Čís. 3752.Dozorce vězňů, jemuž bylo procesním soudem nařízeno, by vykonal na pachateli kárný trest vězení (§ 199 odst. 2, 201 c. ř. s.), požívá ochrany § 68 tr. zák., zadržuje pachatele, který se chtěl vzdálili z jednací síně, by se vyhnul výkonu onoho trestu.(Rozh. ze dne 28. ledna 1930, Zm I 287/29.)Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 8. března 1929, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem veřejného násilí podle § 81 tr. zák. a přestupkem proti veřejným zařízením a opatřením podle § 312 tr. zák., mimo jiné z těchto důvodů: Zmateční stížnost namítá s hlediska důvodu zmatečnosti podle § 281 čís. 9 a) tr. ř., že tu nejde o skutkovou podstatu zločinu podle § 81 tr. zák. již proto, že tu nebylo věcných předpokladů pro uložení kárného trestu vězení obžalovanému. Rušil-li prý obžalovaný jako žalobce jednání, jakž bylo potvrzeno svědky, směl prý procesní soudce podle § 198 c. ř. s. zaříditi, by byl obžalovaný z jednací síně vzdálen, a i toto opatření smělo prý býti učiněno teprve po předchozím pohrožení tímto opatřením a po předchozím upozornění na následky s tím spojené. K uložení kárného trestu vězení byl prý procesní soudce podle § 199 odst. 2 c. ř. s. oprávněn jen, kdyby se byl obžalovaný zprotivil nařízením procesního soudce k zachování pořádku a pokoje. Tohoto předpokladu prý tu však nebylo. Stížnosti nelze přiznati oprávnění. Zločin podle § 81 tr. zák. předpokládá po stránce objektivní, že úřední nebo služební úkon, k jehož zmaření (vynucení) směřuje násilné jednání pachatelovo, spadá do oboru oprávnění a povinností náležejících osobě v § 68 tr. zák. uvedené důsledkem jejího úředního nebo služebního postavení nebo zvláštního vrchností jí daného příkazu; nezáleží na věcné oprávněnosti dotyčného úkonu, nýbrž záleží jen na formálním oprávnění oné osoby k jeho výkonu. Rozsudek zjišťuje v rozhodovacích důvodech, že dozorci vězňů okresního soudu v Hořovicích M-ovi bylo procesním soudcem téhož soudu nařízeno, by vykonal na obžalovaném kárný trest vězení v trvání 24 hodin obžalovanému uložený. Na základě tohoto vrchnostenského příkazu byl dozorce vězňů M. formálně oprávněn obžalovaného zadržeti, když se chtěl vzdáliti z jednací síně, by se vyhnul výkonu onoho trestu. Bylo-li opatření vrchnosti, jež tvořilo podklad vrchnostenského příkazu daného osobě v § 68 tr. zák. jmenované, věcně opodstatněno či nikoli, je s hlediska skutkové podstaty zločinu podle § 81 tr. zák. nerozhodným, poněvadž zákon ochranu osob v § 68 tr. zák. jmenovaných v tomto směru neobmezuje. Vrchnostenským příkazem po rozumu § 81 tr. zák. je každý příkaz, jenž dán byl vrchností, která je k udělení takového příkazu formálně oprávněna. V tomto směru jest však poznamenati, že stížnost sama nepopírá, že procesní soudce je formálně oprávněn uložiti straně kárný trest vězení v trvání 24 hodin (§ 199 odst. 2 c. ř. s.) a zaříditi, by tento trest byl ihned vykonán (§ 201 c. ř. s.).