Cis. 3793Cis. 3793.Zločin utrháni na cti podle § 209 tr. zák. jako trestný čin nejen proticti, po připadlé svobodě člověka, nýbrž ve svých dlůsledcich i protisprávnému konáni spravedlnosti státem, předpokládá vždiy u pachateleúmysl (přimý nebo nepřimý) uvésti v omyl úřady konáním spravedlnostiod státu pověřené tím, že trestní řízení neb alespoň pátrání má býtizahájeno proti nevinnánu.F^o otázku, zda obvinění někoho pro vymyšlený zločin způsobemv § 209 tr. zák. uvedeným zakládá skutkovou podstatu tohoto zločinu,není rozhodným, zda vrchnost, nabyvši vědomosti o obvinění, pojímáčin pachatelův jako zločin utrhání na cti, či zda ho posuzuje s jinéhohlediska.Nezáleží ani na tom (s hlediska prvé skutkové podstaty § 209 tr.zák.), zda vrchnost považuje udání za věrohodné a zahájí obvyklé pá¬trání proti udanému, či zda na popud udavatelův vůbec nezakročí nebodokonce obrátí šetření přímo proti němu.Po stránce subjektivní nelze účel, jehož pachatel chtěl udánhn (ob¬viňováním) dosáhnouti, zaměňovati se zlým úmyslem ve smyslu § 1tr. zák.; motiv trestné činnosti pachatelovy jest okolností nerozhodnou.Spadá sem, oznámil-li kdo četnictvu — přec^tiraje loupežné přepa¬dení — jiného z vjmiyšleného zločinu spoluviny na loupeži.(Rozh, ze dne 1. března 1930, Zm I 693/29.)Nej vyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčenízmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského souduv Jičíně ze dne 6. září 1929, jímž byl obžalovaný, byv obžalován prozločin utrhání na cti podle § 209 tr. zák., uznán vinným jen přestupkempodvodu podle §§ 197, 205 a 460 tr. zák., zrušil napadený rozsudek avěc vrátil nalézacímu soudu, by o ní znovu jednal a rozhodl.Důvody:Rozsudek nalézacího soudu zjišťuje, že obžalovaný oznámil dne15. července 1929 četnictvu, že byl v noci přepaden třemi neznámýmimuži a oloupen o 140 Kč a že na dotaz po pachatelích udal LadislavaT-u jako původce nebo návodce, činu, odůvodniv toto podezření tím,že s ním žije ve sporu a že prý T. již jednou naváděl proti němu třimladíky, aby ho přepadli. Rozsudek sice výslovně nepraví, že se udáníobžalovaného u četnictva stalo pro vymyšlený zločin, že bylo vědomýmudáním nepravdy, z toho však, že pro úvahy o trestnosti činu obžalo¬vaného béře za podkilad jeho doznání, že přepadení jen předstíral a žese nic takového nestalo, jest míti za to, že i toto zjištění jest, třebaženepřírno, v rozsudku obsaženo. Nalézací soud osvobozuje obžalovanéhood obžaloby podle § 209 tr. zák. a uznává ho vinným jen přestupkempodvodu podle §§ 197, 205 tr. ^ák., spáchaným tím, že lstivým před¬stíráním, že byl oloupen o peníze, uvedl v omyl četnické strážmistry — čís. 3793 —127Václava H-a a Jaroslava K-a. Má za to, že v souzeném případě scházízlý úmysl, nezbytný ke skutkové podstatě zločinu podle § 209 tr. zák.,a. odůvodňuje to důvěrou v pravdivost zodpovídáňí se obžalovaného,že prý mu šlo jen. o důvod, by nemusil zaplatiti hostinskému dluh a bytak získal další úvěr; shledává nikoli bezvýznamným, že četnictvo samopojímalo jednání obžalovaného jen jako podvod na něm (četnictvu)spáchaný a i v trestním oznámení případu na soud čin jen takto ozna¬čilo, Zločin utrhání na cti podle § 209 tr. zák. jako trestný čin nejenproti cti, po případě svobodě člověka, nýbrž ve.svých důsledcích i protisprávnému kionání spravedlnosti státem, předpokládá u pachatele úmysl,ať již přímý nebo nepřímý, uvésti v omyl úřady konáním spravedlnostiod, státu pověřené tím, že trestní řízení neb alespoň pátrání má býti za¬hájeno proti nevinnému. Leč, shledávaje v jednání obžalovaného jenpřestupek podvodu spáchaný tímto lstivým uvedením četnictva v omyl,zabývá se rozsudek jen touto jedinou stránkou zažalovaného skutkupachatelova, jeho rubem, kdežto vlastní podstatu činu nepodrobuje ná¬ležitému právnímu rozboru, hodnocení a podřadění pod právní normučinnost obžalovaného plně vyčerpávající, při čemž nejen že nezkoumá,zda lze v jednání tom zjistiti podstatné prvky zločinu utrhání na cti,čili nic, nýbrž ani nepřihlíží měrou dostačující k svým vlastním skut¬kovým zjištěním.Pro otázku, zda obvinění někoho pro vymyšlený zločin způsobemv § 209 tr. zák. uvedeným zakládá skutkovou podstatu tohoto zločinu,není rozhodným, zda vrchnost,, nabyvši vědomost o obvinění, pojímáčin pachatelův jako zločin utrhání na cti, či zda ho posuzuje s jinéhohledisikia. V úvahu přichází jediné, zda byly tvrzeny skutkové