Čís. 3861.

Pro rozkaz k rozchodu nepředpisuje zákon (§ 283 tr. zák.) určitou formuli, stačí jakýkoliv projev rozkazu úředníka nebo stráže, naznačující shromážděnému davu (jednotlivcům v něm), že jest vůlí úředních orgánů rozptýliti dav nebo vykliditi určité místo.
I o samotě (u svého obydlí) stojící osoba jest po případě povinna uposlechnouti oné výzvy.
(Rozh. ze dne 6. května 1930, Zm I 391/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalované do rozsudku krajského soudu trestního v Praze ze dne 25. března 1929, pokud jím byla stěžovatelka uznána vinnou přečinem proti veřejnému pokoji a řádu podle §§ 283, 284 tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Pokud stížnost s hlediska zmatečnosti podle § 281 čís. 9 písm. a) tr. ř. doličuje, že výzva »táhněte domů« není výzvou k rozchodu podle § 283 tr. zák. a že obžalovaná byla oprávněna ohraditi se proti chování se stráže, neprovádí tuto výtku po zákonu; rozsudek nezjišťuje, že byl dán příkaz takovým způsobem, naopak bere za prokázáno, aniž bylo zjištění to formelními výtkami dotčeno, že i nadstrážník H. i Ladislav D. opětovně vyzývali obžalovanou jménem zákona k rozchodu, ta však že nejen výzvy neuposlechla, nýbrž dala se do vády s Ladislavem D-em odmluvou »nestrkejte do mne«; pro rozkaz k rozchodu nepředpisuje zákon (§ 283 tr. zák.) určitou formuli, stačí jakýkoliv projev rozkazu úředníka nebo stráže, naznačující shromážděnému davu, pokud se týče jednotlivcům v něm, že jest vůlí úředních orgánů rozptýliti dav nebo vykliditi určité místo. Jest proto i o samotě stojící osoba povinna ihned uposlechnouti jakékoliv výzvy stráže, směřuje-li výzva k případnému zabránění dalšího srocování se v době nebezpečí, že veřejný klid a pořádek může býti porušen, a nezbavovala by obžalovanou viny ani okolnost (rozsudkem nezjištěná), že byla tehdy bezprostředně u svého obydlí; podle vlastního zodpovídání se chtěla obžalovaná projíti kordonem nikoliv domů, nýbrž do L.

Citace:

č. 3861. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1931, svazek/ročník 12, s. 285-286.