Čís. 3863.

Ošetřujícího lékaře lze činiti zodpovědným za kulposní činy neb opomenutí, jichž se v této vlastnosti dopustil, jen za předpokladů §§ 356—358 tr. zák.
Vykonal-li lékař kyretáž (zákrok k odstranění zbytků plodu a přirostlých zbytků lůžka) bez asistence a nejsa k tomu se stanoviska lékařského nějak nucen, jest v tom jen zanedbání nemocné (§ 358 tr. zák.), nikoliv přestupek § 431 tr. zák.
Ke skutkové podstatě přestupku § 358 tr. zák. se však vyžaduje, by ošetřující lékař zanedbal nemocného podstatně ke skutečné škodě jeho zdraví.
Byl-li lékař, obžalovaný pro zákrok za účelem přerušení těhotenství (§§ 5, 144 tr. zák.) zproštěn, an soud vzal za prokázáno, že šlo jen o kyretáž, nelze ho odsouditi ani pro přestupek § 359 tr. zák., nebylo-li neoznámení podezřelé nemoci předmětem obžaloby (ani dostatečně rozšířené — §§ 262, 263, 267, 281 čís. 8 tr. ř.); nejde tu však o překročení obžaloby, bylo-li uznáno na přestupek § 431 tr. zák.
(Rozh. ze dne 6. května 1930, Zm I 848/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Táboře ze dne 18. října 1929, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným přestupky podle §§ 359 a 431 tr. zák., vyhověl, pokud čelila proti výroku, jímž byl obžalovaný uznán vinným přestupkem podle § 359 tr. zák., a zrušil napadený rozsudek v tomto výroku. Naproti tomu zmateční stížnost zavrhl, pokud čelila proti výroku, jímž byl obžalovaný uznán vinným přestupkem podle § 431 tr. zák., zrušil však rozsudek v tomto výroku podle § 290 odst. 1 tr. ř. a v důsledku toho i ve výroku o trestu a ve výrocích s tím souvisejících, a věc přikázal příslušnému okresnímu soudu v Benešově, by ji v rozsahu zrušení ohledně přestupku podle § 431 tr. zák. znovu projednal a o ní rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnost napadá rozsudek soudu prvé stolice potud, pokud jím byl obžalovaný uznán vinným přestupky podle §§ 359 a 431 tr. zák., a uplatňuje v těchto směrech číselně důvody zmatečnosti podle § 281, čís. 4, 9 a) a b) tr. ř. a zřetelným poukazem (tvrzením, že obžaloba na řečené přestupky nezněla) i zmatek podle § 281, čís. 8 tr. ř. Pokud stížnost napadla výrok rozsudku, odsuzující obžalovaného pro přestupek podle § 359 tr. zák., jest jí s hlediska § 281 čís. 8 tr. ř. přiznati oprávnění. Obžalovanému bylo v obžalovacím spise za vinu kladeno, že pomáhal dne 4. června 1928 v B. Marii M-ové úmyslně za účelem přerušení jejího těhotenství mechanickým zákrokem v její děloze v podniknutí, jež bylo příčinou vyhnání jejího plodu, a že tím spáchal zločin spoluviny na vyhnání vlastního plodu podle §§ 5, 144 tr. zák. Nalézací soud nevzal za prokázáno, že zákrok byl obžalovaným proveden v úmyslu v obžalobě předpokládaném, nýbrž zaujal stanovisko, že si Marie M-ová dala již před tím plod vyhnati neznámou porodní bábou, a že zákrok obžalovaného byl ve skutečnosti jen operací k odstranění zbytku plodu a přirostlých zbytků lůžka (tak zvanou kyretáží), zprostil proto obžalovaného podle § 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby pro zločin podle §§ 5, 144 tr. zák., uznal ho však vinným nejen přestupkem podle § 431 tr. zák., o jehož podstatě bude později zmínka, nýbrž i přestupkem podle § 359 tr. zák., spáchaným tím, že opomenul v červnu 1928 v B. jako lékař učiniti neprodleně úřadu oznámení o tom, že se mu vyskytla nemoc (Marie M-ové), při níž vzešlo podezření ze zločinu, ze zločinu podle § 144 tr. zák. spáchaného Marií M-ovou, a ze zločinu podle §§ 5, 144 tr. zák. spáchaného neznámou porodní bábou. Předmětem obžaloby bylo podle řečeného jen positivní jednání obžalovaného záležející v onom zákroku, nikoli však řečené opomenutí obžalovaného, neoznámení podezřelé nemoci M-ové, které tvoří samostatný, od předmětu obžaloby odlišný skutek obžalovaného. Poněvadž obžaloba, jež ke skutku rozsudkem pod ustanovení § 359 tr. zák. podřaděnému původně nesměřovala, nebyla na tento skutek ani při hlavním přelíčení rozšířena, jest zřejmo, že nalézací soud, uznav obžalovaného vinným přestupkem podle § 359 tr. zák., překročil proti předpisům §§ 262, 263, 267 tr. ř. obžalobu a zatížil tím rozsudek zmatkem podle § 281, čís. 8 tr. ř. Bylo tudíž, aniž bylo třeba obírati se dalšími důvody zmatečnosti, jimiž stížnost napadá výrok rozsudku, odsuzující obžalovaného pro přestupek podle § 359 tr. zák., zmateční stížnosti v tomto směru vyhověti, a napadený rozsudek v tomto výroku zrušiti. Ježto obžaloba pro přestupek podle § 359 tr. zák. nebyla ani původně vznesena ani na tento trestný čin při hlavním přelíčení rozšířena, nebylo lze obžalovaného v tomto směru z obžaloby zprostiti, a stačilo proto napadený rozsudek v tomto odsuzujícím výroku zrušiti.
