Čís. 3733

Trestní zákon vzhledem k povaze lékařského povolání a k těžkostem s jeho výkonem spojeným poskytuje ošetřujícímu lékaři v poměru k nemocnému výsadní postavení potud, že omezil jeho zodpovědnost způsobem v §§ 356 až 358 vytčeným, takže nelze vůbec stíhati lékaře, vykonávajícího své povolání, podle všeobecných předpisů §§ 335 a 431 tr. zák., leda že by šlo o takový úkon, jenž nespadá již v rámec onoho poměru, jak by tomu na př. bylo při zásahu lékaře na ženě těhotné, nikoli na nemocné.
Trestnost ošetřujícího lékaře podle §§ 356 až 358 tr. zák. je podmíněna tím, že z jeho činu skutečně povstala újma na zdraví nemocného.
(Rozh. ze dne 17. ledna 1930, Zm I 151/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Litoměřicích ze dne 5. října 1928, pokud jím byl obžalovaný v případě Anny M-ské uznán vinným nikoli přečinem proti bezpečnosti života podle § 335 tr. zák., nýbrž přestupkem podle § 335 pokud se týče § 431 tr. zák., a pokud byl podle § 259 čís., 3 tr. ř. zproštěn z obžaloby pro zločin podvodu podle §§ 8, 197, 200 a 203 tr. zák. a pro spoluvinu na zločinu vyhnání vlastního plodu podle §§ 5, 144 tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Důvodem čís. 10 § 281 tr. ř. namítá stížnost, že prý nalézací soud neprávem nehleděl k tomu, že propuštění M-ské domů, kde zůstala bez pomoci, je vedlejší příčinou ve smyslu § 134 tr. zák., ze které je obžalovaný práv, a že tudíž soud, vyloučiv neprávem příčinnou souvislost mezi nedbalým jednáním obžalovaného a smrtí M-ské, mylně podřadil jeho čin pod ustanovení § 431 místo pod ustanovení § 335 tr. zák. 1222 Budiž podotčeno, že se judikatura tohoto zrušovacího soudu v souladě s judikaturou bývalého vídeňského nejvyššího soudu (viz rozhodnutí čís. 1233, 2207 sb. n. s. a čís. 1441 a 1941 víd. sbírky) ustálila na zásadě, že trestní zákon vzhledem k povaze lékařského povolání a k těžkostem s jeho výkonem spojeným poskytuje ošetřujícímu lékaři v poměru k nemocnému výsadní postavení potud, že omezil jeho zodpovědnost způsobem v §§ 356 až 358 tr. zák. vytčeným, takže nelze vůbec stíhati lékaře vykonávajícího své povolání, podle všeobecných předpisů §§ 335 a 431 tr. zák., leda že by šlo o takový úkon, jenž nespadá již v rámec onoho poměru, jak by tomu na př. bylo při zásahu lékaře na ženě těhotné, nikoli na nemocné. To však nalézací soud nezjistil ani v případě Karoliny L-ové —; pročež zprostil obžalovaného v tomto směru z obžaloby pro zločin podle §§ 5, 144 tr. zák.,— ani v případě Anny ,M-ské, a proto pochybil — jak lze ihned vysloviti — v neprospěch obžalovaného, uznav ho v onom případě vinným přečinem proti bezpečnosti života nejen podle § 356, nýbrž i podle § 335 tr. zák., v tomto případě pak přestupkem podle § 431 tr. zák. V témže právním omylu ocitá se i zmateční stížnost, domáhajíc se odsouzení obžalovaného pro přečin podle § 335 tr. zák. i v případě Anny M-ské. Podle toho co uvedeno, dal by se čin obžalovaného podřaditi jen pod §§ 356 až 358 tr. zák., předpokládajíc, že smrt Anny M-ské byla v příčinné souvislosti s nedbalým jednáním, pokud se týče s opomenutím obžalovaného, ježto trestnost ošetřujícího lékaře podle §§ 356 až 358 zák. je podmíněna tím, že z jeho činu skutečně povstala újma na zdraví nemocného. To se ovšem snaží zmateční stížnost dolíčiti, sama však odnímá podklad svým vývodům tím, že uvádí, že kdyby byl obžalovaný odkázal M-skou do nemocnice, bylo by bývalo po případě lze třeba zabránit smrti M-ské. Sama si tedy netroufá tvrditi, že by odkázání do nemocnice bylo zabránilo smrti, nýbrž poukazuje jen k možnosti, a tak zároveň připouští možnost opačnou, že by smrt byla nastala i při okamžitém odkázání do nemocnice v nemocnici, čímž ovšem přerušena příčinná souvislost mezi nedbalostí obžalovaného a nastalým těžkým výsledkem, i když se hledí k zásadě § 134 tr. zák.

Citace:

č. 3733. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1931, svazek/ročník 12, s. 25-26.