Čís. 3872.

Zločin podvodu podle § 199 a) tr. zák. křivou vyjevovací přísahou ohledně součástek pozůstalostního jmění.
Jde-li o druhý případ čl. 42 uv. zák. k c. ř. s., jest účelem vyjevovací přísahy, by žalovaný přísežně udal, co jest mu známo o zatajení neb o zamlčení věcí, o nichž žalobce (při vykonání přísahy) neví.
Udá-li žalovaný před vykonáním přísahy podle pravdy a úplně, co je mu známo o jmění, nebo doví-li se žalobce o něm jinak, může žalovaný bez porušení povinnosti udati pravdu, vykonati přísahu, že mu o zatajení nebo zamlčení jmění není nic povědomo.
Okolnost, že se žalovaný (čl. 42 uv. zák. k c. ř. s.) domníval, že musí přísežně udati jen takové věci, o kterých se v předchozím (sporném, nesporném a trestním) řízení nestala zmínka (že jen takové věci byly by věcmi zatajenými a zamlčenými), poukazuje po případě na skutkový omyl (§ 2 e) tr. zák.) z oboru civilního řádu soudního.
(Rozh. ze dne 15. května 1930, Zm I 610/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalované do rozsudku krajského soudu v Táboře za dne 7. června 1929, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou zločinem podvodu podle §§ 197, 199 a) tr. zák., nařídil však podle § 362 čís. 1 tr. ř. ve prospěch obžalované mimořádnou obnovu trestního řízení, za tím účelem zrušil rozsudek nalézacího soudu a věc vrátil soudu prvé stolice k novému projednání a rozhodnutí, mimo jiné z těchto důvodů:
Nalézací soud zjistil, že obžalovaná vědomě a úmyslně vykonala křivou vyjevovací přísahu. O správnosti tohoto skutkového zjištění vzešly však zrušovacímu soudu závažné pochybnosti. Jde-li o druhý případ čl. 42. uv. zák. k c. ř. s., jest účelem vyjevovací přísahy, by žalovaný přísežně udal, co jest mu známo o zatajení neb o zamlčení věcí, o nichž žalobce (při vykonání přísahy) neví. Vždyť jest předpokladem žaloby podle čl. 42. uv. zák. k c. ř. s., by žalobce byl v nejistotě o jmění, jehož vyjevení se domáhá. Udá-li žalovaný před vykonáním přísahy podle pravdy a úplně, co jest mu známo o jmění, nebo doví-li se žalobce o něm jinak, může žalovaný bez porušení povinnosti, udati pravdu, vykonati přísahu, že mu o zatajení nebo zamlčení jmění není nic povědomo. Z rozsudkových zjištění plyne, že žalobce již před tím, než obžalovaná vykonala vyjevovací přísahu, věděl z pozůstalostního řízení, z předchozího trestního vyhledávání a z výsledků sporu o věcech podrobně uvedených v rozsudku, které byly za odhadní cenu 640 Kč přenechány obžalované a jejím příbuzným, o vkladních knížkách, o zlatém křížku a o různých přípravách k šití, dále pak i o tom, že obžalovaná po pohřbu jeho ženy odnesla z pokoje zemřelé dvě krabice. Obsah těchto krabic zůstal žalobci ovšem neznámý, nehledí-li se k výpovědi svědka Josefa S-y, že Josefa Z-ová dětské prádélko ve škatuli, jež mu ukazovala a o němž říkala, že jí je zesnulá ještě za života slibovala, vrátila Karlu P-ovi, když se proto zlobil. Jen tento neznámý obsah krabic mohl by tedy býti pokládán za jmění zamlčené (zatajené) a křivost vyjevovací přísahy mohla by býti spatřována jen v tom, že obžalovaná neudala podrobně tento obsah. Uváží-li se, že soud, před kterým se obžalovaná zodpovídala, označuje ji v rozsudkových důvodech za ženu venkovskou, povahy více trpné a otupělé, nelze beze všeho a naprosto odmítnouti možnost, že se obžalovaná domnívala, že musí přísežně udati jen takové věci, o kterých se v předchozím sporném, nesporném a trestním řízení vůbec nestala zmínka, že myslila, že jen takové věci byly by věcmi zatajenými a zamlčenými, že tedy nemusí přísežně uvésti věci v oněch krabicích, když se o nich (třebaže jen povšechně) stala již zmínka před přísahou — to tím spíše, ano nebylo zjištěno, zda byla obžalovaná vůbec poučena před vykonáním přísahy, pokud se týče, jak byla poučena, najmě i zda byla poučena způsobem přiměřeným jejím duševním schopnostem. Šlo by tu po případě o omyl o obsahu a o rozsahu vyjevovací přísahy, tedy nikoli o omyl v oboru trestního práva, nýbrž o omyl týkající se jiných právních pravidel, o omyl z oboru civilního řádu soudního; takový omyl rovnal by se podle ustálené judikatury skutkovému omylu, který vylučuje trestnost podle § 2 e) tr. zák. Není vyloučeno, že, kdyby se byl nalézací soud obíral otázkou takového omylu, byl by dospěl k jinému zjištění o tom, zda obžalovaná vykonala vědomě a úmyslně křivou vyjevovací přísahu.

Citace:

č. 3872. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1931, svazek/ročník 12, s. 304-305.