Čís. 3860.»Škodou« ve smyslu § 4 zák. čís. 562/1919 jest jeti újma hmotná plynoucí ze samého trestného činu; nelze k ní počítati náklady trestního řízení, ani útraty právního zastoupení druhé strany.Náhradu nákladů veřejného roku nelze obžalovanému uložiti, šlo-li při něm jen o zvláštní otázku výroku podle § 4 zákona o podmíněném odsouzení, ve které měla zmateční stížnost plný úspěch.(Rozh. ze dne 3. května 1930, Zm II 375/29.)Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu trestního v Brně ze dne 30. září 1929, pokud jím bylo stěžovateli podle § 4 zákona o podmíněném odsouzení uloženo, by ve zkušební době podle svých sil nahradil soukromé obžalobkyni útraty jejího právního zastoupení, a výrok ten zrušil. Obžalovaný jest práv z nákladů na řízení zrušovací kromě útrat veřejného roku o zmateční stížnosti a nahradí zejména soukromé obžalobkyni útraty jejího právního zastoupení v tomto řízení s vyloučením nákladů účasti jejího právního zástupce při onom roku. Důvody:Zmateční stížnost obžalovaného, pokud napadla výrok o vině, byla již zamítnuta při neveřejné poradě. Zároveň bylo rozhodnutí o zmateční stížnosti, pokud napadla výrok o povinnosti uložené obžalovanému podle § 4 zákona o podmíněném odsouzení, vyhrazeno veřejnému roku. V tomto směru nelze zmateční stížnosti upříti oprávnění. Uplatňujíc věcně důvod zmatečnosti podle čís. 11 § 281 tr. ř., označuje zmateční stížnost tento výrok rozsudkový právem za nezákonný, dovozujíc zároveň neméně správně, že útraty právního zastoupení soukromé, účastnice (a obžalobkyně) nejsou škodou, jejíž náhradu lze podle § 4 zákona o podmíněném odsouzení uložiti obžalovanému podmíněně odsouzenému. Jeť škodou ve smyslu tohoto zákonného ustanovení jen újma hmotná, plynoucí ze samého trestného činu, tak že nelze k ní počítati náklady trestního řízeni vůbec, důsledně tudíž ani útraty právního zastoupení druhé strany. Právem namítá proto zmateční stížnost, že napadeným výrokem vykročil soud prvé stolice při výměře trestu ze své trestní moci způsobem, zakládajícím zmatečnost podle čís. 11 § 281 tr. ř. I bylo jí v tomto bodě vyhověti a napadený jí výrok rozsudkový zruší ti podle § 288 čís. 3 tr. ř. jako zmatečný.Výrok o povinnosti obžalovaného k náhradě nákladů na řízení zrušovací jest odůvodněn předpisy § 389, 390 odst. 2 a 393 odst. 3 tr. ř., jakož i úvahou, že zmateční stížnost byla v hlavní věci zamítnuta a výrok o vině zůstal nedotčen. Náhrada nákladů veřejného roku nebyla obžalovanému uložena, poněvadž při něm šlo jen o zvláštní otázku výroku podle § 4 zákona o podmíněném odsouzení, ve které zmateční stížnost měla plný úspěch.