Čís. 3929. Úmysl usmrtiti (§ 134 tr. zák.) nevyžaduje dobře rozvážný záměr a chladnou úvahu; může býti pojat i v okamžitém vzplanutí pudů (v rozčilení, v afektu). Předmětem výtek podle čís. 8 § 344 tr. ř. může býti jen právní poučení, nikoliv resumé předsedy. Nespadá sem výtka, že předseda vycházel v přednesu z předpokladu, že obžalovaný jednal v úmyslu usmrtiti. (Rozh. ze dne 4. září 1930, Zm I 463/30). Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku porotního soudu v Chebu ze dne 12. dubna 1930, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem vraždy prosté podle §§ 134, 135 čís. 4 tr. zák. Důvody: Dovolávajíc se důvodu zmatečnosti podle čís. 8 § 344 tr. ř., shledává zmateční stížnost právní poučení, dané předsedou porotního soudu porotcům podle § 325 tr. ř. a k návrhu obhájcovu protokolované, nesprávným především proto, že se v něm praví, že v případě vraždy je zcela lhostejno, zda pachatel jednal s dobře rozváženým záměrem (mit wohl überlegtem Entschluss«), či v rozčilení, v afektu. Výtka je zřejmě bezdůvodná. Podle § 134 tr. zák. je usmrcení člověka vraždou, vzešla-li smrt z činu, předsevzatého v úmyslu, by byl usmrcen člověk, při čemž se zlý úmysl, při zločinu vraždy úmysl usmrtiti člověka, přičítá podle § 1 tr. zák. za vinu nejen, bylo-li ono zlo již před tím, než byl předsevzat čin sám, předmětem úvah pachatelových a jeho rozhodnutí, nýbrž i v tom případě, rozhodl-li se pachatel pro toto zlo teprve bezprostředně před činem, ba dokonce až v době, kdy již čin předsebral. Rozhodným je jen a zároveň i stačí, chtěl-li pachatel ono zlo (v případě vraždy usmrcení jiného člověka) způsobiti a jednal-li právě za tím účelem, by je způsobil. Nezáleží tudíž důsledně ani na tom, rozhodl-li se pachatel k uskutečnění zla při klidné mysli a po zralé úvaze, či bez klidné a zralé rozvahy a v pouhém okamžitém vzplanutí pudů, najmě i v rozčilení, v afektu. (Viz rozh. č. 2020 sb. n. z. a rozh. býv. nejv. soudu víd. čís. 3135, z něhož jest ona věta právního poučení převzata téměř doslovně). Kromě toho zmateční stížnost přehlíží, po případě zamlčuje věty právního poučení řečené větě bezprostředně předcházející a po ní následující, které dávají bezpečnou záruku správnosti oné části právního poučení ve smyslu oněch názorů právních. Pravíť se v právním poučení již před tím, že »pachatel vraždy předsebéře skutek, jímž někoho usmrcuje a má i úmysl ho usmrtit«, v zápětí pak, že »se jen předpokládá, že pachatel měl při činu skutečně úmysl usmrtiti«. Je tudíž zmateční stížnost na omylu, uplatňujíc názor, že předpis § 134 tr. zák., pokud je v něm řeč o úmyslu usmrtiti, předpokládá dobře rozvážený záměr a chladnou úvahu (kühle Berechnung), že tudíž tento úmysl nemůže býti pojat v rozčilení, v afektu. V případě, kde by nešlo o trest absolutní, jímž je při zločinu vraždy právě trest smrti, mělo by zjištěné rozčilení pachatelovo, jeho afekt, jen význam polehčující okolnosti podle § 46. d) tr. zák. Nesejde ani na tom, že v osobě obžalovaného jde podle zmateční stížnosti, která v tom ohledu zřejmě buduje na posudku soudních znalců, zkoumavších jeho duševní stav, o člověka méně nadaného a v mírném stupni slabomyslného, ani znalci zároveň vyloučili, že by u něho šlo o některý ze stavů, vylučujících podle § 2 písm. a), b) nebo c) tr. zák. jeho příčetnost, prohlásivše o něm, že byl v době činu duševně normální. Předmětem výtek podle čís. 8 § 344 tr. ř. může býti jen právní poučení, dané předsedou porotního soudu porotcům podle § 325 (po případě podle § 327) tr. ř., nikoliv jeho resumé, o němž jedná prvá věta § 325 tr. ř. Neuplatňuje proto zmateční stížnost vlastně důvod zmatku podle čís. 8 § 344 tr. ř. způsobem vyhovujícím zákonu, pokud vytýká, že, poukazuje-li se v právním poučení k tomu, že otázka na zabití porotcům dána nebyla a že sami musejí posouditi, zda někdo, klada jinému smyčku kolem krku a ji stahuje, sledoval při tom úmysl usmrtiti či jen úmysl poraniti, skrývá tato úprava v sobě protizákonný poukaz na konečný závěr ohledně úmyslu usmrtiti. Na věci nemění nic, že byla tato věta pojata do protokolu o právním poučení předsedy porotcům, kam zřejmě nepatří, takže výtka, uplatňovaná zmateční stížností i v tomto bodu výslovně s hlediska čís. 8 § 344 tr. ř., nesměřuje proti právnímu poučení předsedovu, nýbrž proti jeho resumé; omezuje se totiž vlastně jen na tvrzení, že předseda vycházel v přednesu z předpokladu, že obžalovaný jednal v úmyslu usmrtiti (viz rozh. čís. 3700 sb. n. s.); nejinak je tomu, pokud zmateční stížnost napadá i další větu pojatou do právního poučení, podle níž se ponechává porotcům, by posoudili, v jakém úmyslu byl čin spáchán, aniž prý bylo písemně připomenuto, že jest nejprve řešiti otázku pachatelství; jde tu o zjevné brojení proti předsedovu přednesu podle prvé věty § 325 tr. ř. Právnímu poučení vytýká tudíž zmateční stížnost nejasnost i nesprávnost bezdůvodně.