Čís. 3844.

Subjektivní skutková podstata přečinu podle § 283 tr. zák. předpokládá, že pachatel nevyhověl výzvě k rozchodu z vlastní vůle ihned tak, jak mu to bylo podle místního a časového stavu možno.
Následovaly-li za sebou okamžitě výzva k rozchodu, výkřik pachatelův, podřazený skutkové podstatě § 279 tr. zák. a jeho zatčení, jímž bylo jeho volné rozhodování se přerušeno, nelze mu přičítati kromě přečinu § 279 tr. zák. i přečin podle § 283 tr. zák.
(Rozh. ze dne 14. dubna 1930, Zm, I 774/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu trestního v Praze ze dne 30. září 1929, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem veřejného násilí podle § 81 tr. zák., přečinem shluknutí podle §§ 279 a 283 tr. zák. a přestupkem proti veřejným zařízením a opatřením podle § 312 tr. zák., vyhověl, pokud byl obžalovaný uznán vinným i přečinem podle § 283 tr. zák., zrušil rozsudek v této odsuzující části jako zmatečný a obžalovaného v této části zprostil podle § 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby, mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnosti nelze upříti oprávnění, pokud důvodem zmatečnosti podle § 281 čís. 9 a) tr. ř. napadla odsouzení pro přečin shluknutí podle § 283 tr. zák. Zmateční stížnost uplatňuje v tom směru sice i neúplnost podle § 281 čís. 5 tr. ř., pokud rozsudek nezjišťuje, že obžalovaný v době, kdy byl vyzván k rozchodu, měl také skutečně čas, by výzvy uposlechl a odešel; leč skutková zjištění nalézacího soudu o výstupu jsou dostatečná, by se na jejich základě s hlediska důvodu zmatečnosti podle § 281 čís. 9 a) tr. ř. dalo hned posouditi, zda právní náležitost zákonné podstaty přečinu shluknutí podle § 283 tr. zák., že obžalovaný neuposlechl rozkazu stráže k rozchodu, jest naplněna i po stránce subjektivní, jež jest v pojmu neuposlechnutí zahrnuta a k níž by se žádané skutkové zjištění mělo vztahovati, že totiž obžalovaný nevyhověl rozkazu k rozchodu z vlastní vůle ihned tak, jak mu to bylo podle místního a časového stavu možno. Rozsudek sice zjišťuje, že obžalovaný měl dosti místa k rozchodu; pokud se však týče posouzení časové možnosti rozchodu, zjistil nalézací soud, že obžalovaný, když strážníci Jaroslav B. a Jan P. vyzvali zástup účastníků nepovoleného tábora několikrát k rozchodu, pronesl okamžitě po této výzvě, zřejmě na výzvu tu odpovídaje, výrok, zahrnutý rozsudkem pod skutkovou podstatu přečinu podle § 279 tr. zák., a že ho strážník Jaroslav B. okamžitě po tomto volání zatkl. Třebas by se tedy z okolností, že obžalovaný na výzvu k rozchodu odpovídal, dokonce vyzváním k násilnostem proti strážníkům, dalo souditi, že měl i v úmyslu na místě zůstati, neprodleně se nerozejíti a tudíž výzvy k rozchodu neuposlechnouti, nelze mu přičítati přečin podle § 283 tr. zák., ano mu podle skutkových zjištění prostě nebylo časově možno, by po výzvě na místě činu z vlastní vůle skutečně setrval aspoň po takovou, třebas i krátkou dobu, že se tak jeho úmysl výzvy k rozchodu neprodleně neuposlechnouti skutečným rozejitím se i projevil; následovaly totiž podle rozsudkových zjištění za sebou okamžitě výzva k rozchodu, výkřik obžalovaného a jeho zatčení, jímž ovšem bylo jeho volné rozhodování se přerušeno. Nemohl se tudíž případný, k neuposlechnutí snad směřující úmysl obžalovaného pro překážku odjinud v to přišlou projeviti činem, jejž by bylo lze považovati za provedení neuposlechnutí k rozchodu, a je-li onen výkřik, z něhož by se snad aspoň na projev onoho úmyslu mohlo usuzovati (§ 8 tr. zák.), ve směru trestněprávních předpisů o shluknutí zhodnocen odsouzením pro samostatný přečin shluknutí podle § 279 tr. zák., není důvodu pro to, by se obžalovanému přičítal i přečin podle § 283 tr. zák. Jest tudíž příslušné části jeho zmateční stížnosti vyhověti a obžalovaného podle § 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby zprostiti.

Citace:

č. 3844. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1931, svazek/ročník 12, s. 250-251.