Čís. 3759.

Věc jest »svěřenou«">»svěřenou« ve smyslu § 183 tr. zák., byla-li jejím držitelem (netřeba ani, by to byl její vlastník) odevzdána skutečně v moc pachatelovu buď podle dohody, neb i jen v předpokladu, že s ní naloží ve smyslu odevzdatelově. I zmocněnec se dopouští zpronevěry, když, nemaje připravenou dostatečnou úhradu, použije svěřených peněz pro sebe.
(Rozh. ze dne 31. ledna 1930, Zm II 355/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu trestního v Brně ze dne 27. června 1929, jímž byl obžalovaný zproštěn podle § 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby pro zločin zpronevěry podle § 183 tr. zák., zrušil rozsudek nalézacího soudu a věc vrátil témuž soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl, mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost dovolávajíc se důvodu zmatečnosti čís. 9 a) § 281 tr. ř., právem namítá, že není správným právní názor nalézacího soudu, že (v ději zjištěném v rozsudku) není skutkové podstaty zločinu zpronevěry po stránce objektivní. Poněvadž nalézací soud vyloučil objektivní skutkovou podstatu tohoto trestného činu jen z toho důvodu, že obžalovanému nebyly peníze svěřeny, namítá zmateční stížnost v podstatě, že soud vyložil právně mylně pojem věci svěřené. Ve smyslu ustanovení § 183 tr. zák. jest pokládati věc za svěřenou, byla-li jejím držitelem (netřeba ani, by to byl právě její vlastník — rozh. sb. n. s. čís. 350) odevzdána skutečně v moc pachatelovu buď podle dohody, neb i jen v předpokladu, že s ní naloží ve smyslu odevzdatelově (rozh. sb. n. s. čís. 1307, 1295). V souzeném případě zjišťuje nalézací soud na základě svědeckého seznání Františka P-ého (českobratrského faráře v O.), že když svědek odmítl vyhověti žádosti obžalovaného, by doporučil u evangelických bratří v Americe prosbu evangelíků v R., by američtí bratři přispěli na stavbu jejich vodovodu v R., četl v čísle 2. Křesťanských Listů amerických z 12. ledna 1929 uveřejněnou žádost r-ských za příspěvek ke stavbě vodovodu, podepsanou obžalovaným a ještě třemi osobami, a že pak dostal svědek z Ameriky v březnu 1928 2155 a v květnu téhož roku 2695 Kč, úhrnem 4850 Kč, určených r-ským na vodovod pokud se týče druhou částku »pro bratry r-ské«, t. j. pro příslušníky církve českobratrské v R., že to oznámil obžalovanému a na jeho požádání poslal peníze na jeho adresu; soud zjistil, že v čís. 20. Křesťanských Listů ze dne 17. května 1928 byl uveřejněn poděkovací dopis obžalovaného za zaslanou první částku, v němž se mimo jiné praví: »Obdrželi jsme dne 13. března 1928 od vás prostřednictvím D. P. faráře P-ého z O. 2155 Kč; tento peníz nás velice překvapil a velikou radost nám učinil, jelikož jsme právě ve velké finanční tísni. Stavba vodovodu u nás již započala, k jehožto účelu zaslaných nám peněz použijeme Jelikož jsme vesměs chudí domkáři.... přichází nám peníz velice milý. Jménem všech bratří a sester českobratrských v R. děkujeme Vám.... adt. Frant. Š.« Soud vzal dále za prokázáno, že v 25. čís. Křesťanských Listů z 21. června 1928 jest druhý poděkovací dopis obžalovaného, v němž mimo jiné praví: »Opětně obdrželi jsme od Vás vzácný milodar .... 2700 Kč. Tento vzácný dar nás přenáramně potěšil, neboť jsme na konec t. m. potřebovali 3000 Kč na zjištění a vypracování vodních pramenů, které stojí celkově 7000 Kč«. A posléze soud zjistil na základě obsahu Křesťanských Listů roč. 30., že v nich jsou hlášeny dary lásky pod záhlavím buď »Bratrům v R.« nebo »Bratřím v R. na vodovod«. Soud nalézací vzal dále za prokázáno, že obžalováný uveřejnil prosbu v Křesťanských Listech 0 své újmě, že nebyl k ní zmocněn nikým z evangelíků r-ských, že však, když tito v roce 1928 započali s přípravami ke stavbě vodovodu, zachytili prameny a započali se stavbou vodojemu, takže jim skutečně vznikly výdaje asi 10000 Kč a když obžalovaného žádali, by jim vydal přijaté částky, odepřel vydati evangelíkům na stavbu vodovodu přijatých 4850 Kč, řka, že pro ně nežebral. Z těchto skutkových zjištění prvého soudu plyne, že obžalovanému bylo odevzdáno 4850 Kč jejich dočasným držitelem farářem P-ým v zastoupení amerických dárců a vlastníků peněz nejen v předpokladu, že jich obžalovaný použije na stavbu vodovodu evangelíků r-ských, nýbrž dokonce s výslovným určením a příkazem že peněz těch má býti použito k tomuto účelu. V tom však spočívá podstata svěření ve smyslu § 183 tr- zák., jež soud vyloučil neprávem, vycházeje z mylného výkladu zákona. Poněvadž však obžalovaný, jak rozsudek rovněž zjistil, peníze, jež měl k řečenému účelu dále odevzdali, k tomu účelu neodvedl, nýbrž si je zadržel a přivlastnil, použiv jich k zaplacení svých procesních útrat, naplňují skutková zjištění rozsudku beze vší pochyby objektivní skutkovou podstatu zločinu zpronevěry podle § 183 tr. zák. Nevadí, že obžalovaný tu vystupoval jako nezmocněný jednatel — negotiorum gestor; vždyť i zmocněnec se dopouští zpronevěry, když, nemaje připravenou dostatečnou úhradu, použije svěřených peněz ke svým účelům. (Sb. víd. nejv. s. č. 208, 1281). Nalézací soud, vyloučiv objektivní skutkovou podstatu zpronevěry právně mylným výkladem zákona pro domnělý nedostatek způsobilého předmětu — věci svěřené — zavinil zmatečnost rozsudku podle č. 9 a) § 281 tr. ř. Jest tedy odůvodněno, by rozsudek byl zrušen; poněvadž se nalézací soud otázkou subjektivní viny vůbec nezabývá, nelze rozhodnouti ve věci samé a bylo proto uložiti soudu prvé stolice by věc znovu projednal a rozhodl.

Citace:

č. 3759. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1931, svazek/ročník 12, s. 77-79.