Čís. 4007.

Pokud nejde o sesměšňování, trestné podle § 491 tr. zák., vytýkal-li divadelní kritik herečce, že našla pravé uplatnění v groteskní figuře, ač svůj obor hledala i ve vážné zpěvohře.
(Rozh. ze dne 1. prosince 1930, Zm II 303/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost soukromé obžalobkyně do rozsudku krajského jako kmetského soudu v Moravské Ostravě ze dne 4. července 1929, jímž byl obžalovaný podle § 259 čís. 3 tr. ř. zproštěn z obžaloby pro přečin proti bezpečnosti cti podle § 491 tr. zák. a § 1 zákona ze dne. 30. května 1924, čís. 124 sb. z. a n., mimo jiné z těchto
důvodů:
Na odůvodnění zmatku podle § 281 čís. 9 a) tr. ř. zmateční stížnost uvádí, že je mylným právní názor nalézacího soudu, že ne každé sesměšňování stačí ke skutkové podstatě deliktu podle § 491 tr. zák., nýbrž že je zapotřebí, by vydávání ve veřejný posměch spočívalo v jednání, jímž byla uražená osoba snižována ve vážnosti a v úctě. Zmateční stížnost tvrdí, že stačí každé vydávání ve veřejný posměch. V souzeném případě prý je tento znak dán zejména pro slovo »groteskní« a pro kontrast, spočívající v tom, že se tvrdí, že soukromá obžalobkyně našla pravé uplatnění v groteskní figuře, ač svůj obor hledala i ve vážné zpěvohře. Zmateční stížnost nemá pravdu. Napadený právní názor nalézacího soudu není mylný. Ne každé sesměšňování lze pokládati za takové, které naplňuje skutkovou podstatu deliktu podle § 491 tr. zák. Právě, že se v tomto paragrafu pod společným označením »hanění« uvádí vydávání ve veřejný posměch vedle vinění z opovržlivých vlastností nebo z opovržlivého smýšlení, jest správným závěr, že i vydávání ve veřejný posměch musí býti takové, že jím má býti pohaněný snížen v obecné úctě a vážnosti (rozh. víd. sb. čís. 3716 a čís. 3299, 3785 sb. n. s.). Mýlí se zmateční stížnost, poukazujíc v této souvislosti k tomu, že vytýkání tělesné vady zakládá skutkovou podstatu § 491 tr. zák. a tělesná vada není skutečností, snižující ve vážnosti a v úctě. Ne každé vytýkání tělesné vady lze na roven stavěti vydávání ve veřejný posměch, nýbrž způsob, jak se to stane a za jakých okolností, bude rozhodovati o tom, zda výtka tělesné vady (nikoliv tato) není takového rázu, že jest ji pokládati za snižování pohaněného v obecné vážnosti. Ale ani v druhém směru není zmateční stížnost odůvodněna, ana vychází při svých vývodech z mylného názoru, že každé vydávání ve veřejný posměch postačuje ke skutkové podstatě § 491 tr. zák. Se zmateční stížností nelze souhlasiti ani, pokud tvrdí, že závadným výrokem je soukromá obžalobkyně viněna i z opovržlivého smýšlení, pokud se týče z opovržlivých vlastností, an si každý může mysleti, že se drala do opery, k níž nemá způsobilosti, ač byla schopna snad jen pro groteskní operetu. Zmateční stížnost vkládá do stíhaného projevu obsah a smysl, který se z jeho doslovu v této jakosti nepodává a ani nalézacím soudem zjištěn nebyl. Pouhé tvrzení ve formě, jíž bylo použito, že se soukromá obžalobkyně při výběru svého oboru jako divadelní zpěvačka mýlila, není výtkou tak kvalifikovanou, by bylo lze pokládati ji za hanlivé vinění z opovržlivého smýšlení nebo z opovržlivých vlastností, najmě, uváží-li se, že učiněna byla osobou, která jako divadelní kritik (což je nalézacím soudem zjištěno) byla k tomu povolaná. Není správné ani tvrzení zmateční stížnosti, že nalézací soud nepřihlížel k vedlejším okolnostem, za nichž byl projev učiněn, a že se odvolává na odůvodnění rozhodnutí nejvyššího soudu ve věci zcela odlišné. Nalézací soud obírá se okolnostmi souzeného případu, zjišťuje, že jde o kritiku kritikem z povolání pro operu i operetu, a po stránce subjektivní činí zjištění se zřetelem na okolnosti souzeného případu. Jen na odůvodnění právního posouzení uvádí i obdobné vývody rozhodnutí nejvyššího soudu ve věci, kde šlo rovněž o trestnost kritiky. Pokud posléze zmateční stížnost dovozuje odchylný právní názor o urážlivosti pozastaveného projevu z toho, že se soukromé obžalobkyni právě pro onen článek kde kdo vysmál, není provedena po zákonu, neboť nalézacím soudem tato okolnost nebyla zjištěna, takže zmateční stížnost v tom směru nevyhovuje předpisu § 288 čís. 3 tr. ř.

Citace:

Čís. 4007. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1931, svazek/ročník 12, s. 604-605.