Čís. 3738.

Strážník trati jest oprávněn (§68 tr. zák.) vykázati toho, kdo jde po nedovolené cestě (po mostě) a, neuposlechne-li, zjistiti jeho jméno, a odepřel-li se legitimovati (choval-li se násilně), zajistiti se jeho osobou. Za tím účelem, by dovedl pachatelé ke zjištění totožnosti na staniční úřad, smí se po případě vzdáliti i ze svého stanoviště.
(Rozh. ze dne 20. ledna 1930, Zm I 724/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Kutné Hoře ze dne 6. září 1929, jímž byl obžalovaný podle § 259 čís. 3 tr. ř. zproštěn z obžaloby pro zločin veřejného násilí podle § 81 tr. zák., zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a věc vrátil soudu prvé stolice, by ji znova projednal a o ní rozhodl, mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost uplatňuje důvody zmatečnosti čís. 5, 9 a) a číselně i 10, obsahově vlastně čís. 9 b) § 281 tr. ř. Důvodně namítá, že jest právně mylný názor nalézacího soudu, že František C. nebyl ve službě a že nebyl ani formálně oprávněn k výkonu, který předsevzal, a že proto nepožíval zvláštní ochrany podle § 68 tr. zák., an se před 6. hodinou ranní vzdaloval od svého strážního domku na trati, chtěje předvésti obžalovaného, jehož zadržel pro nedovolený přechod po železničním mostě, do staniční kanceláře v K., poněvadž by se prý do 6. hodiny k svému domku nevrátil a tím by vlastní službu zanedbal. Poněvadž soud sám zjišťuje, že služba C-ova záležela nejen v tom, by zhasl světla a namazal výměnu, nýbrž i by dohlížel na trať z důvodů bezpečnostních, najmě, by nikdo nepovolaný nechodil po trati, poněvadž nutným důsledkem této povinnosti jest právo a zároveň i povinnost službu konajícího železničního zřízence, by vykázal každého, koho na nedovolené cestě (na mostě) zastihne, a neuposlechne-li, zjistil jeho jméno, a odepřel-li se legitimovati a chová-li se násilně, by se zajistil jeho osobou, — byl železniční zřízenec C. nejen formálně, nýbrž i věcně oprávněn ke služebnímu výkonu, který předsevzal, že obžalovaného, který, jak rozsudek zjišťuje, neuposlechl jeho vyzváni, by opustil most, odepřel se legitimovati a proti strážníkovi se choval urážlivě, odváděl k vůli zjištění na staniční úřad v K. Na tomto stavu věci nemůže nic měniti okolnost, neprávem zdůrazňovaná v rozsudku, zda se C. mohl či nemohl včas vrátiti ke svému domku, poněvadž pro ochranu podle § 68 tr. zák. jest jen rozhodné, zda byl C. aspoň formálně oprávněn ke služebnímu výkonu, který předsevzal, což vzhledem k vlastním zjištěním rozsudku nelze popříti. Důsledkem toho padá i neudržitelný závěr nalézacího soudu, že obžalovaný svým násilným jednáním nezmařil a nemohl ani zmařiti služební výkon C-ův (an podle mylného názoru rozsudku žádný služební výkon nebyl) a že proto nemohl ani jednati v úmyslu, jaký předpokládá § 81 tr. zák. Pokud tedy napadený rozsudek vyslovil mylný názor, že C. nebyl ve službě, že nebyl ani formálně oprávněn obžalovaného zadržeti a předvésti a že důsledkem toho obžalovaný nejednal v úmyslu zmařiti služební výkon strážníkův, jest rozsudek zmatečný podle čís. 9 a) § 281 tr. ř. Rozsudek však obsahuje ještě druhý výrok o tom, v čem spočíval výkon služby železničního strážníka Františka C-a. Nalézací soud totiž v rozporu s dřívějším zjištěním vyslovuje přesvědčení, že C. byl oprávněn a povinen konati službu jako strážník trati jen u domku čís. 214, a to od 6. hod. ranní a jen bezprostředně před touto hodinou byl oprávněn zhasnouti světla mostu a namazati výměnu, ne však odváděti někoho z tohoto místa, najmě dokonce na staniční úřad v K. za příčinou zjištění jeho totožnosti, ježto se ze svého stanoviště od strážního domku) nesměl vzdáliti. Tomuto výroku vytýká zmateční stížnost nejasnost (spíše jde o vnitřní rozpor), a nedostatek důvodů a neúplnost, a to právem, poněvadž rozsudek zjišťuje, že C. nebyl ve službě, ježto jeho služba nezáleží v tom, »by se pro krátkost času a vzhledem, k vlastní službě, která nastala již o 6. hodině ranní, vzdaloval od strážního domku, najmě by šel až na staniční úřad do K.« a jinde opakuje, že C. konal službu jen u domku čís. 214 a nebyl oprávněn nikoho odváděti z tohoto místa — ale neuvádí důvody pro toto nové a odchylné zjištění, jež byl povinen uvésti tím spíše, an dříve, dospěl »podle průvodů shora citovaných k přesvědčení, že služba C-ova záležela i v tom, by dohlížel na trať z důvodů bezpečnostních, najmě by nikdo nepovolaný nechodil po trati«, kterážto služba se přirozeně nemůže omeziti na pobyt u domku čís. 214. Mimo to pomíjí rozsudek mlčením seznání 1. svědka C-a, který potvrdil, že šel konati své povinnosti již před 6. hodinou (neříká bezprostředně). Dále praví tento svědek: »Službu nastupuji o 6. hodině ráno, ale chodím na trať dříve, poněvadž musím, než jedou vlaky, opatřiti lampy, a pak máme nařízeno, bychom jednu hodinu před službou a jednu hodinu po službě odstraňovali trávu z tratě«; 2. svědka S-y, který udal, že C. byl ve službě; 3. obsah spisů ředitelství státních drah najmě kárného nálezu (byl čten), podle něhož obžalovaný zpolíčkoval a ohrožoval službu konajícího strážníka trati Františka C-a; 4. seznání svědka Františka C-a, který nepřiznal, jak uvádí rozsudek, že by se do 6. hodiny nevrátil na své stanoviště, nýbrž udal, že nemůže říci, zda by se včas vrátil do 6. hodiny — vesměs skutečnosti, jež, kdyby je byl soud v rozsudku hodnotil, jak byl povinen, mohly vésti k jinému skutkovému zjištění než obsahuje rozsudek.

Citace:

č. 3738. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1931, svazek/ročník 12, s. 36-38.