Čís. 121. dis.

Jde o poškození cti a vážnosti stavu, nakládal-li advokát se svou manželkou násilně a hrubě, takže bylo proti němu zavedeno trestní řízení pro delikt proti bezpečnosti těla.
(Rozh. ze dne 22. listopadu 1930, Ds I 22/30.)
Nejvyšší soud jako kárný soud odvolací v kárných věcech advokátů a advokátních kandidátů nevyhověl odvolání obviněného z nálezu kárné rady advokátní komory v Praze ze dne 26. května 1930, jímž byl odvolatel uznán vinným kárným přečinem poškození cti a vážnosti stavu, jehož se dopustil tím, že se svojí manželkou násilně a hrubě nakládal, takže bylo proti němu zavedeno trestní řízení pro delikt proti bezpečnosti těla, a že byl pro tento delikt odsouzen. V otázce, o niž tu jde, uvedl v
důvodech:
Odvolání jest na omylu, míníc, že byl obviněnému za vinu kladený čin, spadající do soukromé sféry jeho rodinného života, kárnou radou právně mylně posuzován za přečin proti cti a vážnosti stavu. V tomto směru jest vycházeti ze skutkových zjištění kárného nálezu, jichž správnost odvolání nepopírá, a podle nichž obviněný manželku dne 1. května a 19. července 1929 ztýral, tak že utrpěla lehké zranění, a proti ní pronesl různé hrubé výhružné výroky; že se první výstup stal za městem v Ž.; že svědkem druhého výstupu byla třetí osoba, a že po něm manželka se svou matkou spala ze strachu u sousedů, jakož i že způsob zacházení s manželkou, který měl v zápětí odsouzení obviněného pro přestupek podle § 419 tr. zák., vzbudil ve veřejnosti značné rozhořčení. Spatřuje-li kárná rada v tomto jednání zlehčení cti a vážnosti stavu, jest jí přisvědčiti, ana vysvítá z předpisu § 2 kárného statutu povinnost advokátního kandidáta, by se nejen, ve svém povolání, nýbrž i mimo své povolání zachoval tak, by to nebylo na újmu cti a vážnosti advokátského stavu. Choval-li se obviněný, jak zjištěno, proti své manželce způsobem, který nelze srovnati s důstojností akademického občana a vzdělaného člověka vůbec, je na snadě, že toto chování, třebaže kotví v různicích sféry soukromé a rodinné, právě proto, že se o něm dověděla i veřejnost, u níž vzbudilo značné pohoršení, jest na újmu i vážnosti a cti stavu advokátského. Není třeba vyčkati, zda v oné trestní věci bude podána zmateční stížnost na záštitu zákona čili nic; vždyť, i kdyby jednání obviněného nenaplnilo skutkovou podstatu přestupku podle § 419 tr. zák., nezměnilo by se tím s ohledem na hrubost a neslušnost zjištěných skutků nic na jejich kárné závadnosti.

Citace:

Čís. 121. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1931, svazek/ročník 12, s. 739-740.