Čís. 3845.Zákon o telegrafech (ze dne 20. prosince 1923, čís. 9 sb. z. a n. z roku 1924) zakazuje v § 24 čís. 1 a ohrožuje trestem za přečin každé přechovávání radiotelefonního zařízení vůbec, pro něž nemá přechovavatel úřední povolení, tedy nejen přechovávání celého aparátu k provozu schopného a již vyzkoušeného, nýbrž i jednotlivých součástek,jichž lze snad použíti i k jiným účelům.Dodatečné udělení koncese neúčinkuje zpět na dobu, kdy měl pachatel u sebe aparát, nemaje úřední povolení, třebas byl dodatečně zapraven poplatek za tuto dobu.Přechovávání nepočíná teprve, když stanice byla již sestavena a vyzkoušena, by byla schopna provozu, nýbrž nedovoleně přechovává, kdo má u sebe i jen součástky radiotelefonního zařízení, a to od okamžiku, kdy je počne u sebe míti, nemaje k tomu úřední povolení.Darování odhlášeného aparátu osobě, které ještě nebylo uděleno povolení k přechovávání tohoto zařízení, třebas s vědomím, že obdarovaný nemá koncese, neodpovídá ani pojmu návodu ani pomáhání, spadajíc po případě pod správní přestupek § 24 odst. 6 zák. čís. 9/24.(Rozh. ze dne 14. dubna 1930, Zm II 334/29.)Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného Bohumila-D a do rozsudku krajského soudu v Olomouci ze dne 7. června 1929, jímž byli obžalovaní uznáni vinnými: Karel K. přečinem podle § 5 tr. zák. a § 24 čís. 1 zákona ze dne 20. prosince 1923, čís. 9 sb. z. a n. z roku 1924, a Bohumil D. přečinem podle § 24 čís. 1 téhož zákona. Naproti tomu vyhověl zmateční stížnosti obžalovaného Karla K-e, zrušil rozsudek v napadeném výroku, dále ve výroku o trestu a ve výrocích s ním souvisejících a zprostil obžalovaného Karla K-e podle § 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby pro přečin podle § 5 tr. zák. a § 24 čís. 1 zákona čís. 9/1924 sb. z. a n., jehož se prý dopustil tím, že počátkem února 1928 předáním radioaparátu Bohumilu D-ovi jeho zlý skutek nastrojil a úmyslně příčinu k němu dal. Spisy postoupil podle § 24 odst. 6 zákona čís. 9/1924 sb. z. a n. zemskému úřadu k dalšímu opatření. Důvody:1. Zmateční stížnost obžalovaného Bohumila D-a, uplatňujíc důvod zmatečnosti čís. 9 a) § 281 tr. ř., namítá, že stěžovatel byl neprávem odsouzen pro přečin podle § 24 čís. 1 zák. čís. 9/24 sb. z. a n. za to, že převzal součástky radiotelefonního aparátu od Karla K-e počátkem února 1928 a přihlásil aparát po nutném doplnění součástek teprve dne 8. února 1928, poněvadž jednak zapravil poplatek od 1. února 1928, takže tím bylo kryto dřívější přechovávání od tohoto dne, jednak nelze prý přihlásiti aparát dříve, než byly sestaveny potřebné součástky a aparát byl vyzkoušen, ježto prý teprve pak lze náležitě vyplniti přihlášku o koncesi označením druhu aparátu a počtu lamp; stěžovatel zdůrazňuje, že prý podle nyní platných směrnic ministerstva pošt a telegrafů není radioamatér povinen přihlásiti přístroj již pro dobu jeho vyzkoušení. Než zmateční stížnosti nelze dáti za pravdu. Zákon zakazuje v § 24, čís. 1 a ohrožuje trestem za přečin každé přechovávání radiotelefonního zařízení vůbec, pro něž přechovávatel nemá úřední povolení, tedy nejen přechovávání celého aparátu k provozu schopného a již vyzkoušeného, nýbrž i jednotlivých součástek, jichž lze po případě použíti i k jiným účelům. Že v souzeném případě obžalovaný nepřechovával ani takové součástky, zmateční stížnost sama netvrdí. Rozsudek zjišťuje, že přechovával jednolampový radiový aparát, jejž mu daroval spoluobžalovaný K. počátkem února 1928, a že ho, jak sám připouští, dokonce i užíval po několik dní, nemaje k tomu úřední povolení, než aparát přihlásil a opatřil