Čís. 3790.

Podle § 7 odst. 2 zákona ze dne 24. května 1885, čís. 89 ř. zák. v doslovu čl. 2. zákona ze dne 25. června 1929, čís. 102 z. a n. může soud v rozsudku vysloviti, že odsouzený smí býti držán v robotárně, jen při odsouzení pro trestné činy v tomto čl. 2. uvedené; nespadá sem odsouzení pro přestupek krádeže.
(Rozh. ze dne 27. února 1930, Zrn I 128/30.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem: Rozsudek okresního soudu v Mar. Lázních ze dne 14. listopadu 1929 ve výroku, jímž vyslovena přípustnost odevzdání obžalovaných do robotárny, porušuje zákon v ustanovení § 7 odst. 2 zákona ze 24. května 1885, čís. 89 ř. zák. v doslovu čl. 2. zákona z 25. června 1929, čís. 102 sb. z. a n.; výrok ten se zrušuje.
Důvody:
Rozsudkem okresního soudu v Mariánských Lázních ze dne 14. listopadu 1929 byla obžalovaná Terezie P-ová uznána vinnou přestupkem § 460 tr. zák., spáchaným tím, že dne 24. září 1929 v M. L. odcizila svým rodičům Ferdinandu P-ovi a své nevlastní matce Anně, s nimiž nežila ve společné domácnosti, 1921 Kč, a obžalovaný Adolf S. přestupkem §§ 5, 460 tr. zák. Soud vyslovil podle § 6 zákona čís. 90/85 ř. zák. přípustnost dáti oba odsouzené do robotárny. Tímto výrokem rozsudku byl porušen zákon, neboť podle § 7 odst. 2 zákona z 24. května 1885, čís. 89 ř. zák. v doslovu čl. 2 zákona z 25. června 1929, č. 102 sb. z. a n. může soud v rozsudku vysloviti, že odsouzený smí býti držán v robotárně jen při odsouzení pro trestné činy v tomto čl. 2. uvedené; o žádný takový čin však v souzeném případě nejde.

Citace:

č. 3790. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1931, svazek/ročník 12, s. 138-138.