okolnostiurčitého zločinu, jež vzhledem k určité osobě v obvinění tom v sou¬vislosti s tvrzeným zločinem rovněž uváděné, označují ji za pachateletoho zločinu, při čemž nerpzhoduje, zda označena jest za přímého p.a-chatele vymyšleného zločinu, či jen za spoluvinníka a za účastníka vesmyslu § 5 tr. zák. Stačí objektivní způsobilost obvinění, by vrchnostz pachatelova podnětu zahájila vyšetřování nebo pátrání, ať jíž ihnedpřímo proti oznámené osobě, nebo zatím jen s hlediska udaného zlo¬činu vůbec. Byl-li však zločin utrhání na cti spáchán způsobem, uve¬deným v § 209 tr. zák. jako prvá skutková podstata toho zločinu, totižpřímým udáním u vrchnosti, což rozsudek p obžalovaném zjišťuje, pakpro skutkovou podstatu zločinu toho po stránce objektivní již plně do¬stačuje, když vrchnosti o zločinném. skutku, o němž snad neměla ještěvůbec ani vědomosti, bylý tvrzeny takové vymyšlené sikiutečnosti, nebotřebas i pravdivé, přes to jich spojením se smyšlenkami do té míryzkreslené a nabývající’jiné tvářnosti a významu, že se podle ních kon¬krétním tvrzením nebo náznaky označená osoba stala podezřeíoii> 'žespáchala určitý zločin, kteťý vůbec spáchán nebyl, po případě zločinsice skutečně spáchaný, při němž však jako pachatel’ ať již přímý nebopodle § 5 tr. zák. nepřímý’vůbec v úvahu přijíti nemůže. V takovém pří¬padě jest lhostejno a nezáleží na tom, zda vrchnost považuje udání zavěrohodné a ihned zahájí obvyklé pátrání nebo vyšetřování prbti udané — čís. 3794128osobě, či zda vůbec na udavatelův popud nezakročí nebo dokonce obrátíšetření přímo proti němu.Po stránce subjektivní nelze účel, jehož pachatel chtěl udáním nebobviňováním někoho z vymiyšleného zločinu dosáhnouti, zaměňovali sezlým úmyslem ve smyslu § 1 tr. zák. Pohnutka trestné činnosti pacha¬telovy jest nerozhodná; nevyžaduje se, by přímo zamýšlel z pomsty¬chtivosti, ze zloby nebo z jiného nepřátelského úmyslu podnítiti protiurčité osobě trestní vyšetřování nebo pátrání pro vymyšlený zločin;stačí jeho vědomí, ať již pohnutka jeho jednání jest jakákoliv, že udání(obviňování) neodpovídá pravdě buď co do skutku nebo co do osoby,po případě v tom i onom směru, že tudíž určitá osoba jest vrchnostiudávaná (obviňována) ze zločinu vymyšleného, a že se takovým udánímdává vrchnosti podnět (obviňováním může se dáti vrchnosti podnět)k vyšetřování neb aspoň k pátrání proti udanému (obviňovanému).V souzeném případě obžalovaný podle zjištění soudu oznámil LadislavaT-u přímo u vrchností ž vymyšleného naň zločinu spoluviny na loupežive smyslu §§ 5, 190, 194 tr. zák. tím, že předstíraje četnictvu přepadenív noci v lese třemi neznámými muži a násilné oloupení o 140 Kč, ač senic takového vůbec nestálo, uvedl konkrétní skutečnosti ohledně Ladi¬slava T-y, které ho činily podezřelým, že tento vymyšlený zločin lou¬peže nastrojil. Rozsudek takto zjišťuje veškeré náležitosti prvé skut¬kové podstaty zločinu podle § 209 tr. záik. ve směru objektivním, .^řizkoumání subjektivní stránky se však rozsudek spokojuje jen zjišťová¬ním pohnutky pachatelova činu, kterou považuje mylně za rozhodujícípro zjištění nebo nezjištění zlého úmyslu, a nepřihlíží nikterak k jehovědomí v době udání smyšleného zločinu u vrchnosti, zda měl nebovůbec mohl míti představu o tom, jaký dosah bude a může míti jehosdělování nepravdivých tvrzení o zločinu loupeže, vůbec a případné účastiLadislava T-y na zločinu tom zvláště; tak rozsudek pominul podstat¬nou součást zákonného znaku zlého úmyslu. Rozsudkový výrok, že ťuzlý úmysl vůbec chybí, spočívá na nesprávné představě nalézacího souduo náležitostech toho, co ke zlému úmyslu (zločinu podle § 209 tr. zák.)dostačuje, pokud se týče čeho se vyžaduje; bylo proto vyhověti zma-teční stížnosti státního zastupitelství, doličující zmatečnost rozsudku čí¬selně podle § 281 čís. 10 tr. ř., svým obsahem však správně podlečís. 9 a), rozsudek zrušiti a podle § 288 čís. 3 tr. ř. věc vrátiti souduprvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl.Čís. 3794.1 poskytnutí nebo vzetí sebe nepatrnějšího úplatku jest trestným,dotýká-li se uplácení důležitého veřejného zájmu; úměrnost úplatkuk důležitosti veřejného zájmu zákon nevyžaduje.Veřejného zájmu se dotýká, kdo něco podniká, co jest v nepříznivémvztahu k zájmům veškerenstva státních občanů neb alespoň jistého, poč¬tem neomezeného jich kruhu*Důležitost zájmu jest posuzovati vždy podle případu.