si koncesi, an podal přihlášku a obdržel koncesi teprve 8. února 1928. Že dodatečné udělení koncese neúčinkuje zpět na dobu, kdy měl obžalovaný u sebe aparát, nemaje úřední povolení, třebas byl dodatečně zapraven poplatek za tuto dobu, zmateční stížnost výslovně sama připouští. Netřeba dodávati, že podání žádosti o povolení koncese nenahrazuje ještě povolení potřebné podle § 24 čís. 1 cit. zák. V souzeném případě jest zjištěno, že obžalovaný dostal koncesi dne 8. února 1928. Tím, že přechovával aparát po několik dní před tím bez úředního povolení, dopustil se přečinu podle § 24 čís. 1 cit. zákona a byl právem uznán vinným. Na tom nemohou nic změniti domnělé směrnice ministerstva pošt a telegrafů, na něž se obžalovaný odvolává, poněvadž tvrzené směrnice by nemohly změniti zákon, z jehož jasného předpisu § 24 čís. 1 plyne, že přechovávání ve smyslu tohoto zákonného ustanovení nepočíná teprve, když stanice jest již sestavena a vyzkoušena, by byla schopna provozu, nýbrž, že nedovoleně přechovává radiotelefonické zařízení ve smyslu tohoto zákonného ustanovení každý, kdo má u sebe i jen součástky radiotelefonního zařízení, od okamžiku, kdy je počne u sebe míti, nemaje k tomu úřední povolení. Neodůvodněnou zmateční stížnost bylo proto zavrhnouti.2. Naproti tomu jest odůvodněna zmateční stížnost obžalovaného Karla K-e, namítající podle § 281 čís. 9 a) tr. ř. proti odsuzujícímu výroku pro přečin podle §§ 5 tr. zák. a 24 čís. 1 zák. čís. 9/24 sb. z. a n., že rozsudečná zjištění nestačí k naplnění skutkové podstaty trestného činu, jímž byl stěžovatel uznán vinným. Rozsudek zjišťuje o tomto obžalovaném, že měl v roce 1927 koncesi na jednolampový radiový aparát, že ji dne 31. října 1927 složil a počátkem února 1928 daroval aparát svému švakrovi, spoluobžalovanému Bohumilu D-ovi. Soud má za to, že se obžalovaný Karel K. dopustil spoluviny na přečinu Bohumila D-a tím, že mu aparát předal, a že mu jako švakrovi muselo býti dobře známo, že D. nemá koncese. Než trestná spoluvina ve smyslu § 5 tr. zák. předpokládá úmyslnou činnost na straně pachatelově, jíž buď úmyslně v jiném vzbudí rozhodnutí k určitému trestnému činu (jako návodce), nebo kterou jiného při trestném činu úmyslně podporuje (jako pomocník). Že obžalovaný Karel K. takovouto úmyslnou činnost vyvinul v souzeném případě, rozsudek nezjistil. Pouhé darování aparátu švakrovi, třebas s vědomím, že nemá koncese, neodpovídá ani pojmu návodu, ani pomáhání. I když nelze souhlasiti se zmateční stížností v tom, že delikt podle § 24 cit. zák. jest deliktem kulposním, při němž prý spoluvina nemá místa, — ve skutečnosti jde o delikt dolosní a návod i pomáhání podle § 5 tr. zák. jsou zásadně možné i u deliktů dolosních, i kulposních — má zmateční stížnost pravdu v tom, že zjištěné jednání obžalovaného nestačí k odůvodnění odsuzujícího výroku ve směru § 5 tr. zák. ani § 24 čís. 1 zák. čís. 9/24 sb. z. a n. Odůvodněné zmateční stížnosti tohoto obžalovaného bylo proto vyhověti a obžalovaného Karla K-e zprostiti z obžaloby pro přečin podle § 5 tr. zák. a § 24 čís. 1 zákona čís. 9/1924 sb. z. a n. Jelikož se obžalovaný svým jednáním nedopustil trestného činu podléhajícího pravomoci soudu, jest třeba postoupiti spisy zemskému úřadu k případnému správnímu potrestání obžalovaného ve smyslu § 24 odst. 6 cit. zákona, protože obžalovaný ve lhůtě § 23 odst. (1) a (2) postoupil odhlášený aparát osobě, které ještě nebylo uděleno povolení k přechovávání tohoto zařízení, a neoznámil svou disposici neprodleně příslušnému poštovnímu a telegrafnímu ředitelství, jak nařizuje § 23 odst. (2) cit. zák.