Čís. 3982.

K trestnosti urážky podle § 11 zák. na ochr. rep. se nevyžaduje, by dvě nebo více osob projev skutečně postřehly, nýbrž stačí po objektivní stránce pouhá možnost tohoto postřehnutí, po subjektivní stránce vědomí pachatelovo, že výrok může býti postřehnut ještě jinou osobou, než tou, k jejíž vědomosti se měl podle přímého úmyslu pachatelova dostati.
(Rozh. ze dne 30. října 1930, Zm I 214/30.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Táboře ze dne 10. prosince 1929, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem urážky presidenta republiky podle § 11 čís. 2 zákona na ochranu republiky, mimo jiné z těchto
důvodů:
Neodůvodněná jest námitka zmateční stížnosti s hlediska čís. 10 § 281 tr. ř., že obžalovaný neměl býti uznán vinným přečinem podle čís. 2 § 11 zák. na ochr. rep., nýbrž jen přestupkem podle § 11 čís. 1 téhož zák., ano prý není zjištěno, že se obžalovaný dopustil urážek presidenta republiky před dvěma nebo více lidmi opětně při různých příležitostech. Rozsudek zjišťuje, a z jeho zjištění jest vycházeti při věcném přezkoumání rozsudku, že prvý závadný výrok byl pronesen počátkem února 1929 v bytě obžalovaného v přítomnosti 4 lidí, druhý 8. února 1929 rovněž v bytě obžalovaného, v přítomnosti 7 lidí, třetí 9. února 1929 v holičském krámě E-ově v přítomnosti, celé řady lidí. Jde tedy o výroky pronesené částečně nebo zcela před jinými lidmi, jednak na témž, jednak na jiném místě, avšak v různých dobách, takže nelze mluviti o pouhém pokračování v dřívější rozmluvě nebo setkání, ve všech případech byl čin spáchán před více než 2 osobami. Jsou tedy dány zákonné předpoklady pro těžší kvalifikaci podle čís. 2 § 11 cit. zák. K vývodům zmateční stížnosti budiž ještě dodáno, že k trestnosti urážky podle § 11 zák. na ochr. rep. se nevyžaduje, jak mylně má za to stěžovatel, by dvě nebo více osob projev skutečně postřehly, nýbrž že stačí po objektivní stránce pouhá možnost tohoto postřehnutí, po subjektivní stránce vědomí pachatelovo, že výrok může býti postřehnut ještě jinou osobou, než tou, k jejíž vědomosti se měl podle přímého úmyslu pachatelova dostati, — což vše je v souzeném případě v rozsudku vyšetřeno formálně bezvadně.

Citace:

Čís. 3982. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1931, svazek/ročník 12, s. 538-539.