Čís. 3979.

Má-li se zodpovědný redaktor státi účastným výhody § 5 tisk. nov., musí lhůta, stanovená soudem k pojmenování původce býti dodržena; nestačí, že byl původce pojmenován sice po uplynutí této lhůty, ale do vynesení rozsudku první stolice.
Nejde o původce, který může ihned býti stíhán a postaven před tuzemský soud, je-li označena jako původce osoba chráněná imunitou.
(Rozh. ze dne 27. října 1930, Zm II 95/30.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu trestního v Brně jako soudu kmetského ze dne 17. ledna 1930, jímž byl stěžovatel uznán vinným přestupkem zanedbání povinné péče podle § 6 zákona ze dne 30. května 1924, čís. 124 sb. z. a n. Důvody:
Zmateční stížnost obžalovaného vytýká rozsudku mylný výklad zákona s hlediska čís. 9 b) § 281 tr. ř., pokud kmetský soud vychází z právního názoru, že nenastane beztrestnost zodpovědného redaktora podle § 5 tiskové novely, i když správně pojmenoval původce teprve po uplynutí lhůty soudem stanovené; nelze jí přiznati oprávnění. Předpis § 5 tiskové novely nepřipouští již podle přesného doslovu pochybnosti o tom, že lhůta soudem stanovená k pojmenování původce musí býti dodržena, má-li se zodpovědný redaktor státi účastným výhody § 5 tiskové novely; zákon doslovně zní, že zodpovědný redaktor je beztrestný, »pojmenuje-li do lhůty stanovené soudem správně původce ...«. Uvádí-li zmateční stížnost, že zákon zní jinak, poněvadž stanoví v odstavci 2 § 1, že »nařízení pojmenování původce platí i později, stane-li se tak aspoň do vynesení rozsudku první stolice«, cituje zákon nesprávně; § 1 odst. 2 tisk. novely vůbec nejedná o pojmenování původce, nýbrž upravuje okruh osob podle tiskové novely stihatelných v ten smysl, že z těchto osob může býti stíhán jen zodpovědný redaktor, může-li býti stíhán původce, po případě odpadla-li překážka, by byl původce stíhán nebo postaven před kmetský soud, aspoň do vynesení rozsudku první stolice. Má-li snad stížnost těmito vývody na mysli větu 2. § 5 tiskové novely, jest podotknouti, že ani tento předpis nepřipouští výklad stížností hájený, vždyť ani touto větou nemění se nic na ustanovení věty první § 5 o lhůtě, nýbrž stanoví se jen, že podmínce, by byl jmenován správně původce, který může býti ihned stíhán a postaven před kmetský soud, je vyhověno i, odpadla-li překážka, by byl původce stíhán nebo postaven před tuzemský soud, aspoň do vynesení rozsudku první stolice. Správnost právního názoru kmetského soudu o nepřekročitelnosti a neprodlužitelnosti lhůty § 5 tisk. novely vysvítá i z doslovu prvního odstavce § 8 cit. zák., kde je výslovně předepsáno, že tato lhůta nesmí býti stanovena na dobu delší osmi dnů od doručení vyzvání, a že osmidenní lhůtu nelze prodloužiti. Účelem všech těchto předpisů jest, zabezpečiti uraženému, by co nejrychleji bylo provedeno trestní řízení a byla zajištěna pravdivost nebo nepravdivost závadné zprávy. Odpovídá tedy rozsudek i tendencím zákona z 30. května 1924, čís. 124 sb. z. a n. Ostatně se připomíná, že by se obžalovaný nemohl státi účastným zákonné výhody § 5 tisk. nov. v souzeném případě i z toho důvodu, že nejmenoval ani původce, který může ihned býti stíhán a postaven před tuzemský soud, označiv za původce poslance, tedy osobu chráněnou imunitou, takže by obžalobce do rozhodnutí sněmovny nedošel vůbec ochrany.

Citace:

Čís. 3979. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1931, svazek/ročník 12, s. 530-531.