Čís. 3836.

Okolnost, že obžalobou byla pozastavena jen část článku, nebrání tomu, by soud nezjistil smysl této části ve spojitosti s nepozastaveným obsahem článku.
V pouhém zjištění, že břemena rolnictva pro někoho jako zámožného rolníka nejsou tak tíživá a nejsou jím tak tíživě pociťována, a že vodítkem jeho politiky jest především hájení národně-politických zájmů, proti nimž musí ustoupiti do pozadí zájem hospodářský, — není nic nečestného a urážlivého.
(Rozh. ze dne 10. dubna 1930, Zm I 627/29.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl v neveřejném zasedání zmateční stížnost soukromého obžalobce do rozsudku krajského jako kmetského soudu v Chebu ze dne 13. června 1929, jímž byl obžalovaný podle § 259 čís. 3 tr. ř. zproštěn z obžaloby pro přečin proti bezpečnosti cti podle § 491 tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnosti soukromého obžalobce, dovolávající se číselně důvodů zmatečnosti čís. 5 a 9 a) § 281 tr. ř., nelze přiznati úspěch. Namítajíc, že nelze věty pozastavené obžalobou vytrhnouti z celkové souvislosti, v níž jsou uveřejněny, vytýká zmateční stížnost rozsudku formální vadu neúplnosti podle čís. 5 § 281 tr. ř., pokud se prý rozsudek nezabýval hodnocením smyslu pozastavené části ve spojitosti s celkovým ostatním obsahem článku. Stížnosti lze přisvědčiti, že okolnost, že obžalobou byla pozastavena jen část článku, nebrání tomu, by soud nezjistil smysl této části ve spojitosti s nepozastaveným obsahem článku. Leč rozsudek takovou vadu nevykazuje, an zjišťuje, že zažalovaná část o sobě vystihuje samostatnou myšlénku a nepoukazuje ani výslovně ani čtenáři snadno srozumitelně na část předcházející nebo následující, naopak vysvítá již z nadpisu článku: »Einige Feststellungen«, že jde o několik samostatných »pojednání« (projevů). Z tohoto obsahu rozsudkových důvodů, k nimž soud ještě dodává, že ani »žalobní tenor« nijakým způsobem nepoukazuje na souvislost pozastavené části s ostatním doslovem článku, vysvítá nadevší pochybnost, že si soud při výkladu pozastavené části všiml i nepozastavených částí článku, a dospěl k názoru, že nejsou ve spojitosti s pozastavenou částí, takže při výkladu této části nijak na váhu nepadají. Pouhým tvrzením, že celý článek je jediným útokem proti soukromému obžalobci, nedoličuje stížnost, že právě onen výrok soudu je stižen některou z formálních vad čís. 5 § 281 tr. ř.
Ani další námitce stížnosti, že rozsudek neuvádí důvody, proč jest pozastavená část dovolenou kritikou, jen projevem nespokojenosti, nikoli viněním z nečestné vlastnosti neb z opovržlivého jednání, nelže přisvědčiti, an soud v několika odstavcích rozsudkových důvodů uvádí, jak k tomuto závěru dospěl. Chce-li snad stížnost výtkou tou uplatniti mylný právní výklad pozastavené části, omyl hmotněprávní, pokud soud neshledal v tomto projevu skutkovou podstatu přečinu proti bezpečnosti cti, jest poukázati k tomu, že zrušovací soud již ve svém prvním rozhodnutí projevil právní názor, že by nebylo lze v pozastavené části samé spatřovati nic nečestného a urážlivého, pokud jí měl býti jen zjištěn hospodářsky zcela přirozený zjev, že břemena rolnictva pro soukromého obžalobce jakožto rolníka zámožného nejsou tak tíživá a nejsou jím tak tíživě pociťována, a že vodítkem politiky soukromého obžalobce jest především hájení národně-politických zájmů, proti nimž musí ustoupiti do pozadí zájem hospodářský. Že účelem pozastavené části bylo právě toto konstatování zjišťuje soud, a to, jak dovoženo, způsobem formálně bezvadným. Nepodřadil-li soud tuto stať skutkové podstatě § 491 tr. zák. ani jiného přečinu proti bezpečnosti cti, řídil se právním názorem nejvyššího soudu v předchozím rozhodnutí, a nelze podle § 293 odst. 4 tr. ř. tento výrok vůbec napadati.

Citace:

č. 3836. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1931, svazek/ročník 12, s. 234-236.