Čís. 3772.

Zavinění řidiče automobilu, změnil-li při nedovolené rychlosti na křižovatce proti předpisům směr jízdy a vyhýbal motocyklu napravo.
Přestoupení předpisu § 46 min. nař. čís. 81/1910 ř. zák. o rychlosti jízdy o sobě je přestupkem správním; jde však o skutkovou podstatu přestupku (přečinu) podle §§ 335 (337) tr. zák., jakmile jest rychlou jízdu podle zásad trestního zákona považovati za jednání neb opomenutí, o němž pachatel již podle jeho přirozených následků, které každý může poznati, podle předpisů zvláště vyhlášených a podle svého povolání mohl postříci, že se jím může způsobili nebo zvětšili nebezpečenství života, zdraví nebo tělesné bezpečností lidí (§ 55 min. nař. čís. 81/1910 ř. zák.).
Provedení místního ohledání a podání posudku jediným znalcem i mimo případy vyznačené v prvém odst § 118 tr. ř. nečiní postup ten zmatečným.
(Rozh. ze dne 7. února 1930, Zm I 565/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Kutné Hoře ze dne 15. května 1929, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným přečinem proti bezpečnosti života podle §§ 335, 337 tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost dovolává se číselně důvodů zmatečnosti čís. 4. a 10 § 281 tr. ř. Nelze přisvědčiti námitce, že mezitímním nálezem soudu prvé stolice, jímž byl pro nerozhodnost zamítnut průvodní návrh na znalecké ohledání motocyklu Š-ova, byla porušena zásada trestního řízení, již šetřiti káže podstata řízení. Obhajoba (a zmateční stížnost) se snaží přesunouti vinu na nehodě výlučně na motocyklistu, spoluobžalovaného Václava Š-a. Leč jeho zavinění, napadeným rozsudkem zjištěné, nevyviňuje stěžovatele, jakmile jeho vlastní neopatrné jednání (opomenutí) bylo jednou z příčin, jež ve svém souhrnu přivodily trestnou událost. Nemá vůbec významu pro vinu stěžovatelovu, zda motocykl Š-ův byl či nebyl opatřen houkačkou, an obžalovaný vůbec netvrdil, že netroubení Š-ovo působilo na jeho způsob řízení automobilu a mělo podstatný vliv na jednání (opomenutí), které napadený rozsudek označuje za jeho trestné zavinění. I případné přetížení motocyklu a nevhodné umístění sedadla pro dalšího jezdce mohlo působiti potíže spoluodsouzenému Š-ovi při řízení jeho motorového vozidla, nemění však nic na skutečnostech, jež rozsudek zjistil způsobem zmateční stížností nenapadeným jako stěžovatelovo zavinění. Rozsudek spatřuje je jediné v tom, že při nedovolené rychlosti na křižovatce změnil proti předpisům směr jízdy a vyhýbal Š-ovu motocyklu napravo, a, učinil-li tak proto, že předpokládal Š-ovu jízdu směrem k P. a zamýšlel ho autem objeti, »dopustil se tím opomenutí z nedbalosti, neboť, kdyby byl tak neučinil a nejel nezákonnou rychlostí, mohl při vyústění silnice od B. do silnice k L. a do P. seznati směr jízdy Š-a a podle toho svou další jízdu zaříditi.« Průvodní návrh netýkal se proto okolností k stěžovatelově obraně příhodných, které mohly působiti závažným způsobem na rozhodnutí nalézacího soudu, stěžovateli příznivější; jeho zamítnutím nebyl tudíž zkrácen ve své obhajobě.
Pokud zmateční stížnost vytýká, že znalecký posudek byl podán proti předpisu § 118 tr. ř., jen jediným znalcem, jest poukázati k tomu, že § 118 tr. ř. sice ukládá soudu, by zpravidla přibral k znaleckému ohledání znalce dva, že však provedení místního ohledání a podání posudku znalcem jediným í mimo případy vyznačené v § 118 odst. 1. tr. ř. nečiní postup ten zmatečným. Při hlavním přelíčení byl arci znalecký posudek podán jen jediným znalcem, ač obžaloba navrhovala slyšení znalců. Leč obžalovaný nezajistil si volným návrhem na slyšení dalšího znalce důvod k uplatňování zmatečnosti v tomto směru (§ 281 čís. 4. tr. ř.), netvrdil ani, že nejde o zjištění skutečnosti méně důležité, pro niž § 118 tr. ř. připouští slyšení jen jednoho znalce. Provádějíc výtku zmatečnosti, označenou číselně podle § 281 čís. 10 tr. ř., netvrdí zmateční stížnost, že jednání (opomenutí) obžalovaného bylo podřaditi pod jiný předpis trestního zákona, nýbrž namítá, že nepodléhá vůbec soudní pravomoci. Provádí tak zmatečnost podle § 281 čís. 9 a) tr. ř., i tu však neodůvodněně, pokud se týče neprovádí ji po zákonu. Třebaže jinak stíhání pro přestoupení předpisu § 46 min. nař. čís. 81/1910 ř. zák. o rychlosti jízdy o sobě podléhá příslušnosti úřadů správních, jde o skutkovou podstatu přestupku, po případě přečinu podle §§ 335, 337 tr. z., jakmile jest rychlou jízdu podle zásad trestního zákona považovati za jednání neb opomenutí, o němž pachatel již podle jeho přirozených následků, které každý může poznati, podle předpisů zvláště vyhlášených a podle svého povolání mohl postříci, že se jím může způsobiti nebo zvětšiti nebezpečenství života, zdraví nebo tělesné bezpečnosti lidí (§ 55 min. nař. čís. 81/1910 ř. zák.). Rozsudek zjišťuje, aniž byl v tom směru zmateční stížností napaden, že právě nedovolená rychlost stěžovatele ve spojení s vyhýbáním proti předpisům motocyklu Š-ovu spoluzavinila za nebezpečných okolností srážku obou vozidel a smrt Františka Š-a a že jest takto v příčinné souvislosti s trestným výsledkem. Domnívá-li se tudíž zmateční stížnost, že obžalovaný mimo rychlou jízdu zachoval jinak opatrnost a byl pánem rychlosti svého stroje, nevychází vůbec ze skutkových zjištění rozsudkových, jež jedině slouží zrušovacímu soudu za podklad právního přezkoumávání rozsudku.

Citace:

č. 3772. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1931, svazek/ročník 12, s. 103-105.