Čís. 108 dis. Kárný přečin poškození čti a vážnosti stavu, brojil-li advokát v rekursu malicherným způsobem proti útratám přisouzeným odpůrci.(Rozh. ze dne 15. února 1930, Ds I 1/30.) Nejvyšší soud jako soud odvolací v kárných věcech advokátů a kandidátů advokacie nevyhověl v neveřejném zasedání, slyšev generálního prokurátora, odvolání obviněného z nálezu kárné rady pro advokáty a kandidáty advokacie v Čechách ze dne 19. září 1929, jímž byl odvolatel uznán vinným kárným přečinem poškození cti a vážnosti stavu. Důvody:V napadeném nálezu neklade se obviněnému za vinu, že podal rekurs proti útratám vůbec, nýbrž se mu vytýká, že způsobem co nejmalichernějšírn brojil v rekursu proti útratám přisouzeným odpůrci, an pozastavoval minimální položky, brojil na př. proti tomu, že bylo přisouzeno za podání na poštu a porto 4 Kč 30 h místo 4 Kč, za čistopis odporu 2 Kč místo 1 Kč, za prohlédnutí vyrozumění o roku 3 Kč místo 1 Kč, za sepsání návrhu na úpravu útrat 6 Kč místo 5 Kč, a že označil jednotlivé vykonané práce — jako zprávu straně, za kterou bylo s čistopisem a podáním na poštu přisouzeno 4 Kč 50 h — za zbytečné. Mimo to spatřuje kárná rada malichernost rekursu i v tom, že srážka, které se rekurs domáhal, činila celkem 26 Kč 80 h a že skutečně docílené snížení činilo jen 21 Kč, při čemž bylo přisouzeno na útratách rekursu 45 Kč 30 h. Kárné radě jest přisvědčiti v tom, že takto provedený rekurs do útrat druhé straně přisouzených byl i vzhledem k předmětu sporu, i k celkové výši útrat malicherný a advokáta nedůstojný, najmě an dosažený sažený jím úspěch nečinil ani polovici útrat rekursu. Jest ovšem správné, že advokát má podle § 9 adv. ř. hájiti zájmy své strany horlivě, věrně a svědomitě a že jest oprávněn přednésti bez obalu vše, co podle zákona pokládá za vhodné v zájmu zastupované strany, a to v každém způsobu, jenž neodporuje jeho plné moci, svědomí a zákonům, ale toto jeho právo jest omezeno nejen zákonem, nýbrž i zřetelem na čest a vážnost stavu, jež chrániti a zachovávati jest podle § 10 adv. ř. povinností každého advokáta. Lichá jest námitka odvolatelova, že se otázka útrat týká jen hmotných zájmů druhé strany a že nemá co činiti s vážností a ctí advokátního stavu. Odvolatel přehlíží pravou podstatu věci a proto se odkazuje na správný názor, uvedený v napadeném nálezu, že rekurs brojící proti přisouzeným útratám tak malicherným způsobem, jako se stalo v souzeném případě, vzbuzuje dojem, že byl advokátem podán z důvodů sobeckých, za účelem šikany, z nevraživosti nebo z nepřejíčnosti, a v tom právě záleží poškozování cti a vážnosti stavu. Skutková podstata kárného přečinu byla tedy prokázána a napadenému nálezu nelze důvodně vytýkati, že jím byla věc nesprávně posouzena po stránce právní. Kárné řízení není neúplné, nebylo-li zjišťováno, že obviněný před podáním rekursu marně vyzval advokáta druhé strany, by mu z přisouzených útrat vrátil 26 Kč 52 h, neboť tato okolnost jest pro posouzení věci nerozhodná. I když tomu bylo tak, jak tvrdil obviněný, bylo přece provedení rekursu malicherné a advokáta nedůstojné. Odvolací soud nemá příčiny uvažovati v souzeném případě i o otázce, není-li kárným jednáním, účtuje-li advokát útraty nad tarif.