Čís. 3765. Zásady § 173 tr. zák. o sčítání částek nelze použiti v zákoně o úplatkářství čís. 178/1924 sb. z. a n. pro rozhodnutí otázky, jde-li o nepatrný prospěch, na nějž veřejný činitel nemá práva, či o prospěch stupeň ten převyšující.(Rozh. ze dne 5. února 1930, Zm II 135/29.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu ve Znojmě ze dne 12. března 1929, jímž byl obžalovaný podle § 259 čís. 3. tr. ř. zproštěn z obžaloby pro přečin podle § 3 zákona o úplatkářství ze dne 3. července 1924, čís. 178 sb. z. a n., mimo jiné z těchto: důvodů: Rozsudek nalézacího soudu bere za prokázáno, že obžalovaný v letech 1925, 1926 a 1927 jako vrchní kancelářský oficál, který byl pověřen vedením ověřovacího rejstříku v M. K., prováděl legalisaci podpisů zástupců peněžních ústavů v M. o své újmě mimo sídlo okresního soudu, že za ověřování podpisů žádal, pokud se týče dával si vyplatiti útraty komisí, v jednotlivých případech částky 10—100 Kč, celkem 444 Kč 80 hal; míní však, že nelze, jak činí obžaloba,—posuzovati celkový přijatý peníz 444 Kč 80 hal. jednotně, nýbrž jednotlivé částky v jednom každém případě poskytované zcela samostatně. Dospívá k názoru, že se opětovně jednalo jen o prospěchy nepatrné, na něž obžalovaný sice neměl práva, že však jeho jednáním nebyl jinak dotčen důležitý zájem veřejný. Nelze přisvědčiti zmateční stížnosti státního zastupitelství, pokud vytýká rozsudku nesprávný výklad zákona (§ 281 č. 9 a) tr. ř.) pro rozložení úplatku celkově za dobu tří let přijatého na částky, které byly obžalovanému poskytnuty vždy po každém jednotlivém jeho úkonu. Nalézací soud podotýká vhodně, že není správným použití zásady § 173 tr. zák. o sčítání částek i v zákoně čís. 178/1924 Sb. z. a n. pro rozhodnutí otázky, jedná-li se o nepatrný prospěch, na nějž veřejný činitel nemá práva, či o prospěch stupeň ten převyšující, ježto účelem tohoto zákona jest ochrana čistoty veřejné správy, a nelze činy v něm uvedené posuzovati s hlediska deliktů majetkových. Činnost obžalovaného spočívala v požadování a přijímání úplatků za vykonávání jednotlivých, zcela samostatných úkonů, k nimž jako veřejný činitel byl povolán, za ověření podpisů a trestní činnost byla v každém případě dokonána již žádáním (přijetím) poskytnuté mu úplaty za určitý výkon (za určité výkony současně provedené). Namítá-li zmateční stížnost, že »odměny byly poskytovány určitým ústavem opětně za úřední výkony téhož druhu na základě všeobecné úmluvy s obžalovaným, takže tyto úkony byly v jakési souvislosti«, přehlíží, že vzájemnou dohodu a úmluvu mezi stranami rozsudek vůbec nezjišťuje, že však ani dohoda nebyla by důvodem, by jednotlivá požadování a přijímání úplatků vždy za určitý úřední výkon, vespolek na sobě nezávislá, nebyla vzhledem k doslovu příslušné trestní normy posuzována jako řada samostatných trestných cínů v jednom každém případě vždy dokonaných, an týž druh určitého úředního výkonu nevylučuje nikterak opakování téhož trestného činu, a o vnitřní souvislosti oněch různých legalisací nemůže býti řeči.