Čís. 3784.

Pro pojem »hanobení republiky« (§ 14 čís. 5 zák. na ochr. rep.) se nevyžaduje, by pachatel užíval slov »republika, čsl. stát a pod.«; stačí i hanobení ústavních činitelů, úřadů a veřejných orgánů, ba i kritika jejich jednání, je-li úmyslně jednostranná, zkreslená a přehnaná, užívá-li pachatel při ní ostrých výrazů, způsobilých snížiti vážnost republiky nebo vyvolati v posluchačích náladu nepřátelskou proti hanobenému státu.
Republiku hanobí komunistický řečník, dovozuje ve štvavé řeči z nepravdivých skutečností, že Československá republika je státem buržoasie, a stavě ji proti státnímu útvaru, který si má dělnictvo založiti podle programu komunistického, čímž může republika utrpěti na vážnosti (v očích posluchačů, kteří řečníkovi věří) jako domnělý nepřítel dělnictva.
Jest přečinem podle § 14 čís. 1 zák. na ochr. rep., vytýkají-li se veřejně státu nebo jeho orgánům způsobem štvavým a přehnaným nepřístojnosti a nešvary a tím se v posluchačstvu vzbuzuje dojem, že státní útvar, který takové nešvary trpí, jest méněcenný a nevyhovující.
(Rozh. ze dne 25. února 1930, Zrn I 835/29.)
Nejvyšší soud jako soud' zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Mostě ze ze dne 12. srpna 1929, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem rušení obecného míru podle § 14 čís. 1 a 5 zákona z 19. března 1923, čís. 50 sb. z. a n., mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost přehlíží, že se pojem »hanobení republiky« (§ 14 čís. 5 zák. na ochr. rep.) nevyžaduje, by pachatel užíval slov »republika, čsl. stát a pod.«, že stačí i hanobení ústavních činitelů, úřadů a veřejných orgánů, ba i kritika jejich jednání, je-li úmyslně jednostranná, zkreslená a přehnaná, užívá-li při ní pachatel ostrých výrazů, způsobilých snížiti vážnost republiky nebo vyvolati v posluchačích náladu nepřátelskou proti hanobenému státu; že jest přečinem podle § 14 čís. 1 zákona, vytýkají-li se veřejně státu nebo jeho orgánům způsobem štvavým a přehnaným nepřístojnosti a nešvary, a tím se v posluchačstvu vzbuzuje dojem, že státní útvar, který takové nešvary trpí, jest méněcenný a nevyhovující, a že hanobí republiku ve smyslu onoho zákonného ustanovení i komunistický řečník, dovozuje ve štvavé řeči z nepravdivých skutečností, že Československá republika jest státem buržoasie, stavě ji proti státnímu útvaru, který si má dělnictvo založiti podle programu komunistického, čímž může republika utrpěti újmu na vážnosti (v očích posluchačů, kteří řečníkovi věří) jako domnělý nepřítel dělnictva. V souzeném případě vytýkal obžalovaný, jak soud zjišťuje, československému státu v hospodářském a politickém ohledu nesprávný postup, dovozoval, že příčinou všech domnělých křivd a utrpení, jež jest snášeti příslušníkům pracujícího stavu, jest československá republika jako stát buržoasie, proti němuž obžalovaný postavil sovětskou republiku, kterou označil jako vzor státu ideálního, a usoudil z tohoto formálně bezvadně zjištěného smyslu obou závadných vět logicky správně, že se prohlášením obžalovaným přečteným, obsahujícím výtky »proti vládnímu systému v republice«, ve skutečnosti hanobí republika sama, a to způsobem surovým — silnými agitačními výrazy — i štvavým, a že si obžalovaný, pronášeje toto hanobení, byl vědom, že je způsobilé ohroziti obecný mír v republice.

Citace:

č. 3784. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1931, svazek/ročník 12, s. 123-124.