Čís. 3802.

Ke skutkové podstatě přestupku podle § 26 zák. čís. 111/1927 se vyžaduje úmysl oklamati; jest však lhostejno, zda pachatel zamýšlel i někoho poškoditi a zdá poškození skutečně nastalo, či nikoli.
»Původem zboží« míní se v § 26 zák. čís. 111/1927 zeměpisné místo neb obvod, v němž bylo zboží vyrobeno; není jím pouhé místo nákupní nebo prodejní, ani místo, kde má výrobní podnik jen své obchodní sídlo.
Vydává-li se pachatel někomu za zástupce určité firmy, by ve styku zákaznickém přivodil záměnu s firmou jinou způsobem, který je s to, by takovou záměnu přivodil, jde spíše o přečin podle § 29 než o přestupek § 26 zákona proti nekalé soutěži.
Soutěžitelem (§ 46 odst. 1 zák. čís. 111/1927), oprávněným podati podle § 34 (3) zák. proti nekalé soutěži obžalobu, jest i podnikatel, který zboží prodává, aniž má k tomu zvláštní zařízení, provozovnu nebo krám. Pod pojem soutěžitele spadá každá samostatná činnost, nesoucí se k ukojení lidských potřeb a směřující k docíleni výdělečného zdroje, žalovati může výrobce i obchodník.
(Rozh, ze dne 8. března 1930, Zm 1 452/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. května 1929, jímž byl stěžovatel uznán vinným přestupkem podle § 26 zákona ze dne 15. července 1927, čís. 111 sb. z. a n. Důvody:
Mezi skutkovou podstatou podvodu a § 26 zákona čís. 111/27 jest rozdíl v tom, že pro skutkovou podstatu podle § 26 cit. zák. jest lhostejno, zda pachatel zamýšlel někoho poškoditi a zda nastalo skutečně poškození, či nikoli. Přestupku nesprávného označování původu zboží podle § 26 zák. čís. 111/27 se dopouští, kdo v úmyslu oklamati nesprávně označí původ zboží. Ustanovení o nesprávném označování původu zboží obsahují §§ 4 až 9 cit. zák. (§ 2 odst. 6 cit. zák.). Podle § 4 cit. zák. nesprávným označením původu zboží jest rozuměti každé označení, které jest způsobilé vzbuditi v obchodním styku nesprávnou domněnku, že zboží, o nějž jde, bylo vyrobeno v určitém místě, v určitém územním obvodu nebo v území určitého státu. Původem zboží míní se tedy zeměpisné místo neb obvod, v němž bylo zboží vyrobeno. Není tudíž podle zákona původem zboží pouhé místo nákupní nebo prodejní, ani místo, kde má výrobní podnik jen své obchodní sídlo. Jest si tedy uvědomiti, že slovo »původ« jest podle zákona vyhrazeno výslovně zeměpisnému výrobnímu místu, jakž plyne z důvodové zprávy. Rozsudek však zjišťuje, že se obžalovaný Cecilii Ž-ové vydával za zástupce fy J. R. a syn, by ji uvedl v omyl, by objednala pařák od fy Alfa S. — tedy by ve styku zákaznickém přivodil záměnu s firmou jinou způsobem, který jest s to, by takovou záměnu přivodil. To by poukazovalo spíše na přečin podle § 29 zák. Avšak, poněvadž rozsudek, odsuzující pro přestupek podle § 26 cit. zák., není soukromým obžalobcem, žalovavším pro přečin podle § 29 cit. zák., napaden, nelze se zrušovacímu soudu obírati otázkou správnosti použité kvalifikace podle § 26 cit. zák., a obžalovaný nemůže se cítiti zkráceným proto, že byl uznán vinným jen přestupkem podle § 26 cit. zák., to tím méně, ana by i s hlediska tohoto trestního činu byla firma R. a syn oprávněna k podání soukromé obžaloby (§ 241 (3) a) zák.).
Námitka stížnosti podle § 281 čís. 9 c) tr. ř., že pařáky nevyrábí firma J. R. a syn v N. M., nýbrž firma H. v H., a že by tu musela býti obžaloba od oprávněného výrobce, nikoli od firmy J. R. a syn, která jest jen zástupcem firmy H., nemá v zákoně čís. 111/27 odůvodnění. Podle § 34 odst. 1 zák. čís. 111/27 stíhají se trestné činy podle tohoto zákona na soukromou obžalobu. Podle § 34 odst. 3 cit. zák. může obžalobu pro přestupek podle § 26 podati každý soutěžitel. Podle § 46 odst. 1 cit. zák. rozumí se soutěžitelem každý podnikatel, jenž vyrábí nebo prodává zboží téhož nebo podobného druhu. Aby ten, kdo zboží prodává, měl k tomu cíli sloužící zvláštní zařízení, provozovnu, krám, se v zákoně nevyžaduje a jest na všechny takové případy vztahovati i pojem »podnik«, »podnikatel«. Široké pojetí zákona kryje tedy pojmem »soutěžitele« každou samostatnou činnost, nesoucí se k ukojení lidských potřeb a směřující k docílení výdělečného zdroje. Z těchto povšechných oborů hospodářské činnosti vytyčuje zákon jednak ty, kdož vyrábějí, jednak ty, kdož prodávají. Může tedy žalovati výrobce i obchodník. V úvahu přichází i účel zákona odstraniti nekalé zjevy z hospodářského života vůbec, a jest proto přiznati abstraktně žalobní právo všem příslušníkům stejných nebo podobných živností.

Citace:

č. 3802. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1931, svazek/ročník 12, s. 163-165.