Čís. 3924.

Skutečné násilné vztažení ruky (§ 81 tr. zák.) nemusí býti provedeno bezprostředně rukou; stačí takový stupeň násilí, který staví vrchnostenskou osobu před volbu, by buď od úředního výkonu upustila, nebo odpor přemohla přiměřeným vlastním násilím.
V subjektivním směru se nevyžaduje pachatelův úmysl porušiti tělesnou neporušenost poraněním vrchnostenské osoby. Náleží na tom, zda byl pachatel v poměru k napadenému s to zamýšleného výsledku docíliti.
Jde o pohnutku nízkou a nečestnou, jednal-li pachatel ve zjevné snaze, zlehčiti autoritu státní a státních orgánů a porušiti hrubým (zákeřným) činem veřejný pořádek.
(Rozh. ze dne 28. srpna 1930, Zm l 856/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost čtyř obžalovaných do rozsudku krajského soudu trestního v Praze ze dne 21. října 1929, pokud jím byli stěžovatelé uznáni vinnými zločinem veřejného násilí podle § 81 tr. zák. a nevyhověl odvolání obžalovaného Josefa P-ého z výroku o ztrátě práva volebního. V otázkách, o něž tu jde, uvedl v
důvodech:
Zmateční stížnost obžalovaných Růženy N-é a Anny K-ové vyžaduje k pojmu násilného vztažení ruky útok proti tělesné integritě strážníků v tom smyslu, by chtěly nějakým způsobem ublíží ti některému z intervenujících strážníků, při čemž prý musí jíti opravdu o čin spáchaný rukou a o jednání opravdu násilné, které u obžalovaných jako mladých dívek proti silným ozbrojeným mužům bezpečnostní stráže nelze ani psychologicky předpokládati; zmateční stížnost není v právu. Skutečné násilné vztažení ruky vytčeno jest v zákoně na rozdíl od pouhé nebezpečné pohrůžky, nemusí podle stálé judikatury býti provedeno bezprostředně rukou, a obsahuje jen takový stupeň násilí, který staví vrchnostenskou osobu před volbu, by buď od úředního výkonu upustila neb odpor přemohla přiměřeným vlastním násilím; porušení tělesné neporušenosti poraněním vrchnostenské osoby jest jen objektivní podmínkou přísnější sazby podle § 82 tr. zák.; proto se v subjektivním směru k pojmu násilného vztažení ruky nevyžaduje pachatelův úmysl přivoditi takové porušení tělesné neporušenosti. Pro subjektivní stránku viny jest rozhodným pachatelem zamýšlený účel zmaření vrchnostenského, úředního nebo služebního úkonu; ani tu nesejde na tom, zda byl pachatel v poměru k napadenému s to zamýšleného výsledku docíliti. Pokud tudíž zmateční stížnost s hlediska těchto bezdůvodných námitek shledává v činnosti obžalovaných Růženy N-é, Anny K-ové a Josefy B-ové nejvýše skutkovou podstatu přestupku podle § 314 tr. zák., není takto uplatněný důvod zmatečnosti podle § 281 čís. 10 tr. ř. opodstatněn.
Ani odvolání, jímž obžalovaný Josef P. napadá výrok o ztrátě práva volebního, není důvodným; obžalovaný jednal ve zjevné snaze, zlehčiti autoritu státní a státních orgánů a porušiti hrubým, do jisté míry i zákeřným činem veřejný pořádek; pokládal-li nalézací soud tyto pohnutky jednání za nízké a nečestné, nelze v tom shledati omyl ani nesprávnost.

Citace:

č. 3924. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1931, svazek/ročník 12, s. 407-408.