Č. 5651.

Živnostenské právo. — Administrativní řízení (Slovensko): I. Ve věcech živnostenských jest podle § 2 lit. c) zák. čl. XX : 1901 přípustno odvolání ke třetí stolici, třeba rozhodnutí obou stolic nižších jsou konformní. — II. Rekursní stolice nemůže ve sporných záležitostsech stran prominouti opožděné podání opravného prostředku.
(Nález ze dne 7. května 1926 č. 8923).
Věc: Theodor P. v L. proti ministerstvu obchodu (za súč. Alexandra W. adv. Dr. Jos. Ettel z Prahy) stran obsazení vymetacího okresu.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem z 11. dubna 1923 č. 1452 vypsal okresní úřad v Prešově souběh na místo kominářského mistra okresu lemešanského.
Dle záznamu ve správních spisech zasláno bylo vypsání soutěže administraci Župních úředních novin v Košicích a Věstníku kominářských pomocníků v Bratislavě.
Ve lhůtě v souběhu určené došly žádosti 4 osob, a to: stěžovatele, Josefa S., Františka U. a Alexandra W.
Se souhlasem okresního úřadu v Košicích, jehož obvod částečně spadal do kominářského okesu lemešanského, rozhodl okresní úřad v Prešově dne 19. června 1924 pod č. 7866/24, že pokládaje stěžovatele za nejvhodnějšího uchazeče, jak pro jeho odborné zkušenosti, tak i proto, že jako dosavadní zástupce kominářského mistra v Lemešanech konal tuto službu od r. 1921 ke všeobecnému uspokojení, přiznává mu na základě ustanovení bodu 5 §u 2 statutu o kominářské živnosti č. 8006/345—1911 bývalé župy Šaryšské lemešanský kominářský okres s tím, že živnostenské povolení k provozování kominářské živnosti v obvodu lemešanském bude mu vystaveno po pravomoci tohoto rozhodnutí.
Odvolání z tohoto rozhodnutí podané Alexandrem W. zamítl župní úřad v Košicích rozhodnutím ze 7. srpna 1924 č. 43735 jako zákonného podkladu postrádající a ponechal v platnosti rozhodnutí okresního úřadu v Prešově na základě důvodů v něm obsažených, s poučením, že proti tomuto s prvostupňovým rozhodnutím souhlasného rozhodnutí může se ve smyslu § 3 zák. čl. XX/1901 podati revisionální žádost k ministerstvu v Bratislavě prostřednictvím župního úřadu do 15 dní od doručení tohoto rozhodnutí.
Toto rozhodnutí bylo Alexandru W. doručeno 30. srpna 1924.
Dne 5. září 1924 podal pak Alexandr W. u župního úřadu v Košicích k ministru pro správu Slovenska revisionální žádost.
Žádost tuto zaslal župní úřad v Košicích 16. září 1924 k instruování okresnímu úřadu v Prešově, kam došla dne 17. září 1924 a byla pak odtud předložena instanční cestou ministerstvu obchodu, jež pak rozhodnutím ze dne 13. března 1925 č. 11223 zrušilo rozhodnutí župního úřadu v Košicích v odpor vzaté, jakož i rozhodnutí okresního úřadu v Prešově, které sloužilo za podklad v odpor vzatému rozhodnutí, pro nezákonnost z následujících důvodů:
»Podle nařízení uherského ministerstva obchodu č. 92080/1907 příp. č. 20585/1904 a 83698/1904, má býti soutěž na místo kominářských mistrů uveřejněna nejen v úředním listu příslušného municipia, ale i v odborném tisku kominářů a jeden exemplář soutěže má se zaslat krajinskému spolku kominických pomocníků. Jak ze stížnosti Svazu kominárov vysvítá, toto se nestalo. Mimo to konečné rozhodnutí I. stolice postrádá právního poučení, jak ve věcech kominických přímo nař. min. obchodu č. 61717/1905 ukládá.
Ve smyslu z. čl. XX/1901 § 2 bod c) je možná proti souhlasnému rozhodnutí II. stolice apelace, když se jedná o záležitost živností, obchodu a ochrany vzorku. Ve smyslu § 3 cit. zák. je možná revisní žádost, kde by jinak apelace nebyla přípustnou. Revisní žádost může se podat jen ohledně porušení zákona, nařízení nebo statutu. Rozhodnutí župního úřadu nesprávně mluví o revisní žádosti, neboť je přípustno v této živnostenské věci odvolání (apelace). Správné označování právních prostředků bylo administrativním úřadům uloženo nařízením ze dne 18. prosince 1901 č. 4600. Toto nařízení, které provádí zák. čl. XX/1901, též vyslovuje, že odvolání a revisní žádost se podává u úřadu, který v I. instanci rozhodl. Každé rozhodnutí úřadu musí obsahovati správné poučení podle cit. nařízení. Po této stránce je právní poučení župního úřadu vadné, neboť jest přípustno odvolání a ne revisní žádost do 15 dnů ode dne doručení cestou úřadu I. stolice a nikoliv II. stolice.
O věci budiž tudíž dle právě uvedeného znovu rozhodnuto.«
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto:
