Čís. 3873.

Skutková podstata zpronevěry vyžaduje kromě jiného po stránce subjektivní vědomí pachatelovo o tom, že věc, kterou za sebou zadržuje nebo sobě přivlastňuje, byla mu svěřena, najmě, že mu bylo zboží dáno jen do prodejní komise a že tedy, rozprodav je a podržev si za ně výtěžek, protiprávně za sebou zadržel a si přivlastnil věc mu svěřenou.
Okolnost, že v účtě byla i daň z obratu, může po případě nasvědčovati tomu, že pachatel přes ústní ujednáni mohl míti za to, že zboží takto účtované bylo mu prodáno na pevno a nikoliv dáno jen do komise.
(Rozh. ze dne 15. května 1930, Zm I 762/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl v neveřejném zasedání zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Liberci ze dne 14. srpna 1929, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem zpronevěry podle § 183 tr. zák., zrušil však podle § 290 tr. ř. rozsudek nalézacího soudu a věc vrátil soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl, mimo jiné z těchto
důvodů:
Přezkoumav napadený rozsudek podle § 290 tr. ř., shledal zrušovací soud, že bylo trestního zákona v neprospěch obžalovaného nesprávně použito ve směru stížností neuplatňovaném. Skutková podstata zpronevěry vyžaduje kromě jiného po stránce subjektivní vědomí pachatelovo o tom, že věc, kterou za sebou zadržuje nebo sobě přivlastňuje, byla mu svěřena. Bylo proto na soudu prvé stolice, by se i touto otázkou obíral a zjistil, zda si byl obžalovaný vědom, že mu bylo zboží dáno jen do prodejní komise a že tedy, rozprodav je a podržev si za ně výtěžek, protiprávně za sebou zadržel a si přivlastnil věc mu svěřenou. Po této stránce neobsahuje však rozsudek nalézacího soudu zjištění a, uznal-li obžalovaného přes to vinným zločinem zpronevěry, zavinil tím zmatečnost rozsudku podle čís. 9 a) § 281 tr. ř., k níž jest hleděti z úřední moci (§ 290 tr. ř.). Bylo proto zrušiti jeho rozsudek a vrátiti mu věc, by ji znovu projednal a rozhodl, při čemž mu bude přihlížeti i k tomu, že v účtu ze dne 10. prosince 1921 o zboží odebraném obžalovaným od Rudolfa H-a, byla i dvouprocentní daň z obratu, kterážto okolnost by po případě svědčila tomu, že obžalovaný přes zjištěné ústní ujednání s Rudolfem H-em mohl míti za to, že zboží takto účtované bylo mu prodáno na pevno a nikoliv dáno jen do komise.

Citace:

č. 3873. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1931, svazek/ročník 12, s. 306-306.