Čís. 3846.Při deliktech majetkových, vykazujících známky různých zákonných skutkových povah, rozhoduje pro otázku kvalifikace ta činnost pachatelova, z níž poškození cizího majetku přímo vzešlo.Měl-li pachatel hned při objednávce a při uzavření obchodu úmysl, že si dá věc poslati na ukázku a že ji po obdržení nejen prodá, nýbrž i stržené peníze si ponechá, jde o podvod, nikoliv o zpronevěru.Zločin zpronevěry podléhá přísnějšímu trestu než zločin podvodu.(Rozh. ze dne 15. dubna 1930, Zm I 713/29.)Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu trestního v Praze ze dne 13. září 1929, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem zpronevěry podle § 183 tr. zák., zrušil však, použiv § 290 tr. ř., napadený rozsudek jako zmatečný a uznal obžalovaného vinným, že v prosinci 1928 v P. lstivým předstíráním, že po vánočních svátcích 1928 buď vrátí nebo hotově zaplatí dámský plášť z přírodního bizamu v ceně 6000 Kč, uvedl Jana B-a v omyl, jímž Jan B. na svém majetku škodu trpěti měl a částkou 2000 Kč převyšující ji skutečně utrpěl, čímž spáchal zločin podvodu podle §§ 197, 200 tr. zák., — a vyměřil obžalovanému trest podle první sazby § 202 tr. zák.V otázkách, o něž tu jde, uvedl vdůvodech:Zrušovací soud se při vyřízení zmateční stížnosti přesvědčil, že trestního zákona bylo nesprávně použito (čís. 10 § 281 tr. ř.) v neprospěch obžalovaného. Při majetkových deliktech, vykazujících známky různých zákonných skutkových povah, rozhoduje pro otázku kvalifikace ta činnost pachatelova, z níž poškození cizího majetku přímo vzešlo. V souzeném případě, v němž nalézací soud výslovně zjišťuje, že obžalovaný hned při objednávce a při uzavření obchodu měl úmysl, že si dá kožich poslati na ukázku a že jej po obdržení nejen prodá, nýbrž i stržených peněz použije pro sebe, peníze si ponechá, jest to zřejmě tato činnost, vykazující veškeré známky zločinu podvodů podle §§ 197, 200 tr. zák. Tato činnost počala úmyslným vzbuzením omylu v Janu B-ovi lstivým předstíráním, dávajícím celé činnosti ráz podvodu, že stěžovatel kožich buď zaplatí nebo vrátí. Potomní přivlastnění si peněz za kožich ztržených jest jen výsledkem tohoto od začátku zamýšleného podvodného jednání obžalovaného, jež nelze proto samostatně kvalifikovati za zločin zpronevěry, an kožich by obžalovanému nebyl svěřen bez uvedení B-a v omyl. V činu obžalovaného jest proto při správném právním posouzení spatřovati zločin podvodu. Jelikož zločin zpronevěry podléhá přísnějšímu trestu, jsa ohrožen v § 184 tr. zák. těžkým žalářem od jednoho roku do pěti let, kdežto na zločin podvodu je v § 202 tr. zák. jenom jednoduchý žalář rovněž do pěti let, je patrno, že bylo trestního zákona nesprávně použito v neprospěch obžalovaného; bylo proto podle § 290 tr. ř. rozhodnuto, jak se stalo.