Čís. 3857.

Předmětem poměru komisionářského mohou býti věci zastupitelné i nezastupitelné, zužívatelné (spotřebitelné) i nezužívatelné (nespotřebitelné).
Jde o zpronevěru, naložil-li komisionář s výtěžkem za prodané zboží jinak než jeho odevzdáním komitentovi.
K založení komisionářského poměru stačí po případě přijetí bez námitek faktur, v nichž bylo zboží označeno výslovně jako zboží komisní, nikoliv však, obsahují-li faktury dodatky, které nelze beze všeho uvésti v soulad s pojmem zboží komisního. Nepozastavené přijetí faktur takového obsahu nemůže o sobě založiti komisionářský poměr, nýbrž musí zaslání faktury předcházeti úmluva o tom, že zboží bylo dodáno a přijato jako komisní.
(Rozh. ze dne 26. dubna 1930, Zm II 362/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Opavě ze dne 16. listopadu 1929, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným přestupkem zpronevěry podle § 461 (183) tr. zák. Zároveň se usnesl nejvyšší soud jako soud zrušovací v zasedání neveřejném, že se podle § 362 odst. 1 tr. ř. nařizuje mimořádná obnova ve prospěch obžalovaného; rozsudek odsuzující tohoto obžalovaného pro přestupek zpronevěry podle § 461 tr. zák. se zrušuje ve výroku o vině na tomto přestupku, jakož i ve výroku o trestu a ve výrocích souvisejících a věc se vrací nalézacímu soudu, by ji v rozsahu zrušení znova projednal a rozhodl, mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost namítá, že rozsudek zneuznává podstatu komisionářského poměru, který prý může býti smluven jen ohledně zboží, pro dávaného »v určitých jednotkách (in gewissen Einheiten)«, nikoliv u kávy, která se prodává ve kvantech zcela nepatrných, a u předmětů spotřebních vůbec. V podstatě jde tu o námitku, že poměr komisionářský je vyloučen ohledně věcí zastupitelných vůbec a ohledně věcí zužívatelných zvlášť. Námitce nelze přiznati oprávnění, neboť trestní zákon, který v §§ 181 a 183 označuje za předmět zpronevěry jen všeobecně »statek« někomu svěřený, nečiní rozdílu mezi věcmi zastupitelnými a nezastupitelnými, pokud se týče zužívatelnými (spotřebitelnými) a nezužívatelnými (nespotřebitelnými) tak, že předmětem poměru komisionářského a věcí svěřenou mohou býti i věci tohoto druhu. Podstatou obchodu komisionářského jest arci prodej zboží daného do komise komisionářem tak, že prodej o sobě nemůže naplniti zákonný pojem »zadržení za sebou« nebo »přivlastnění si« zboží; o zpronevěru jde tu teprve, naložil-li komisionář s výtěžkem za ně strženým jinak, než jeho odevzdáním komitentovi. O obžalovaném rozsudek zjišťuje způsobem zmateční stížností vůbec nenapadeným, že výtěžku za komisní zboží ve fakturované výši 672 Kč a 216 Kč J-ovi neodvedl, nýbrž si jej ponechal, tudíž podle rozsudkového výroku jej za sebou zadržel a si přivlastnil. Toto zjištění opravňovalo nalézací soud ve spojení s dalšími skutkovými zjištěními rozsudkovými k závěru, že si obžalovaný byl i vědom bezprávnosti svého jednání, že tedy jeho čin zakládá i subjektivní skutkovou podstatu přestupku zpronevěry.
Při poradě o zmateční stížnosti vznikly však zrušovacímu soudu závažné pochybnosti o správnosti skutečností položených za základ výroku odsuzujícímu obžalovaného pro přestupek zpronevěry. Předesláno budiž, že zrušovací soud zastává v podstatě názor, že přijetí faktury označené doložkou »komisní zboží« bez námitky, může po případě ve spojení s jinými počiny, poukazujícími na souhlas příjemce s onou doložkou, založiti mezi stranami komisionářský poměr a výhradu vlastnictví ke zboží pro dodavatele. Stěžovatelem předložená faktura, označená v záhlaví jako dodací list o komisním zboží, vykazuje však dodatky, které nelze beze všeho uvésti v soulad s pojmem zboží komisního. Jde o doložky: »splatno ihned po dodání«, (tedy nikoliv až po prodeji zboží), požadování bankovních debetních úroků z účtované ceny zboží a o doložku »splatnosti a žalovatelnosti«. Nepozastavené přijetí faktury takového obsahu nemůže o sobě založiti komisionářský poměr mezi stranami, nýbrž v takovém případě musí zaslání faktury předcházeti úmluva, která prokazuje vzájemný souhlas obou stran, že zboží bylo dodáno a přijato jako komisní.

Citace:

č. 3857. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1931, svazek/ročník 12, s. 279-280.