Čís. 3871.

Podstata pokusu trestného činu záleží v tom, že nebylo výsledku pachatelem zamýšleného dosaženo z příčiny na jeho vůli nezávislé.
I dobrovolnému ustoupení od pokusu lze dáti vnější výraz nejen výslovným k tomu směřujícím prohlášením, nýbrž po případě i pouhým jednáním konkludentním, ba i pouhou nečinností neb opomenutím.
Pro dobrovolné ustoupení od pokusu zločinu podle § 206 tr. zák. po případě stačí, nepředložil-li pachatel faráři žádaný křestní list, ač tak učiniti mohl.
(Rozh. ze dne 13. května 1930, Zm I 860/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Písku ze dne 31. října 1929, jímž byl stěžovatel uznán vinným nedokonaným zločinem dvojženství podle §§ 8, 206 tr. zák., zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a zprostil obžalovaného podle § 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby, že dne 15. ledna 1929 v Č., ač byl ženat, žádal na farním úřadě jako svobodný o ohlášky v úmyslu, by vešel v manželství s Anežkou B-ovou, čímž prý předsevzal čin ke skutečnému vykonání zločinu dvojženství vedoucí, který však jen pro nemohoucnost, pokud se týče pro náhodu dokonán nebyl, a že se prý tím dopustil pokusu zločinu dvojženství podle §§ 8, 206 tr. zák.
Důvody:
Podle rozsudkového zjištění přišel obžalovaný dne 15. ledna 1928 s Anežkou B-ovou a se svědky k faráři Josefu K-ovi se žádostí o předsevzetí tří ohlášek za účelem uzavření sňatku s B-ovou. Z protokolu, sepsaného se snoubenci o tomto jednání, plyne podle rozsudku, že snoubenci zamýšlejí vejíti spolu v manželský sňatek, že žádají za ohlášky zamýšleného sňatku ve dnech 22., 29. ledna a 5. února 1928 a že žádají, by byli dne 11. února 1928 oddáni, posléze, že obžalovaný k příslušné otázce výslovně udal, že je svobodný. Avšak rozsudek dále zjišťuje, že farář K. upozornil obžalovaného, že ohlášky nepředsevezme a sňatek nevykoná, dokud mu nebude obžalovaným předložen křestní list. Obžalovaný se sice zavázal, že křestní list dodatečně do tří dnů předloží, avšak neučinil tak, následkem čehož sešlo s ohlášek i se sňatku. Na rozdíl od obžaloby, která dovozovala, že k dokonání zločinu nedošlo pro nemohoucnost, t. j. proto, že obžalovaný křestní list předložiti nemohl, zjišťuje rozsudek, že obžalovaný jej, jak vyšlo dodatečně na jevo, předložiti mohl, jeho nepředložení mělo však podle rozsudku za následek, že farář ani nepředsevzal ohlášky ani nevykonal sňatek, že tedy farář náhodou, protože mu ona listina nebyla předložena, upustil od provedení úmyslu obžalovaného. Obhajobu obžalovaného, že od pokusu spáchati zločin dvojženství upustil dobrovolně, odmítají rozsudkové důvody úvahou, že o dobrovolném ustoupení od pokusu bylo by lze mluviti jen, kdyby byl obžalovaný dodatečně farnímu úřadu oznámil, že úmysl vejíti s Anežkou B-ovou ve sňatek změnil, což se však nestalo, pročež soud shledal i v projevené vůli, i v předsevzaté činnosti obžalovaného veškeré znaky pokusu zločinu dvojženství podle §§ 8, 206 tr. zák.
Zmateční stížnost je v právu, pokud shledává rozsudek zmatečným podle čís. 9 a) § 281 tr. ř. proto, že v něm je pojem »náhody« ve smyslu § 8 tr. zák. vyložen způsobem mylným i po stránce právní. Podstata pokusu trestného činu záleží v tom, že nebylo výsledku pachatelem zamýšleného dosaženo z příčiny na jeho vůli nezávislé, pro nemohoucnost nebo pro vyskytnuvší se cizí překážku nebo náhodou. Zmateční stížnost zdůrazňuje proto právem skutečnost, zjištěnou samotným rozsudkem, že obžalovaný křestní list nepředložil, ač tak učiniti mohl, dovozujíc zároveň případně, že podle tohoto zjištění bylo zcela v moci obžalovaného, by vykonal vše potřebné k vykonání zamýšleného jím zločinu, přesně řečeno, by předložením křestního listu docílil výsledku jím sledovaného, předsevzetí ohlášek, po případě i uzavření sňatku, že tedy rozsudek způsobem právně pochybeným dospívá k závěru, že farář upustil od provedení úmyslu obžalovaného náhodou, proto, že mu listina nebyla předložena. Rozsudek přehlíží, že tato domnělá náhoda, postihnuvší podle jeho závěru faráře, byla přivoděna výhradně tím, že, jak i rozsudek zjišťuje, obžalovaný nesplnil podmínku jemu uloženou, nepředloživ křestní list, ač jej předložiti mohl. Právně mylnou je však i úvaha, kterou rozsudkové důvody odmítají obhajobu obžalovaného, že od pokusu zločinu dobrovolně ustoupil. Jako lze určité trestné činy podle okolností spáchati i pouhými činy (projevy) konkludentními, lze i dobrovolnému ustoupení od pokusu dáti vnější výraz nejen výslovným k tomu směřujícím prohlášením, nýbrž po případě i pouhým jednáním konkludentním, ba dokonce již pouhou nečinností neb opomenutím, dovoluje-li souditi s dostatečnou bezpečností na dodatečný úmysl pachatelův, že od předsevzatého jím pokusu trestného činu ustupuje. Nelze proto upříti oprávnění zmateční stížnosti, pokud dovozuje dále, že obžalovaný, nepředloživ křestní list, projevil zcela srozumitelně a zjevně pozdější úmysl nepřivoditi výkon ohlášek a sňatek s B-ovou, nýbrž naopak mu zabrániti, ano podle vývodů opřených o zákonné předpisy i o svědeckou výpověď faráře K-a, šlo tu o doklad, k předsevzetí ohlášek i k uzavření sňatku nezbytně potřebný.

Citace:

č. 3871. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1931, svazek/ročník 12, s. 302-304.