým ustanovením na Slov. zatímně přiděleni, nebo kteří se nemohli pro nedostatek bytů při svém trvalém ustanovení na Slov. přestěhovati, a kteří tudíž měli diety stanovené pro zaměstnance zatímně přidělené (bod III a II D 2), přiznává se mimořádný přídavek ve výměře a s omezením, jak jest v bodu V. odst. 3 uvedeno, a to počínaje dnem jejich trvalého ustanovení, případně dnem po jejich přestěhování. Důvodem tohoto ustanovení bylo, aby byl státním zaměstnancům, kteří při svém trvalém ustanovení na Slov., uskutečněném až po 31. červenci 1920, pobírali diety, umožněn pozvolný přechod k nornálním služebním příjmům.
Ježto st-l po té stránce nárok neuplatňuje, není třeba uvažovati, zda mu snad nepřísluší nárok na mimořádný přídavek vzhledem k první alternativě předpisem tímto normované, t. j. proto, že byv ustanoven na Slov. trvale po 31. červenci 1920, byl před tím na Slov. zatímně přidělen.
St-l dovozuje nárok svůj zřejmě jen z druhé alternativy zmíněného předpisu, totiž z toho, že se nemohl při svém trvalém ustanovení, které se stalo po 31. červenci 1920, na Slov. přestěhovati pro nedostatek bytu a že proto měl diety z titulu vedení dvojí domácnosti až do 4. října 1923, kdy se tam s rodinou svojí teprve přestěhoval. Správnost tohoto skutkového podkladu nebyla žal. úřadem popřena. Žal. úřad však vykládá ustanovení čl. VI. »Zásad« v ten způsob, že prý nezbytným předpokladem pro přiznání mimořádného přídavku jest něco jiného, totiž 1) trvalé ustanovení nejpozději 1. srpnem 1920, resp. (vzhledem k mimořádnému dni stabilisace personálu v obvodu řed. pošt v Košicích, který položen byl až na 1. říjen 1921) nejpozději tímto dnem, 2) pobírání diet zatímně přidělených osob před 1. srpnem 1920 resp. (z důvodu již naznačeného) před 1. říjnem 1921.
Pokládá tedy žal. úřad pro vznik nároku na mimořádný přídavek za rozhodný pravý opak toho, co ustanovil čl. VI. »Zásad«, který mluví o trvalém ustanovení p o 31. červenci 1920 čili nejdříve 1. srpnem 1920 (resp. tedy u zaměstnanců v obvodu pošt. řed. košického nejdříve 1. říjnem 1921) a který ovšem i pobírání diet z titulu vedení dvojí domácnosti uvádí v souvislost s nemožností přestěhování při trvalém ustanovení, tedy s dobou p o 31. červenci 1920 a nikoli před 1. srpnem 1920 (resp. před 1. říjnem 1921) — (srov nález Boh. 4118 adm.).
Patrno z toho, že žal. úřad neuznal nárok st-lův z důvodu naprosto lichého. Požadavek st-lův je v úplné shodě s ustanovením 2. odst. čl. VI. »Zásad«, podle něhož mu přísluší nárok na mimořádný přídavek ve výměře a s omezením, jak jest uvedeno v či. V. odst. 3, počínaiíc dnem přestěhování st-lova, a bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti pro nezákonnost.

Citace:

č. 5274. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 186-188.