Čís. 3821.

Kdo — byv již dvakráte pro krádež trestán — nastrojil radou krádež věcí v ceně přes 500 Kč, dopouští se zločinu spoluviny na krádeži podle §§ 5, 171, 176 2 a) tr. zák., i když jednání přímého pachatele jest jen přestupkem krádeže.
Podle zásady § 173 tr. zák. o sčítání částek při krádeži nelze činnost téhož obžalovaného, pokud sám byl pachatelem krádeže, nedosahující svou výší částky potřebné pro zločinnou kvalifikaci, podřaditi pod skutkovou podstatu přestupku podle § 460 tr. zák., a jeho zločinnou spoluvinu na krádeži kvalifikovati odlišně za zločin spoluviny na krádeži, nýbrž jest sčítati částky ze všech zlodějských útoků, ať již jde o krádež přímou a dokonanou, neb o pouhou spoluvinu a účast podle § 5 tr. zák., po případě i o pokus podle § 8 tr. zák., jakmile veškerá tato činnost jest předmětem téhož trestního řízeni a téhož rozsudku.
(Rozh. ze dne 25. března 1930, Zm 1 473/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Litoměřicích ze dne 8. dubna 1929, pokud jím byl obžalovaný, byv obžalován ze zločinu spoluviny na krádeži a z krádeže podle §§ 5, 171, 173, 176 2 a) tr. zák., uznán vinným jen přestupkem spoluviny na krádeži a krádeže podle §§ 5, 171, 460 tr. zák., zrušil napadený rozsudek ve výroku, jímž byl obžalovaný uznán vinným přestupkem spoluviny na krádeži a krádeže podle §§ 5, 171, 460, tr. zák., a v důsledku toho i ve výroku o trestu a ve výrocích s tím souvisejících a uznal obžalovaného vinným, že po více než dvojím potrestání pro krádež a) radou nastrojil krádež dvou pušek v ceně 1 150 Kč, spáchanou dne 6. listopadu 1928 v D. spoluobžalovaným Václavem M-em na Josefu B-ovi a předem se s ním dohodl o podílu na zisku a užitku, b) dne 10. listopadu 1928 nedaleko T. odňal pro svůj užitek z držení a bez přivolení Josefa S-a jednoho zajíce v ceně 35 Kč, čímž spáchal kromě pravoplatného již odsouzení pro přestupek podle § 36 zbroj pat. i zločin spoluviny na krádeži a krádeže podle §§5, 171, 176 2 a) tr. zák.
Důvody
Rozsudek béře za prokázáno, že obžalovaný, byv již více než dvakráte pro krádež potrestán, radou nastrojil krádež dvou pušek v ceně 1 150 Kč, spáchanou dne 6. listopadu 1928 v D. spoluobžalovaným Václavem M-em na Josefu B-ovi, a předem se s ním dohodl o podílu na zisku a užitku. Tento čin rozsudek podřazuje pod skutkovou podstatu přestupku spoluviny na krádeži podle §§ 5, 460 tr. zák., nedbaje toho, že cena odcizených pušek převyšuje 500 Kč (§ 176 2 a) tr. zák. a § 1 zák. ze dne 21. března 1929, čís. 31 sb. z. a n.). Pro zločinnou kvalifikaci tohoto činu nerozhoduje, že jednání přímého pachatele jest jen přestupkem krádeže podle § 460 tr. zák. Zločinu krádeže nedopouští se jen přímý pachatel sám, nýbrž i jeho spoluvinník ve smyslu § 5 tr. zák. (»nejen přímý pachatel sám stává se vinným zločinem, nýbrž i každý, kdo....«). V důsledku toho i zvláštní okolnost, vyplývající z osobních vlastností spoluvinníkových (§ 176 2 a) tr. zák.) a činící krádež zločinem (§ 172 tr. zák.) postihuje spoluvinníka přísnější trestní sankcí stejně, jako kdyby šlo o přímého pachatele, a činí tak jeho spoluvinu zločinem. Právem proto vytýká zmateční stížnost státního zastupitelství vadnost rozsudku z důvodů § 281 čís. 10 tr. ř.; bylo tudíž rozsudek zrušiti v oné části jako zmatečný. V důsledku toho bylo však zrušiti jako zmatečný i výrok rozsudku, pokud jím byl obžalovaný uznán vinným přestupkem krádeže, spáchaný odnětím jednoho zajíce v ceně 35 Kč, neboť podle zásady § 173 tr. zák. o sčítání částek při krádeži nelze činnost téhož obžalovaného, pokud sám byl pachatelem krádeže, nedosahující svou výší částky potřebné pro zločinnou kvalifikaci, podřaditi pod skutkovou podstatu přestupku podle § 460 tr. zák., a jeho zločinnou spoluvinu na krádeži kvalifikovati odlišně za zločin podle §§ 5, 171, 176 2 a) tr. zák., nýbrž jest sčítati částky ze všech zlodějských útoků, ať již jde o krádež přímou a dokonalou, neb o pouhou spoluvinu a účast podle § 5 tr. zák. (po případě i pokus podle § 8 tr. zák.), jakmile veškerá tato činnost jest předmětem téhož trestního řízení a téhož rozsudku. Na věci nic nemění, že v souzeném případě stížnost státního zastupitelství, směřující jen proti podřadění spoluviny na krádeži pušek pod skutkovou podstatu přestupku podle §§ 5, 460 tr. zák., nenapadá tu část rozsudku, jímž byl obžalovaný uznán vinným i přestupkem podle § 460 tr. zák. pro krádež zajíce; výtka zmatečnosti podle § 281 čís. 10 tr. ř., uplatňující nesprávný výklad zákona, zasahuje v důsledku nutného sčítání všech částek při jednotlivých zlodějských jednáních i tuto, zmateční stížností přímo nenapadenou část rozsudku.

Citace:

č. 3821. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1931, svazek/ročník 12, s. 205-207.