Čís. 3858.

Je tu příčinná souvislost mezi jednáním (opomenutím) pachatelovým a smrtí, i když přímý výsledek jednání (opomenutí) je jen zranění o sobě nikoliv smrtelné, jež však ve spojitosti s osobní povahou zraněného zhoršením jeho již před úrazem nikoli bezvadného tělesného stavu způsobuje smrt.
(Rozh. ze dne 29. dubna 1930, Zm II 302/29.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Mor. Ostravě ze dne 17. května 1929, pokud jím byl obžalovaný, byv obžalován pro přečin podle § 335 tr. zák. uznán vinným jen přestupkem podle § 335 tr. zák., zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a věc vrátil soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a o ní rozhodl.
Důvody:
Nalézací soud vyloučil příčinnou souvislost smrti poškozeného Norberta N-a s utrpěným úrazem hlavně na základě skutkového zjištění, že se stav poraněného poraněním, jež utrpěl a jež pro svoji povahu není smrtelné, nezhoršil, že bezprostřední příčinou smrti byl podle posudku znalců lékařů edem plic, že smrt u člověka 70letého a tolik organických chorobných změn vykazujícího mohla nastati i bez vnější příčiny uklouznutí a zlomeniny. Dospěl pak na základě toho k výroku odsuzujícímu obžalovaného jen pro přestupek podle § 335 tr. zák. Státní zastupitelství napadá tento rozsudek zmateční stížností, uplatňujíc důvody zmatečnosti podle čís. 4, 5 a 10 § 281 tr. ř. Zmateční stížnosti jest přisvědčiti, pokud s hlediska zmatku podle čís. 10 § 281 tr. ř. vytýká rozsudku nesprávné právní posouzení věci v tom směru, že nesprávným výkladem § 134 tr. zák. dospěl k tomu, že vyloučil příčinnou souvislost mezi úrazem Norberta N-a a jeho smrtí, maje za to, že obžalovaný zapříčinil jen těžké poranění poškozeného. Jde o výklad ustanovení § 134 tr. zák., jehož zásada o příčinné souvislosti platí pro veškeré delikty proti bezpečnosti těla, takže podle správného stanoviska jest i v souzeném případě obžalovanému zodpovídati za vše, co jest s jeho opomenutím v příčinné spojitosti tak, že by bez něho nebylo nastalo bez ohledu na to, že konkrétní výsledek nastal i proto, že se k příčině obžalovaným přímo založené (k těžkému uškození na těle) přidružily ještě příčiny, spočívající v okolnostech dalších, jím třebas nepředvídatelných, jako v souzeném případě osobní povaha (stáří přes 70 let a jiné chorobné zjevy) poškozeného. Výklad, který dal soud nalézací ustanovení 2 věty § 134 tr. zák., není správný. Nalézací soud tu vyslovuje, nevoliv právě šťastný obrat, že ve stáří přes 70 let nelze již mluviti o tom, že »výsledek nastal jen pro osobní povahu toho, jemuž bylo ublíženo ... neb u lidí v tomto věku, obzvláště vykazují-li tolik chorobných změn jako N., může nastati smrt bez každé vnější příčiny, právě jen z důvodu stáří«, vyloučil na základě této úvahy příčinnou souvislost mezi úrazem přímo obžalovaným zaviněným a smrtí N-ovou, v čemž jest spatřovati právě opačný myšlenkový postup, než postup § 134 tr. zák. vyznačený. Podle názoru soudu nalézacího nemohla by u osoby přes 70 let staré, zemřela-li proto, že následky utrpěného úrazu nemohla překonati právě proto, že byla již pokročilého stáří, kdežto mladší člověk by takové následky překonal — nikdy býti řeč o příčinné souvislosti v naznačeném směru, kdežto právě opak toho je zákonem zamýšlen, totiž, že je tu příčinná souvislost mezi jednáním (opomenutím) pachatelovým a smrtí, i když přímý výsledek jednání (opomenutí) je jen zranění o sobě nikoliv smrtelné, jež však ve spojitosti s osobní povahou zraněného zhoršením jeho již před úrazem nikoli bezvadného tělesného stavu způsobuje smrt.

Citace:

č. 3858. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1931, svazek/ročník 12, s. 280-282.