Čís. 3782.

Strana musí skutečnost jí známou a zakládající zmatečnost uplatniti tak včasně, by se předešlo možnému neplatnému procesnímu řízení; opomene-li to, předpokládá se o ní, že se dobrovolně podrobila procesnímu úkonu, o němž jí bylo známo, že nejsou dány jeho zákonné podmínky.
Bylo-li obžalovanému již před prvním hlavním přelíčením známo, že předseda v jeho trestní věci předsevzal úkon vyšetřujícího soudce, bylo na něm (posl. věta čís. 1 § 281 tr. ř.), by tuto skutečnost uplatnil ihned na počátku prvního hlavního přelíčení; neučinil-li tak ani on ani jeho obhájce, dali tím na jevo, že souhlasí s tím, by dotyčný soudce přes onu procesuální závadu spolupůsobil při hlavním přelíčení a při nápotomním rozhodování, a vzdali se tak, třebas ne výslovně, práva uplatniti zmatečnost čís. 1 § 281 tr. ř. z onoho důvodu, a to s účinností nejen pro první hlavní přelíčení, nýbrž i pro všechna následující, při nichž spolupůsobil dotyčný vyloučený soudce. Předchozí odsouzeni pro přestupek předražování podle § 7 čís. 1 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n. vylučuje podle § 2 zákona čís. 562/1919 sb. z. a n. podmíněné odsouzení; onen přestupek jest činem, který má podle § 22 zákona čís. 568/1919 v zápětí bezpodmínečnou ztrátu práva volebního, prýště již podle pojetí zákonodárcova z pohnutky nízké a nečestné.
(Rozh. ze dne 20. února 1930, Zrn II 308/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl v neveřejném zasedání zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu trestního v Brně ze dne 19. června 1929, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem podvodu podle §§ 197, 200 tr. zák., a nevyhověl jeho odvolání z nepodmíněného odsouzení, mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost dovolává se číselně důvodů zmatečnosti čís. 1, 2, 4, 5 a 9 a) a 10 § 281 tr. ř. Důvod čís. 1 uplatňuje proto, že nebylo vyhověno návrhu obžalovaného, učiněnému před započetím posledního hlavního přelíčení, na vyloučení předsedy ze součinnosti a z rozhodování, poněvadž v souzené věci působil jako soudce vyšetřující, podepsav protokol o výslechu svědkyně Viktorie D-ové (2 odst. § 68 tr. ř.). Stížnost jest zřejmě bezdůvodná. Obžalovaný učinil sice onen návrh, avšak byv otázán, zdali o uplatňované skutečnosti věděl již před prvním hlavním přelíčením v této věci konaným za předsednictví téhož soudce, prohlásil, že to již tehdy věděl, a na další dotaz, proč to nehlásil hned při prvním hlavním přelíčení, odvětil, že to ponechal svému obhájci, jehož na věc upozornil. Návrh na opravu tohoto protokolárního zápisu byl pravoplatně zamítnut a jest proto vycházeti ze stavu věci, jak je osvědčen v záznamu protokolu o hlavním přelíčení. Za toho stavu věci je obžalovaný z práva stížnosti vyloučen a nelze souhlasiti s jeho názorem, že rozhodným jest jen, co se stalo při posledním hlavním přelíčení, poněvadž prý jen toto jest podkladem pro rozsudek. Neboť k ustanovení poslední věty čís. 1 § 281 tr. ř., podle něhož se žádá uplatnění skutečnosti zakládající neplatnost ihned na počátku hlavního přelíčení, zvěděl-li stěžovatel o ní ještě před hlavním přelíčením, pokud se týče ihned, když o ní zvěděl za hlavního přelíčení, vyplývá, že strana musí skutečnost jí známou a zakládající zmatečnost uplatniti tak včasně, by se předešlo možnému neplatnému procesnímu řízení; opomene-li to, předpokládá se o ní, že se dobrovolně podrobila procesnímu úkonu, o němž jí bylo známo, že nejsou dány jeho zákonné podmínky. Bylo-li proto stěžovateli již před prvním hlavním přelíčením známo, že předseda v jeho trestní věci předsevzal úkon vyšetřujícího soudce, bylo po rozumu ustanovení poslední věty čís. 1 § 281 tr. ř. na něm, by tuto skutečnost, zakládající podle zákona zmatečnost řízení, uplatnil ihned na počátku prvého hlavního přelíčení; neučinil-li tak ani on ani jeho obhájce, dali tím na jevo, že souhlasí s tím, by dotyčný soudce přes procesuální závadu spolupůsobil při hlavním přelíčení a při nápotomním rozhodování, a vzdali se tak, třebas ne výslovně, přece však závazně práva uplatniti zmatečnost z důvodu, o nějž jde, a to s účinností nejen pro první hlavní přelíčení, nýbrž i pro všechna následující, při nichž spolupůsobil dotyčný vyloučený soudce. Na věci nemění nic, že podle § 70 tr. ř. jest vyloučený soudce povinen oznámiti bezodkladně přednostovi soudu poměr, který jest důvodem jeho vyloučení, a že se podle § 71 tr. ř. má každá soudní osoba od okamžiku, kdy se dověděla o důvodu ji vylučujícím, zdržeti všech soudních jednání pod neplatností těchto úkonů, poněvadž obžalovaný a jeho obhajoba měli ze své strany možnost čeliti procesuální závadě, o niž jde, včasným uplatňováním práva jim podle zákona (čís. 1 § 281 tr. ř.) příslušejícího. Stanovisko zmateční stížnosti je neudržitelným, nemajíc opory v jasném doslovu zákona, a příčíc se jeho zjevnému účelu. To platí pro souzený případ tím spíše, ano poslední hlavní přelíčení, jež se konalo před týmž senátem jako předposlední hlavní přelíčení (aspoň z počátku) jest jen pokračováním v předposledním hlavním přelíčení, takže tvořilo s ním jednotný celek.
Odvolání obžalovaného do nepodmíněného odsouzení bylo zamítnouti ze správných důvodů nalézacího soudu; podmíněné odsouzení je v souzeném případě podle § 2 zák. o podmíněném odsouzení vyloučeno. Bylť obžalovaný rozsudkem okresního soudu ve Vyškově ze dne 2. července 1920 odsouzen pro přestupek předražování podle § 7 čís. 1 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n., tedy pro čin, který má podle § 22 téhož zákona v zápětí bezpodmínečnou ztrátu práva volebního, prýště již podle pojetí zákonodárcova z pohnutky nízké a nečestné. Třebas usnesením téhož soudu ze dne 12. září 1922 bylo vysloveno, že se obžalovaný ve zkušební době dvou roků osvědčil, přece od této doby do doby, kdy spáchal souzené trestné činy, to jest do podzimu 1926 a června 1927, neuplynulo ještě pět let, takže tu není předpokladu § 2, odst. (2) zák. o podm. odsouzení.

Citace:

čís. 3782. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1931, svazek/ročník 12, s. 118-120.