Čís. 3830.Podmíněné odsouzení nelze povoliti obžalovaným, jichž protizákonné chování bylo vzhledem k pohnuté náladě za stávky velmi povážlivého a pro klid a pořádek velmi nebezpečného rázu, kteří, byvše několikráte bezpečnostními orgány vyzváni k rozchodu, houževnatě setrvávali při úmyslu mařiti rozsáhlá bezpečnostní opatření a brániti dělníkům stávky se nesúčastnivším v cestě do práce, a tím dali na jevo nedostatek úcty a vážnosti k zákonům a k úřadům.(Rozh. ze dne 3. dubna 1930, Zm I 802/29.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl v neveřejném zasedání zmateční stížnost obžalovaných do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 18. září 1929, jímž byli stěžovatelé uznáni vinnými přečinem shluknutí podle § 283 tr. zák. a přestupkem § 1. zákona proti útisku čís. 309/21 sb. z. a n., vyhověl však odvolání státního zastupitelství z výroku o podmíněném odsouzení a vyslovil, že se trest u všech obžalovaných prohlašuje za nepodmíněný, a to odvolání z těchtodůvodů:Podmíněný odklad výkonu trestu odůvodňuje rozsudek poukazem k zachovalosti a k dobré pověsti obžalovaných, k částečnému doznání a k příznivému dojmu, jejž činili na soud, z čehož soud usuzuje, že povedou i bez výkonu trestu na dále řádný život. Odvolání státního zastupitelství nelze upříti oprávnění. Jest uvážiti, že protizákonné chování obžalovaných bylo vzhledem k pohnuté náladě za stávky velmi povážlivého a pro klid a pořádek velmi nebezpečného rázu a že obžalovaní, byvše několikráte bezpečnostními orgány vyzváni k rozchodu, houževnatě setrvávali při úmyslu mařiti rozsáhlá bezpečnosti opatření a brániti dělníkům stávky se nesúčastnivším v cestě do práce; tím dali na jevo takový nedostatek úcty a vážnosti k zákonům a k úřadům, že nelze důvodně očekávati, že bez výkonu trestu v budoucnosti povedou v tom směru řádný život a se polepší.