Čís. 3745.

Podstatou přestupku § 477 tr. zák. jest, že někdo koupí věci, které svou povahou vzbuzují proti nabízejícímu podezření, že jsou odcizeny; musí býti alespoň zjištěno, že původ věcí jest nejistý tak, že lze důvodně za to míti, že byly odcizeny, při čemž výraz »odcizení« nelze stotožňovati s pojmem odcizení podle § 171 tr. zák. Nejde o skutkovou podstatu přestupku podle § 477 tr. zák., nabyl-li pachatel koupí věci, která se podle zevních okolností mohla zdáti podezřelou, o níž však přes to se konkrétně zjišťuje, že její původ byl zcela poctivý a bezvadný.
(Rozh. ze dne 23. ledna 1930, Zm I 773/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaných do rozsudku krajského soudu trestního v Praze ze dne 2. října 1929, jímž byli stěžovatelé uznáni vinnými a to: Oskar B. zločinem podvodu podle §§ 197, 200, 203 tr. zák., zločinem zpronevěry podle § 183 tr. zák. a zločinem spoluviny na podvodu podle §§ 5, 197, 200 tr. zák. v doslovu § 1 zák. čís. 31/1929 sb. z. a n. a Josef V. přestupkem koupě věcí podezřelých podle § 477 tr. zák. Podle § 290 čís. 1 tr. ř. zrušil však rozsudek, pokud jím byl uznán vinným obžalovaný Josef V. přestupkem koupě podezřelých věcí podle § 477 tr. zák., jako zmatečný a věc vrátil do prvé stolice okresnímu soudu trestnímu v Praze, by ji v rozsahu zrušení znovu projednal a o ní rozhodl, mimo jiné z těchto
důvodů:
Podstatou přestupku podle § 477 tr. zák. jest, že někdo koupí věci, které svou povahou vzbuzují proti nabízejícímu podezření, že jsou odcizeny; musí tedy alespoň býti zjištěno, že původ věcí jest nejistý tak, že lze důvodně za to míti, že byly odcizeny, při čemž výraz »odcizení« nelze stotožňovati s pojmem odcizení podle § 171 tr. zák. Z toho vysvítá, že není skutkové podstaty tohoto přestupku, nabyl-li pachatel koupí věci, která se podle zevních okolností mohla zdáti podezřelou, o níž se však přes to konkrétně zjistí, že její původ byl zcela poctivý a bezvadný. Že soud z tohoto právního výkladu § 477 tr. zák. vycházel a při svém odsuzujícím výroku, nelze z rozsudku vyčisti. Rozsudek se totiž nevyslovuje přesně, zda zboží nebo peníze za ně stržené byly zpronevěřeny, což ovšem je nerozhodné pro výrok o vině obžalovaného Oskara B-a, — u něhož jest naplněna skutková podstata zpronevěry již protiprávním přivlastněním si peněz —, avšak je důležité pro správné posouzení viny obžalovaného V-i podle § 477 tr. zák.; vždyť nelze přehlížeti, že B. dostal věci do komise, k prodeji, takže by prodej těchto věcí o sobě nemusel býti zpronevěrou a koupě věcí koupí podezřelých věcí podle § 477 tr. zák., když pocházely z poctivého komisního prodeje. Koupě taková nemůže se státi závadnou podle § 477 tr. zák. ani tím, že si pak komisionář peníze za zboží stržené přivlastní, ano tu jde o činnost následující po koupi, která nemůže býti kupiteli na škodu. O podezřelou koupí ve smyslu § 477 tr. zák. šlo by v souzeném případě jen, kdyby bylo zjištěno, že již prodej komisního zboží byl zpronevěrou, na příklad z důvodu, že komisionář prodal zboží na vlastní účet a tím si zboží přivlastnil, což může vyplývati z toho, že vykročil z mezí příkazu svěřitelem mu daného tím, že prodal věci značně pod cenou nebo jiným nekalým způsobem a pod. Že tomu tak bylo, rozsudek nezjišťuje, ani z něho nevysvítá ani, které kožešiny byly obžalovanému B-em prodány, ani jakou cenu měly, ani za jakou cenu byly prodány.

Citace:

č. 3745. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1931, svazek/ročník 12, s. 51-52.