Dle § 2 lit. c) zák. čl. XX : 1901 jest ve věcech živnostenských proti rozhodnutí II. instance, i když toto s rozhodnutím I. instance in merito souhlasí, přípustno odvolání ke III. instanci. Odvolání to jest dle § 6 cit. zák. čl. podati do 15 dnů ode dne doručení II. instance, a to dle § 5 téhož zák. čl. u onoho úřadu, jenž rozhodl ve věci v I. instanci. Nemůže býti pochybnosti o tom, že úřad II. instance, k němuž podán byl opravný prostředek dle předpisů právě uvedených, mohl by straně prominouti nezachování vytčených náležitostí formálních, a to jak co do lhůty tak i co do místa podacího, a mohl by rozhodovati meritorně i o takovém opravném prostředku, který v obou uvedených směrech formálním předpisům §§ 5 a 6 cit. zák. čl. nevyhovuje, — ovšem však jen potud, pokud by se postupem takovým nedotkl práv osob třetích. (Srovn. usnesní nss-u Boh. LXVIII adm.). Ve sporných záležitostech adm., kde proti sobě stojí dvě strany, obě hájíce svého tvrzeného nároku, jest vydáním rozhodnutí, jímž tvrzený nárok jedné ze stran se přiznává, dána straně této taková právní posice, že z předpisů procesních lze pro ni dovoditi procesní nárok, aby bylo meritorně rozhodováno jen o takovém opravném prostředku protistrany, který ve všech směrech vyhovuje náležitostem, jež právní řád pro opravný prostředek předpisuje. Může-li tedy úřad rozhodující o opravném prostředku prominouti formální nedostatky tohoto opravného prostředku v oněch záležitostech, kde jde výlučně o nárok jen jediné, stěžující si strany, nemůže tak učiniti ve věcech, kde mimo stranu si stěžující dovolává se téhož nároku i osoba třetí, jíž rozhodnutím v odpor vzatým byl nárok ten přiznán, neboť prominutím takovým porušil by úřad její procesní právo, aby nebylo rozhodováno věcně o opravném prostředku, jenž náležitostem pro něj předepsaným nevyhovuje. Aplikuje toto hledisko na přítomný spor, uvážil nss:
Dle výše citovaných norem mohl Alexandr W. proti rozhodnutí župního úřadu v Košicích o obsazení vymetacího okresu, tudíž ve věci živnostenské, podati odvolání k žal. úřadu, o to do 15 dnů od doručení tohoto rozhodnutí u okr. úřadu v Prešově. Ježto rozhodnutí župního úřadu bylo Alexandru W. doručeno dne 30. srpna 1924, končila lhůta, do níž odvolání u okr. úřadu v Prešově mohlo býti podáno, dnem 14. září 1924. Ve skutečnosti podal Alexandr W. své odvolání dne 5. září 1924 u župního úřadu v Košicích, odkud byvši dne 16. září 1924 zasláno okr. úřadu v Prešově, došlo k tomuto úřadu teprve dne 17. září, tudíž až po uplynutí lhůty §em 5 zák. čl. XX : 1901 určené. Jest tedy nepochybno, že odvolání Alexandra W. nevyhovovalo náležitostem § 5 a 6 cit. zák. čl. XX z r. 1901 a jako takové nemohlo býti základem meritorního rozhodování žal. úřadu ke škodě Theodora P., jemuž v odpor vzatým rozhodnutím přiznán byl nárok, jehož se i Alexandr W. svým odvoláním domáhal a založeno tak procesní právo, aby nebylo rozhodováno věcně o opravném prostředku formálně vadném.
Za tohoto stavu bylo povinností žal. úřadu, aby odvolání Alexandra W. jako opožděné ve smyslu § 5 zák. čl. XX : 1901 jako nepřípustné odmítl. Ježto však okolnost, že Alexandr W. nezachoval lhůtu, do níž odvolání u okr. úřadu v Prešově mělo býti podáno, zaviněna byla tím, že župní úřad v Košicích vydal v rozhodnutí vzatém v odpor nesprávné poučení o místě podacím, a Alexandr W., řídě se tímto poučením, místo u okr. soudu v Prešově podal své odvolání v určené lhůtě u župního úřadu v Košicích, měl žal. úřad, odmítaje odvolání Alexandra W. současně vysloviti, že zrušuje onu část v odpor vzatého rozhodnutí, jíž dostalo se stranám nesprávného poučení o opravných prostředcích, a umožniti jim vznesení opravného prostředku včas na řádném místě podacím. Místo tohoto postupu žal. úřad, ač nepřehlédl vadnost poučení, daného o opravných prostředcích župním úřadem, a v této vadnosti kotvící opozděnost odvolání Alexandra W., vzal odvolání toto přece za základ svého rozhodování meritorního a zrušil rozhodnutí župního úřadu, jakož i rozhodnutí okr. úřadu v Prešově ve věci samé, nevyvodiv z konstatování, že právní poučení župního úřadu jest vadné, oněch důsledků, jež dle toho, co nahoře bylo uvedeno, vyvoditi bylo nutno. Jest tedy patrno, že žal. úřad posuzuje význam opozděnosti odvolání Alexandra W., vycházel z právního názoru, že opozděnost tato nemůže býti překážkou věcného jeho rozhodování, byla-li zaviněna nesprávným právním poučením v odpor vzatého rozhodnutí. Pro tento mylný právní názor bylo k výslovné námitce stížnosti nař. rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o ss. — — —

Citace:

č. 5651. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 882-885.