Čís. 3791.

Subjektivní skutková podstata § 335 tr. zák. vykročením z mezí nutné obrany vyžaduje i vědomí pachatelovo neb aspoň možnost uvědomění si, že překročuje nutnou mez toho, co bylo potřebné, by odvrátil od sebe protiprávný útok na život, na svobodu nebo na jmění.
(Rozh. ze dne 27. února 1930, Zm II 282/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Olomouci ze dne 11. dubna 1929, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným přestupkem proti bezpečnosti života podle § 335 tr. zák., zrušil napadený rozsudek ve výroku, jímž byl stěžovatel uznán vinným přestupkem podle § 335 tr. zák. a věc přikázal příslušnému nyní okresnímu soudu, by ji v rozsahu zrušení znova projednal a rozhodl, mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnosti nelze odepříti oprávnění v námitce, spadající pod důvod zmatečnosti podle § 281 čís. 9 a) tr. ř., jíž se vytýká nedostatek zjištění subjektivní náležitosti přestupku podle § 335 tr. zák., zda totiž obžalovaný mohl za daných okolností poznati, že k odvrácení útoku H-ova nebylo potřeba obranných činů buď vůbec, neb alespoň oněch, jež obžalovaný předsevzal, tudíž zda si mohl uvědomiti, že překročuje svými činy hranice nutné obrany. Nalézací soud zabývá se subjektivní vinou obžalovaného jen v tom směru, že jest přesvědčen, že si obžalovaný musil býti vědom toho, že ohrožuje zdraví a tělesnou bezpečnost H-ovu. Z toho však, že v případech § 2 tr. zák., — kde se z důvodů tam uvedených nepřičítá za zločin konání, jež jest ve své podstatě vedeno určitým úmyslem směřujícím na výsledek objektivně trestný, — jest vyloučena jen trestněprávní stránka tohoto úmyslu, vyznačená v § 1 tr. zák. pojmem »zlý«, jest vidno, že pachatel i v případě beztrestného překročení mezí nutné obrany je si pravidelně nejen vědom toho, že jeho jednání ohrožuje zdraví nebo bezpečnost toho, proti jehož útoku se brání, nýbrž i že toto ohrožení zamýšlí. Z toho vychází, že k trestnosti jeho činu za přečin nebo přestupek podle § 335 nebo § 431 tr. zák. nestačí zjištění tohoto vědomí, na něž se omezil nalézací soud, nýbrž že u pachatele musí býti zjištěno vědomí nebo aspoň možnost uvědomění si toho, že překročuje nutnou mez toho, co bylo potřebné, by odvrátil od sebe protiprávný útok na život, svobodu nebo jmění (sb. n. s. čís. 752, 1068). Nezjistil-li v souzeném případě nalézací soud tuto subjektivní náležitost přestupku, pro který uznal obžalovaného vinným, nelze posouditi, zda zmateční stížnost právem popírá skutkovou podstatu tohoto přestupku s onoho hlediska a jest proto za souhlasu generální prokuratury podle § 288 čís. 3 tr. ř. nutno rozsudek nalézacího soudu zrušiti a přikázati věc k novému projednání a rozhodnutí na příslušný nyní okresní soud, což za podmínek § 5 nov. k tr. ř. bylo učiniti již v neveřejném zasedání.

Citace:

č. 3791. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1931, svazek/ročník 12, s. 138-139.