Čís. 3754.

Ke vzdání se opravného prostředku není třeba výslovného prohlášení dotyčné osoby, že se opravného prostředku vzdává, nýbrž stačí konkludentní činy (při zmateční stížnosti nastoupení trestu), i konkludentní prohlášení, o němž nelze hledíc k veškerým okolnostem případu pochybovati, že vyjadřuje vůli dotyčné osoby vzdáti se onoho opravného prostředku. Stačí, prohlásil-li obžalovaný, že ohlašuje jen odvolání, nikoliv však zmateční stížnost. Vzdání se opravného prostředku nelze odvolali.
(Rozh. ze dne 30. ledna 1930, Zm I 567/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl v neveřejném zasedání zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Chebu ze dne 25. června 1929, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem podvodu podle §§ 197, 199 a) tr. zák.
Důvody:
Podle záznamu protokolu o hlavním přelíčení učinil obžalovaný po vynesení rozsudku a po udělení právního poučení toto prohlášení: »Ich melde im Punkte der Strate die Berufung an und ersuche um Urteilsabschrift. Die Nichtigkeitsbeschwerde melde ich nicht an, weil ich weiss, dass ich verurteilt werden musste, und berufe ich nur, um eine geringere Strate zu bekommen.« Přes to ohlásil zřízeným obhájcem včas i zmateční stížnost a provedl ji v lhůtě. Než prohlášení obžalovaného tak, jak jest osvědčeno v jednacím protokole, jest považovati za určitý projev jeho vůle, jímž se vzdal opravného prostředku zmateční stížnosti. Ke vzdání se opravného prostředku není třeba výslovného prohlášení dotyčné osoby; že se opravného prostředku vzdává, naopak dostačí konkludentní čin (při zmateční stížnosti nastoupení trestu) i konkludentní prohlášení, o němž nelze hledíc k veškerým okolnostem případu pochybovati, že vyjadřuje vůli dotyčné osoby vzdáti se onoho opravného prostředku (srov. rozh. n. s. sb. č. 669, 2627). Prohlásil-li tudíž obžalovaný, že ohlašuje jen odvolání, nikoli však zmateční stížnost (weil ich weiss, dass ich verurteilt werden musste, und berufe ich nur, um eine geringere Strate zu bekommen), pak dal tím a zejména připojeným odůvodněním, proč neohlašuje zmateční stížnost, jasně najevo, že rozsudek co do viny uznává za správný a odpovídající jeho zavinění, že se necítí býti nikterak ve směru tom rozsudkem stižen a že jen vyměřený trest nepovažuje za přiměřený (srov. i rozh. sb. n. s. č. 3123). Prohlášení to, nevyplývající z rozrušení a nevyvolané zevním ani vnitřním nátlakem, nýbrž vyvěrající zřejmě z rozváženého seznání vlastní viny a spravedlnosti odsuzujícího výroku, jest považovati za prohlášení rovnající se výslovnému vzdání se opravného prostředku zmateční stížnosti, které již odvolati nelze, najmě ana správnost protokolu o onom prohlášení není při pozdějším ohlášení a provedení zmateční stížnosti napadena a brána v pochybnost a nebylo žádáno ani za opravu protokolu.

Citace:

č. 3754. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1931, svazek/ročník 12, s. 70-71.