Čís. 3920.

Ohlášení odvolání do podmíněného odsouzení nezahrnuje v sobě i ohlášení odvolání z výroku o ztrátě práva volebního.
(Rozh. ze dne 9. srpna 1930, Zm I 395/30.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl v neveřejném zasedání zmateční stížnost obžalovaného a odmítl jeho odvolání z výroku o ztrátě práva volebního proti rozsudku krajského soudu trestního v Praze dne 5. dubna 1930, jímž byl obžalovaný uznán vinným žločinem veřejného násilí nebezpečným vyhrožováním podle § 99 tr. zák. a přestupkem lehkého uškození na těle podle § 411 tr. zák. V otázce, o niž tu jde, uvedl v
důvodech:
Odvolání obžalovaného z výroku o ztrátě volebního práva podané teprve 24. dubna 1930 s provedením zmateční stížnosti, v třídenní lhůtě §§ 284, 294 tr. ř. však neopovězené, bylo odmítnouti jako opožděné. Obžalovaný ohlásil jen odvolání do nepodmíněného odsouzení, kteréž nezahrnuje v sobě odvolání z výroku o ztrátě práva volebního, jakž zjevně plyne z toho, že toto upravuje zákon z 15. května 1919, čís. 263 sb. z. a n., ono zákon ze 17. října 1919, čís. 562 sb. z. a n.

Citace:

č. 3920. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1931, svazek/ročník 12, s. 390-391.