Naproti tomu nevykročil nalézací soud z mezí obžaloby, uznav obžalovaného vinným přestupkem podle § 431 tr. zák., spáchaným tím, že se dne 4. června 1928 v B., předsevzav ukončení potratu Marie M-ové, t. j. řečený zákrok sloužící k odstranění zbytků plodu a přirostlých zbytků lůžka, bez asistence a nejsa k tomu se stanoviska lékařského nějak nucen, dopustil činu, o němž mohl podle svého povolání jako lékař seznati, že se jím může způsobiti nebo zvětšiti nebezpečí pro zdraví Marie M-ové. Jak bylo již uvedeno, záležel skutek obžalobou stíhaný v mechanickém zákroku obžalovaného. V tomto zákroku záleží však i skutek, v němž nalézací soud shledal přestupek podle § 431 tr. zák. Nalézací soud, nejsa vázán označením skutku v obžalovacím spise (§ 262 tr. ř.), podřadil zákrok obžalovaného, kvalifikovaný v obžalovacím spise za zločin dle §§ 5, 144 tr. zák., pod ustanovení § 431 tr. zák., vyloučiv vzhledem k výsledkům průvodního řízení některé skutkové složky jednání obžalovaného, úmysl obžalovaného (účel zákroku) v obžalovacím spise předpokládaný a výsledek zákroku tam uvedený, a shledav, že zákrok obžalovaného byl ve skutečnosti operací sloužící k odstranění zbytků plodu a přirostlých zbytků lůžka, že však byl podle posudku soudní lékařské rady při hlavním přelíčení přečteného proveden obžalovaným bez asistence, ač šlo o výkon, jejž nelze bez asistence vždy řádně a úplně provésti, a ač obžalovaný nebyl k tomuto zákroku žádnou lékařskou okolností nucen. Totožnost skutku tvořícího předmět obžaloby není rušena tím, že skutek nabyl při hlavním přelíčení jiné tvářnosti následkem toho, že pominuly obžalobou uplatňované skutkové složky a přibyly skutkové složky, jichž obžaloba neuplatňovala. Přes různost kvalifikace, podmíněnou růzností předpokladů, týkajících se účelu zákroku (úmyslu obžalovaného), výsledku zákroku a okolností zákrok provázejících, byl předmětem obžaloby a rozsudku týž skutek obžalovaného, onen zákrok. Rozsudek není v tomto směru stižen zmatkem podle § 281, čís. 8 tr. ř. mu vytýkaným.
Nalézací soud použil však nesprávně zákona v neprospěch obžalovaného, podřadiv čin obžalovaného pod ustanovení § 431 tr. zák., zatíživ tím rozsudek zmatkem podle § 281, čís. 10 tr. ř., k němuž jest za daného stavu věci, ač není stížností uplatňován, podle § 290, odst. 1 tr. ř. přihlížeti z povinnosti úřední tak, jako kdyby byl stížností uplatňován. Rozsudek zaujímá podle rozhodovacích důvodů stanovisko, že obžalovaný převzal jako lékař léčení nemocné Marie M-ové. Ošetřujícího lékaře lze však činiti zodpovědným za kulposní činy neb opomenutí, jichž se v této vlastnosti dopustil, jen za předpokladů §§ 356—358 tr. zák. Tato ustanovení obsahují zvláštní, pro ošetřující lékaře platné předpisy. Výsadné postavení, jež trestní zákon podle těchto ustanovení ošetřujícím lékařům v poměru k jejich pacientům přiznává, má vysvětlení v povaze a v těžkostech lékařského povolání. V souzeném případě nepřicházejí podle rozhodovacích důvodů předpoklady §§ 356, 357 tr. zák. v úvahu. Vykonal-li obžalovaný onu operaci podle skutkového zjištění rozsudkového bez asistence, ač šlo o výkon, jejž nelze bez asistence vždy řádně a úplně provésti, a ač nebyl žádnou lékařskou okolností k tomuto výkonu nucen, jest v tom zanedbání nemocné Marie M-ové obžalovaným, tak že čin obžalovaného jest posuzovati jen s hlediska § 358 tr. zák. Rozsudek stojí zřejmě na stanovisku, že smrt M-ové nebyla přivoděna zákrokem obžalovaného, a že činem obžalovaného nebylo M-ové ani těžce ublíženo. Podle toho nebyly tu předpoklady pro použití § 335 tr. zák., v poslední větě § 358 tr. zák. uvedené. Skutek, v němž rozsudek shledává přestupek podle § 431 tr. zák., bylo podle toho zkoumati a posuzovati jen s hlediska přestupku podle § 358 tr. zák. Ke skutkové podstatě tohoto přestupku se však vyžaduje, by ošetřující lékař zanedbal nemocného podstatně ke skutečné škodě jeho zdraví. Nebylo-li ono zanedbání M-ové obžalovaným této povahy, není v něm skutková podstata trestného činu. Ustanovení § 431 tr. zák. nelze vzhledem k řečeným zvláštním předpisům trestního zákona pro ošetřující lékaře platným na skutek obžalovaného použíti. Podřadil-li tedy nalézací soud skutek, jejž bylo posuzovati jen s hlediska přestupku podle § 358 tr. zák., pod ustanovení § 431 tr. zák., jež se ke skutku nevztahuje a stanoví přísnější trest než ustanovení § 358 tr. zák., použil nesprávně zákona, a to v neprospěch obžalovaného.

Citace:

č. 3863. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1931, svazek/ročník 12, s. 288-291.