Čís. 3775.

Výrok nepřiznávající podmíněné odsouzení z důvodu § 2 zák. čís. 562/1919 jest napadali zmateční stížností (§ 281 čís. 11 tr. ř.), nikoliv odvoláním; byl-li napaden odvoláním, jest odvolání vyříditi jako zmateční stížnost.
(Rozh. ze dne 13. února 1930, Zm I 852/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalované do rozsudku krajského soudu v Ml. Boleslavi ze dne 12. listopadu 1929, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou zločinem podle §§ 5, 144 tr. zák., pokud napadla výrok o nepovolení podmíněného odkladu výkonu trestu, zrušil napadený rozsudek v tomto výroku a věc vrátil soudu nalézacímu, by ji v rozsahu zrušení znova projednal a rozhodl, mimo jiné z těchto
důvodů:
Nalézací soud nepovolil obžalované podmíněný odklad výkonu trestu uváživ, že obžalovaná byla již čtyřikráte trestána, takže jest podmíněné odsouzení podle § 2 zák. čís. 562/19 vyloučeno. Obžalovaná napadá tento výrok odvoláním, označujíc stanovisko nalézacího soudu, že podmíněný odklad výkonu trestu nemůže býti povolen, ana byla již čtyřikráte trestána, za nesprávné. Tím však uplatňuje obžalovaná zmatek podle § 281 čís. 11. tr. ř., a jest odvolání vyříditi jako zmateční stížnost, jíž nelze důvodnost odepříti. Podle trestního lístku byla obžalovaná trestána v roce 1909 pro přestupek krádeže vězením v trvání dvanácti hodin; v roce 1914 pro zločin krádeže žalářem v trvání dvou měsíců, v témž roce pro přestupek krádeže vězením v trvání 48 hodin a v roce 1919 pro přestupek podle § 487 tr. zák. vězením v trvání tří dnů. Ani jediné z těchto odsouzení není takové povahy, by vylučovalo podmíněný odklad výkonu trestu podle § 2 odst. prvý zák. čís. 562/19 sb. z. a n., nehledíc ani k tomu, že se ohledně těchto odsouzení omezení podle citovaného místa zákonného stalo neplatným uplynutím lhůt, stanovených v odst. druhém téhož paragrafu. Výrokem soudu nalézacího byl zaviněn zmatek podle § 281 čís. 11. tr. ř. Poněvadž se soud nalézací vůbec nevyslovil o tom, zda v osobě obžalované dány jsou předpoklady, stanovené předpisem § 1 zákona čís. 562/19, takže není podkladu pro přezkoumání výroku o podmíněném odkladu výkonu trestu na tomto podkladě, bylo učiněno opatření, uvedené ve výrokové části rozsudku (§ 5 zák. čís. 3/78 ř. zák.)

Citace:

č. 3775. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1931, svazek/ročník 12, s. 109-110.